„Vážil jsem 148 kilo a každý pohyb pro mě byl problém. Vždyť já už v práci nezvládl vylézt ani na lešení. I když jsem se snažil shodit, moc dlouho jsem to nevydržel a věčně jsem se vracel k zajetým stravovacím návykům. Obezita mi strašně vadila. Necítil jsem se dobře, chyběla mi energie a ztrácel jsem sebevědomí. Ono člověku nepřidá, když mu přítelkyně s úsměvem zavazuje tkaničky u bot, protože já jsem se k nim přes to břicho prostě neohnul. A to jsem se fakt styděl,“ přiznává Dušan, který se rozhodl radikálně změnit životní styl.
„Ze začátku mi moje přítelkyně míchala ovocné a zeleninové nápoje a hubnutí se mi začalo dařit. Měl jsem ale nějaké zdravotní potíže a nechtěl jsem udělat chybný krok, proto jsem se obrátil na odborníky ve výživové poradně Naturhouse v Uherském Hradišti, kde se mě ujala výživová poradkyně Romana Hanačíková. Vysvětlila mi, jak bych se měl stravovat, a stala se mou průvodkyní po celou dobu změny stravovacích návyků,“ vzpomíná Dušan, který se musel naučit dodržovat časové intervaly mezi jídly. Snadné to pro něj nebylo, protože v práci nemá pravidelný režim.
„Nakonec jsem to ale dokázal všechno skloubit a hodně mi pomohlo, že přítelkyně šla do hubnutí se mnou, i když to nepotřebovala, a navzájem jsme se motivovali. Společně jsme vařili a vymýšleli jídla. Já si nejvíc oblíbil kuřecí maso se zeleninou a kurkumou, to můžu jíst pořád. Dřív jsem si neodepřel každý večer pár skleniček piva, ale dneska mě to ani nenapadne. Mou neřestí zůstala čokoláda, tu si odříct nedokážu. Vždycky mám po ruce kousek kvalitní vysokoprocentní čokolády, ale zase tak moc nehřeším, protože je to pochoutka docela zdravá,“ dodává Dušan, který k novému jídelníčku časem přidal i posilování problémových partií. A hlavně začal hodně chodit.
„Na schůzky se snažím chodit pěšky, případně zaparkuju auto dál a na dohodnuté místo jdu pár kilometrů pěkně po svých. Díky tomu všemu se mi podařilo během necelého roku shodit na současných 105 kilogramů a z velikosti 4XL jsem se dostal na XL. V pase jsem dřív míval 132 a přes břicho 137 centimetrů, ale teď si naměřím v pase 107 a 109 centimetrů přes břicho, takže k těm tkaničkám už se v pohodě ohnu,“ pochlubil se sympatický muž, který se své „první tkaničky“ učil zavazovat na Slovensku, kde dodnes žije celá jeho rodina.
„Na dětství moc rád vzpomínám, hodně času jsem trávil u babičky na Oravě běháním po loukách a lesích, v zimě i v létě. Babičku mám navždy spojenou i s vůněmi tradičních jídel, jako jsou třeba halušky a zelňáky. Vždycky mi chutnalo, ale v dětství ani v mládí jsem s nadváhou bojovat nemusel, měl jsem postavu tak akorát.“
Z cukroví strach nemám
„Můj problém začal, až když jsem se přestěhoval za prací na Moravu a rapidně se změnil můj životní rytmus. Přes den jsem pořád někde lítal, nesnídal jsem, skoro ani neobědval a teprve po příchodu domů jsem se pořádně najedl. A pak jsem to všechno spláchl pivem,“ vypráví Dušan, který je otcem tří dospělých dětí.
„Pravidelně za nimi jezdím na návštěvu. Dříve mě pokaždé upozorňovaly, že jsem moc silný. Příjemné mi to nebylo, ale vím, že o mě měly strach. A není divu, měl jsem vysoký krevní tlak, vyšší hladinu cholesterolu a cukru. Typické civilizační neduhy, které se naštěstí díky zhubnutí zlepšily. A zlepšilo se i mé sebevědomí. Najednou jsem měl pocit, že se mi v životě začíná víc dařit, a spoustu věcí jsem dokázal řešit s nadhledem. Taky jsem kompletně změnil svůj šatník, kupuju si pestřejší oblečení a nebojím se jít do odvážnějších střihů,“ libuje si Dušan, který přiznává, že má rád adventní období.
„Je to takové zastavení po celoročním shonu. Trávím čas s dětmi, vnoučaty a s přítelkyní a letos se moc těším, že přijede i dcera, která žije v zahraničí. Ke svátkům samozřejmě patří cukroví a různé dobroty, já už ale vím, jak na to, takže nějaké tloustnutí určitě neplánuju.“
