Intuice je vlastní nejen ženám, muži by ji ale museli „natrénovat“

Odhadnout povahu člověka, zavolat někomu, kdo vás zrovna potřebuje, nebo vytušit, že je vaše dítě v maléru - to jsou klasické projevy intuice připisované převážně ženám. Nejde o nic nadpřirozeného, jen o důkladnou detektivní práci. A muži by v ní mohli být lepší než my.

Ilustrační snímek | foto: Isifa

Den, který začne tak, že postavíte varnou konvici do lednice, mléko vylijete do dřezu a hrnek vyhodíte do koše, nemůže pokračovat dobře. Nemusíte být nutně věštkyně, aby vám došlo, že dnes byste neměli řešit nic složitějšího, než je sudoku. Někdy je to ale vážnější.

Občas se mi stává, že ačkoliv řídím hodně a ráda a na autech jsem si za jednadvacet let v provozu zavinila jen menší oděrky, vyjíždím v Praze na dálnici se žaludkem sevřeným strachy. Držím se volantu jako papoušek bidýlka a v pravém pruhu brzdím i kamiony. Mám prostě takový pocit, že dneska by se mohlo něco stát, a to jsem ani na výpadovce nepotkala obvyklou sérii blbečků, kteří se rozhodli "udělat Brno za padesát". Říká se tomu ženská intuice. Přitom to není tak úplně pravda.

S intuicí se rodíme všichni

Tušení, předvídání a vnitřní varování cítí muži i ženy stejně. Když snesete hned na úvod trochu vědy, můžeme dokonce dokázat, že muži jsou v oboru intuice lepší.

Výzkumů se na tohle téma pořádaly řady. Podle nich umí například muži lépe než ženy uhodnout, jestli se na ně někdo usmívá falešně, nebo upřímně. Ženy vedly pouze v těch výzkumech, kde se jim dopředu řeklo, že půjde o hodnocení intuitivních schopností. Muži totiž v tom případě ubrali na snaze. Přece se nebudou předvádět v oboru, který je odjakživa rezervován ženám.

Když vědcům došlo, co se děje, udělali výzkum znovu a muže finančně motivovali k dobrým výsledkům. A oni s přehledem vyhráli.

Mohlo by to vést k ošklivému závěru, že muži zapínají intuici pouze za peníze, ale spíš to vypadá, že se v běžném životě okrádají o výhody všech možných tušení jen proto, že je považují za ženskou doménu.

Neexistuje ani biologický důvod, proč by výlučnými majitelkami intuice měly být ženy. Je sice pravda, že se mozky mužů a žen liší, ale žádný z fyzických rozdílů nemá na svědomí schopnost intuice. Daleko víc než věda do toho mluví zvyky a předpoklady.

Způsob myšlení člověka se projevuje navenek řečí, takže by se dalo zpětně vyvozovat, že o čem mluví, o tom také přemýšlí. A protože ženy mnohem víc mluví o citech a pocitech,vyšlo by z toho, že také o pocitech více přemýšlí a umí s nimi lépe zacházet. Jenže je dost dobře možné, že muži jsou stejně citově založení, jen o citech ze společenských důvodů méně mluví.

Asi si neumíte představit partičku kamarádů, kteří cestou z tenisu rozebírají, jak se který z nich cítil při dnešním zápase a jestli trenér není poslední dobou nějaký posmutnělý.

Intuice se připisuje ženám také proto, že nemají problém se k ní přiznat. Rozhodila jsem sítě mezi známými a kamarády a obdržela "přiznání" jen od žen : "Je to věc, která se nedá změřit, zvážit ani spočítat, navzdory tomu funguje. Upozorňuje, že něco není v pořádku, že tohle mám nebo nemám dělat. Já se podle ní můžu řídit. Když to nedělám, vždycky si natluču pusu - doslova. Třeba na lyžích. Intuice před zledovatělou plotnou říká - vem to jinudy, mozek hlásá - to zvládneš. Nezvládnu...," píše mi Eva a na prosbu o konkrétní příklad dodává: "Nedávno mi na parkovišti u supermarketu při couvání bliklo v hlavě, že za autem stojí dítě, které je tak malé, že ho nemůžu vidět ve zpětných zrcátkách ani přes zadní okno, tak jsem zastavila. Dítě tam naštěstí nebylo, zato tam stály nákupní vozíky. V přístřešku byly postavené v řadě tak, že vyčnívaly asi metr do silnice. Ťukla jsem do nich. Odnesl to kufr, ale díky malé rychlosti je na něm jen nepatrné promáčknutí."

Kriminálka Intuice

Muže bez ostychu využívající svou intuici najdete asi jen v detektivních seriálech. Důkazy jsou pod střechou, podezřelý za katrem, ale zasmušilý kriminalista hledí z okna do stmívajícího se New Yorku (Los Angeles, Anděla...) a mudruje, že "se mu to pořád nějak nezdá - ten chlap na vraha nevypadá". Zápletka mu nakonec dá za pravdu, protože zavřel nevinného pojišťováka, zatímco stařenku z předměstí zamordovala pošťačka.

