Už v roce 2004 prodělala mrtvici, pak se opět vrátila k práci, ale po roce znovu těžce onemocněla. Narodila se v Pardubicích a vystudovala DAMU. Její první knihou bylo Pět holek na krku. Psala hlavně o ženách, ale nejen pro ženy, vytvořila i řadu scénářů k televizním filmům. Děti neměla, byla třikrát vdaná, s posledním mužem emigrovala do USA a vrátila se v roce 2001.
Ta žena v brýlích milovala tatarský biftek, dobré víno, společnost a život vůbec. A vždycky tvrdila, že touha ženy je v padesáti stejná jako v pětadvaceti.
Když čtete její nejslavnější a hodně erotickou knížku Hester aneb O čem ženy sní, nenapadlo by vás, že žena, která ji napsala, je už dáma v letech. Jenomže Iva Hercíková vždycky vypadala nejméně o deset let mladší, což vám potvrdí například Michal Viewegh. A také se tak cítila.
Takže ono to vlastně sedí. Spisovatelce bylo tehdy šedesát, hrdince Hester padesát a jejímu milenci pětadvacet. Náhlé vzplanutí zralé a zároveň takzvaně šťastně vdané hrdinky lze přirovnat k erotické výbušnině; sexuolog Radim Uzel spočítal, že oba hrdinové prožili na stránkách knihy 36 orgazmů. Ale o erotiku v ní prvoplánově vážně nešlo.
"Mé knihy jsou o touze, snech, lásce, vášni, osamělosti," podotýkala Hercíková. V roce 1986 emigrovala do Spojených států a Hester prý napsala na protest proti falešné pruderii společnosti. Její hrdinky byly často ženy ze spořádaných manželství, zralé a s vysokým životním standardem. A přesto jim cosi chybělo. Kolik žen se v Hester poznalo?
"Četla jsem Hester, knížku, v níž je všechno, o čem ženy sní, a byla jsem rozrušená, že na nevinném bílém papíře vidím své hříšné myšlenky. Pak jsem potkala Ivu Hercíkovou," vzpomínala její dobrá přítelkyně Halina Pawlowská.
"Její oči měly záři dívky a Iva řekla, že touha ženy je stejná v pětadvaceti jako v padesáti." A jak to měla s Hester sama spisovatelka? Ta se jen smála: "Manžel se často divil, kde se to ve mně bere, ale věděl, že mám dost fantazie na to, abych to vše nutně nemusela prožít sama."
Režisérka Marie Poledňáková, která se s Ivou Hercíkovou znala, říká: "Jistěže základem Hester byl velmi silný osobní prožitek. Ale jak to při psaní bývá, skutečné vztahy, lásky i zklamání se mísí s autorovou fantazií."
Iva Hercíková byla společenská a mezi muži měla hodně obdivovatelů. Kdyby si měla vybrat mezi krásou, bohatstvím a mocí, říkala, že by si vybrala moc. Měla ráda dobré jídlo a pití, prohlásila například, že její oblíbená jídla začínají u A – artyčok a končí u Ž – žebírka.
Když jí nešlo psaní, postavila se k lednici. Výčitky svědomí mít nemusela, v jejím bytě na 34. Avenue se zakopávalo o činky. Její manžel byl fyzioterapeut (a měl tak nadané prsty, že se stal masérem Bruce Willise, Roberta De Niro či Madonny) a ona sama chodila do fitcentra šestkrát týdně.
"Málokdo ví, že sama byla výborná kuchařka. Vzpomínám na úžasnou večeři na Silvestra v New Yorku," líčí Poledňáková. I den před svou emigrací uspořádala večírek. Nikdo tehdy prý nevěděl, co má v úmyslu a že to byl večírek na rozloučenou. Nikdo nevěděl…
Když letos na podzim napsala svou poslední povídku, v níž se chce hlavní hrdinka oběsit na nylonové šále, nikdo také nevěděl, že to byla nejspíš povídka na rozloučenou. Iva Hercíková, ta po celý život vitální žena, na konci ledna udělala to, co si její hrdinka na poslední chvíli rozmyslela. Odpověď proč se možná skrývá ve slovech Marie Poledňákové: "Iva byla poslední dva roky velmi těžce nemocná. Nemohla psát, nemohla číst a nechtěla žít."
