Stěžovala si, že je apatický, že vlastně práci intenzivně nehledá, že celý den jen leží na sedačce a vzdychá. Nic doma nepomůže, neumyje ani nádobí z oběda, který mu má obětavá kamarádka připravovala každý den.
A pak přišel ten můj, že dal výpověď. Ze začátku jsem byla optimistka. Celé dny vysedával u internetu a rozesílal životopis. Uplynul týden, dva… Nikdo se neozval. Manžel začal být podrážděný, nemluvil, pokaždé když jsem se zeptala, co je nového, byl nepříjemně ironický.
Po dvou měsících přišla apatie. Ležel na sedačce a vzdychal. Ani se už nedíval se na internet, nečetl si, nechodil ven, dokonce se nedíval ani na televizi. Teď jsem začala být podrážděná zase já. Snažila jsem se ho povzbudit, vytáhnout ven… Všechno marné. Nasadila jsem tedy ostřejší kalibr. "Když tedy nechodíš do práce, tak aspoň doma ukliď nebo dojdi na nákup. Nezdá se ti nespravedlivé, že já chodím do práce, uklízím ten bordel po tobě, který naděláš za celý den, nakupuju, vařím, venčím psa a ty jen ležíš?“
Dočkala jsem se uražené odpovědi. Jsem prý necitlivá a nedokážu pochopit, co to je nemít práci, nerozumím duši muže. No to mě tedy naštval. Tak já jsem necitlivá. A to není necitlivé, že místo aby vzal jakoukoli práci, abychom se neocitli ve finančních obtížích, čeká na práci která by ho bavila?
Když jsem to poprvé slyšela, málem mě ranila mrtvice. Tak on chce práci, aby ho bavila. Já celý život dělám něco, co mě nebaví. Luxuju, vymývám koš, odpleveluju zahradu, skládám ponožky a chodím do práce, která mě nebaví, a přesto by mě ve snu nenapadlo dát výpověď. Zavolala jsem kamarádce a žádala o radu. Moc mě litovala a poradila, ať ho vyhladovím. Co mám dělat?
1. Mám manžela nechat vyžírat lednici za studena a doufat, že ho to vyburcuje k aktivitě?
2. Mám mu sama zkusit najít nějakou práci?
3. Mám to vydržet a počkat, že se stane zázrak?
4. Mám mu dělat scény, že umřeme hlady?
5. Mám si najít brigádu, abych nás uživila?
