Onemocnění postihuje 16 – 19 % evropské populace. Ve věkové skupině nad 75 let postihuje toto onemocnění dokonce 50 % seniorů. Syndromu hyperaktivního močového měchýře je věnována pozornost teprve v poslední době.
Odbornou společností byla tato diagnóza oficiálně přijata až v roce 2002. Zhruba 40 % pacientů zůstává i přes neustále narůstající zájem o toto onemocnění nediagnostikováno.
Důvody při tom můžeme hledat na straně pacientů i lékařů. Důvodem, proč pacienti nevyhledají pomoc lékaře může být to, že se za svůj problém, a to především za úniky moči stydí, někteří považují své potíže za přirozenou součást stárnutí, někteří mají v léčbu nedůvěru, bojí se chirurgické léčby nebo volí raději samoléčbu – kupují si vložky.
Zarážející je průzkum, ze kterého vyplynulo, že nejméně polovina lékařů není schopna syndrom hyperaktivního močového měchýře na základě příznaků diagnostikovat a dvěma třetinám připadá nepříjemné se tímto problémem zabývat.
Proč bychom měli vyhledat lékaře?
Před vlastním zahájením léčby je vždy nutné vyloučit řadu závažných stavů a onemocnění, které se mohou projevovat stejnými příznaky jako syndrom hyperaktivního močového měchýře. Patří mezi ně například infekce močových cest, nádory močového měchýře, kameny v močovém měchýři, zvětšená prostata, rakovina prostaty u mužů nebo gynekologické onemocnění u žen.
Z celkových onemocnění se pak podobnými příznaky může projevovat cukrovka, Parkinsonova choroba, roztroušená skleróza, onemocnění centrálního nervového systému nebo poranění míchy.
Co čeká pacienta v urologické ambulanci?
Lékař stanoví diagnózu na základě příznaků, které zjišťuje při pohovoru s pacientem nebo i pomocí různých dotazníků, pokud se pacient stydí o svých problémech mluvit. Dále provádí fyzikální vyšetření, laboratorní rozbor moči a ultrazvukové vyšetření ledvin a močového měchýře.
Ženy jsou odeslány ke gynekologickému vyšetření. Důležitá je i cystoskopie, kdy se přes močovou trubici zavádí do močového měchýře přístroj, pomocí kterého si může urolog prohlédnout močový měchýř zevnitř. Může tak odhalit například nádor v močovém měchýři. Významnou roli plní i urodynamické vyšetření, které nám umožňuje posoudit funkci močových cest.
Jak hyperaktivní močový měchýř léčíme?
Klíčovou roli v léčbě tohoto onemocnění hraje trénink močového měchýře a medikamentózní léčba. Nejúčinnější skupinou léků jsou při tom léky ze skupiny antimuskarinik. V diagnostice i léčbě tohoto syndromu je vždy nutná týmová spolupráce urologa, gynekologa, internisty a neurologa.
Článek vznikl ve spolupráci se serverem www.hyperaktivnimechyr.cz.