Jak voní intuice

Už deset let má pocit nedefinovatelného tušení i svou voňavou podobu zavřenou ve flakonu. Parfém z něj udělala kosmetická ikona Estée Lauder.

Proč se právě tenhle parfém jmenuje Intuition? Protože prý zachytil esenci ženy a tou je právě její schopnost intuice. Ať už tomu věříte, nebo ne, můžete si k ní aspoň přivonět. Odborníci ji charakterizují jako smyslnou a zářivou vůni - moderní interpretaci orientálních parfémů.

Hlavní tóny tohoto parfému tvoří náruč ovoce: bergamot, mandarinka, pomeranč, grapefruit a tóny zelené zahrady. Když se parfém rozvine, ucítíte střední tóny, většinou květinové: růže, gardénie, frézie a čínský rododendron. Základ "intuice ve flakonu" tvoří ambra, akord teplé kůže a vzácné dřeviny. Není to lehká a bezproblémová vůně. Což ostatně není život s intuicí taky.

Ona má intuice s detektivní prací hodně co do činění a vlastně na ní není nic mysticky záhadného. Jde o sběr informací a zkušeností a vyvozování závěrů. Například: Na parkovištích u supermarketů bývá zmatek. Když nakládáte do kufru nákup, dítě se vám snadno vytrhne. A malé dítě při couvání nevidíte.

To všechno měla Eva v hlavě, a protože má sama malou dceru, naskočilo jí to v situaci, kdyby mohla ohrozit dítě někoho jiného. Desetkrát zastaví zbytečně, ale po jedenácté tím někomu zachrání život.

Kdyby byla intuice opravdu vlastní jen ženám, byl by James Bond špionka. Vlastně celá MI6, CIA, KGB a ostatní organizace by byly plné žen a muži by tam sloužili jako asistenti. Že to tak není, má mnoho důvodů, ale jeden z nich je i ten, že když muži chtějí, mohou intuici využívat stejně jako my. Pracovně jim to evidentně nedělá problémy, ale v mezilidských vztazích je tahle výhoda většinou na naší straně.

Třeba naše fejetonistka Irena Fuchsová charakterizovala intuici jako schopnost přijímat negativní vlny od svého manžela: "Pokaždé, když začnu být nervózní, přijde domů a je nějaký průšvih. Naposledy to bylo asi před čtrnácti dny, moje intuice mě varovala, že se blíží fuchsovské tsunami. Tak jsme si s dcerou udělaly krásné prodloužené odpoledne, které zahrnovalo i návštěvu sekáče, a když jsem přišla domů, manžel už byl vybouřený a na moři klid."

A druhá dáma, jejíž fejetony čtete na našich stránkách už několik let, Denisa Prošková, používala intuici jako síto při výběru partnera nebo "kádrování" kolegů: "Jako přízemní Kozoroh na žádné "ezoterie" typu čakry, horoskopy a podobně nevěřím, ale intuice ve vztahu k mužům určitě funguje. Rozhodně vycítím, když v někom vězí "temné spodní proudy", i když se navenek tváří jako frajer, co má všechno zmáknutý, a přitom bere antidepresiva nebo bydlí ještě ve čtyřiceti s matkou a kočkou... Ale vedle svojí maminky jsem co do intuice žabařka. Ona je jako radar. Vždycky, když se u nás něco děje - nemoc v rodině nebo jiná nepříjemnost - telefonuje, jestli jsme v pořádku. Je v tom neomylná."

Mámina starost nebývá zbytečná

Děti jsou vůbec výborný trenažér temných tušení pramenících ze zkušeností. Většina z nich tráví první léta svého života snahou se zabít nebo zmrzačit co nejbizarnějším způsobem a pokud možno v co nejbezpečnějším prostředí. A protože jsou jim v tu dobu nablízku převážně ženy, jsou to ony, kdo pak mají tu pověstnou schopnost zavolat své dospělé dceři s temným tušením - právě ve chvíli, kdy ji opustil přítel.

Že by si stejnou schopnost mohli vypěstovat i muži, dokazuje příhoda mého známého, který držel na klíně asi dvouletého synka (jaké bezpečnější prostředí si umíte představit?) a ten si hrál s plastovým ramínkem na šaty.

Zdálo by se, že se nemůže nic stál. Ramínko je lehké, oblé, dobře se kouše... Jenomže synek si jedním rychlým pohybem ramínko strčil do pusy, zaháknul za krční mandli a trhnul. Vodopád krve, pohotovost, výčitky svědomí...

