Od dětství pro ni bylo jídlo útěchou v těžkých časech. Kdykoli se necítila dobře, odměnila se něčím dobrým. Do rychlého občerstvení to neměla daleko a v nezdravém stravování ji podporovala i rodina.
„Když jsem byla starší, lidé mi říkali, že mě nikdo nebude kvůli tloušťce milovat. Moje máma se dokonce ptala mých partnerů, jak se mnou mohou být, když jsem tak obrovská. Bylo to velmi frustrující,“ zavzpomínala na obézní minulost.
Partner nikdy neprohodil na její účet negativní komentáře týkající se její postavy. Díky němu se měla ráda. Přesto nebyla se svým tělem úplně spokojená a do zrcadla se na sebe koukala velmi nerada.
„Neměla jsem ráda sebe samu. Neuměla jsem si říct, že své tělo miluji. Nebyla jsem šťastná sama se sebou a lásku mi dávalo jen jídlo. Pocity štěstí jsem zažívala, když jsem se přejídala. Tak jsem nechtěla žít až do konce života,“ svěřila se pro server Elephantjournal.com.
Velký zlom nastal, když jí zemřel synovec na předávkování heroinem. Uvědomila si, jak lehce člověk může přijít o své blízké a došlo jí, že i obezita je velkým strašákem. Bála se, že by její tři děti jednoho dne mohly být bez matky a začala se ze dne na den jinak stravovat. Nejprve vynechala cukry, na kterých byla závislá. První dny po vynechání sladkostí se cítila hrozně.
Původně měla přes sto šedesát kilogramů. Za jedenáct měsíců se jí podařilo shodit devadesát. Cukrovinky už jí dnes nic neříkají a stejně tak i další nezdravá strava. Ušla dlouhou cestu, začala cvičit a stal se z ní nový člověk. Kvůli vytahané kůži musela podstoupit operaci a na své jizvy se nyní kouká jako na připomínku temné minulosti.