Ale v přítomnosti tatínka už se mu nikdy nic nestalo, protože ostříž byl proti němu flegmatik. Předvídal a tušil jako stará čarodějka. A to ještě neví, jak moc se mu intuice bude hodit v synově pubertě.

Příběh jiné kamarádky mluví za vše. Když bylo její dceři šestnáct, jela už poněkolikáté na víkend s přírodovědným oddílem. Partou slušných dětí, jejichž excesy jsou ve srovnáním s běžnými pubertálními výstřelky a pokusy spíš roztomilé. Přesto ji večer přepadl tak silný neklid, že začala obvolávat všechny účastníky výpravy (dcera nebrala mobil). Když se dovolala, zjistila, že přírodovědci závodili v konzumaci vodky, dcera vyhrála a má pravděpodobně otravu alkoholem. Okamžitě vyjela, odvezla dceru do nemocnice a zřejmě jí tak zachránila život.

Příběhy tisíckrát psané

Míváte někdy už na svatbě pocit, že šťastnému párku to nevyjde? Nebo že ze spolužáka vašeho syna vyroste sígr? Že ta nová účetní u vás v práci dlouho nebude, protože si nesedne s vedoucím? Odkud tahle tušení pramení?

"Podle mě je to cit pro to, sloučit odpozorované příběhy, vyvodit z nich ústřední motivy, umění zorientovat se, který model se hodí na který aktuální příběh, a správná aplikace," říká Monika Binarová - autorka mnoha článků o vztazích v Oně Dnes a hrdá nositelka titulu Drbna.

"Myslím, že tajemného v tom není nic, jen jsem přesvědčená, že dobrou intuici mají lidé důvěryhodní (každý jim všechno vyklopí), extrovertní (každého rozkecají), zvědaví (dozví se víc) a citliví (poznají, i co hrdina akce říct nechtěl)."

Možná je to i množstvím romantických filmů, které máme nakoukané, a románů, které máme načtené. Mezi lidmi se přece jen pořád opakují ty samé vzorce.

Podle určitých známek poznáte vdavekchtivého muže i v zatvrzelém panu Darcym(román Pýcha a předsudek) a naopak neskočíte na špek svatouškovi, který se v práci tváří jako mílius, ale stačí jedna dopravní zácpa a začne se chovat jako šílenec (film Volný pád).

Studujeme gesta, způsob řeči, tón hlasu, výraz v obličeji. Až na něj příště narazíme, budeme vědět, kdy říct "Ano, miláčku" a kdy na něj naopak hodit síť. Takže až budete muset příště doma vysvětlovat, proč se díváte na dvoustý desátý díl seriálu Ordinace v křehké ulici, můžete odpovědět: "Trénuju intuici. Dneska si opakuju, jak vypadá chlap, když lže."

Pomocná ruka navíc

Intuice není žádný neomylný průvodce, nemusí mít vždycky pravdu. Ale když ji budete vědomě ignorovat, většinou to nedopadne dobře. Kdyby jen proto, že si postupně přestanete věřit a přestanete poslouchat pocity, které ve vás vyvolávají určití lidé nebo situace.

Když se ale s intuicí naučíte dobře zacházet, může být velkou oporou. A to nejen doma nebo při cestě noční tramvají (támhleten chlap je nějakej divnej, radši dojedu zbytek cesty taxíkem), ale třeba i v práci. Někdy není jednoduché vysvětlovat v zaměstnání svůj postup tím, že máte prostě pocit, že to tak bude lepší, ale když se naučíte své motivy správně přečíst, budou se vámi snáze vysvětlovat ostatním.

Bez intuice by totiž bylo na světě o poznání méně vynálezů, objevených kontinentů, lékařských pokroků nebo přelomových uměleckých děl.

7 posilovačů intuice

Příroda nám nadělila takzvaný šestý smysl a my mnohdy děláme, co můžeme, abychom ho umlčeli. Místo toho by bylo užitečnější:

1. Naslouchat svým pocitům. Jak a proč se cítíte, je signál, který vám tělo vysílá proto, že k tomu má nějaký racionální důvod.

2. Vyjadřovat své pocity nahlas. Máte "tušení"? Ven s ním, můžete tím někomu pomoci.

3. Chovat se podle toho, jak se cítíte. Potlačovat dlouhodobě smích, pláč, hněv nebo radost způsobuje ohromný stres.

4. Smířit se s tím, že můžete být záhadou sami pro sebe.

5. Nikdy neměnit své rozhodnutí udělané na základě silného tušení. Když půjdete proti svému přesvědčení, nedopadne to dobře.

6. Naslouchat "tušením" v práci i doma. I v exaktním povolání mají své místo intuitivní postupy.

7. Nesnižovat hodnotu své intuice a neposmívat se vlastním emocionálním pohnutkám a motivům. Když si nebudete vážit svých pocitů, nebudete si vážit ani sebe sama.