Hranice, které nám brání v rozletu, si často stavíme my sami (Ilustrační snímek)

Hranice, které nám brání v rozletu, si často stavíme my sami (Ilustrační snímek) | foto: Profimedia.cz

Hranice, které nám brání v rozletu, si často stavíme sami

  • 27
Všichni sníme o tom, co bychom jednou chtěli dokázat. Jenže často nás brzdí hlasy, které nám říkají, že na to nemáme kapacitu, možnosti, schopnosti, věk… A nejsou to jen hlasy našich příbuzných, přátel a známých. Jsou to i ty, které nám v naší hlavě staví hranice a vymýšlejí výmluvy. Jaká je ta vaše?

Možná se chcete zapsat na jazykový kurz, ale máte pocit, že ve vašem věku už to nemá cenu. Nebo jste vždycky chtěla skákat s padákem, ale dosud jste nesebrala odvahu. Možná už dlouho toužíte něco změnit, třeba práci, vztah nebo bydliště. Ale vždycky sami sebe přesvědčíte, že v těch současných to není tak zlé, co na tom, že jinde by mohlo být líp.

Proč si tak často odpíráme splnění snů a tužeb, ke kterým nevede široká asfaltka, ale spíš kamenitá cesta? Jsme líní? Pohodlní? Nebo se prostě bojíme možného rizika, a tak si raději vymýšlíme důvody, proč to nejde?

Chce to jen sebrat odvahu

"Nejčastěji za výmluvami stojí strach ze selhání," potvrzuje psycholožka Marta Boučková. "Spousta lidí říká: Tohle se mi nepovede. Ale v skrytu duše doufají, že se to povede tak nějak samo. Skuteční frajeři jsou ale ti, kdo řeknou: Tohle dám, tuhle laťku přeskočím. A udělají to," dodává.

"Opravdu, nejtěžší věc je sebrat odvahu," vypráví Ostravačka Alžběta. "Jsem z rodiny učitelů, automaticky se tedy předpokládalo, že půjdu na peďák. Tak jsem šla. Po škole učila jazyky na gymnáziu, aniž bych přemýšlela o jiné možnosti. Trvalo mi celých šest let, než jsem si uvědomila, že mě to vůbec nenaplňuje!"

Alžběta nakonec využila své jazykové znalosti, udělala si překladatelský kurz a teď pracuje pro jedno přední nakladatelství. "Konečně dělám práci, která mě baví," usmívá se. Co ji přimělo k rozhodnutí změnit obor? "Nešlo o nic konkrétního, prostě jsem v jednom bodě přemýšlela, co dál se životem. A zčistajasna mi došlo, že mám o své budoucnosti úplně jinou představu, než trčet na místě, které mi nic nedává."

Každý je svého štěstí strůjcem

Tajemství je podle všeho ve dvou věcech: být sám k sobě upřímný a být specifický. "Vždycky přijde ten okamžik pravdy, kdy si musíte říct: Chci to zkusit. Protože utíkat sami před sebou, to dokážou všichni," říká k tomu Marta Boučková. "Přitom je to největší zlo, které na sobě můžeme napáchat."

Tip pro rodiče:

O tom, že i zdálnivě neuskutečnitelné sny se můžou splnit, pokud se nenecháme odradit, vypráví v bohatě ilustrované knížce pro děti Už žádné výmluvy! i americký psycholog Wayne W. Dyer.

Veřejného čtení z této knihy v Paláci knih Luxor na Václavském náměstí v Praze se v úterý 20. 9. od 16 hodin zúčastní herečky Marta Issová, Lenka Krobotová a Lenka Vlasáková. Součástí programu bude i soutěž pro děti.

Už žádné výmluvy!

Jestli nejste spokojení se stavem věcí, můžete si sem tam postěžovat a doufat, že se všechno obrátí ve váš prospěch - nebo pro to můžete něco udělat. Ptejte se sami sebe: Opravdu mi tohle místo vyhovuje? Toužím po povýšení, nebo bych se ve vyšší funkci necítila dobře? Chci změnit obor? Místo práce si klidně dosaďte vzdělání, vztah, rodinnou situaci, životní styl.

"Nejhorší je, když si myslíte, že byste mohla být ředitelkou zeměkoule, ale na druhou stranu si říkáte, že o to vlastně nestojíte, co bych dělala na takové pozici, to by pro mě nebylo. Když si myslíte, nebo prohlašujete, že jste nejchytřejší na světě, ale nikomu to neukážete, je to obyčejný alibismus," tvrdí psycholožka.

Stůjte si za svým

Co když jste si sami jistí v kramflecích, jenže okolí vás od vašich kroků zrazuje? To byl zčásti i případ Alžběty, které budoucnost nalinkovala rodina. Podobně na tom byla také Karolína, která dnes pracuje v Berlíně jako advokátka v oblasti lidských práv.

"Když jsem se před lety rozhodla odstěhovat za přítelem do Německa, konzultovala jsem to s přáteli i rodinou. Víte, kolik lidí mě podpořilo? Jeden. Byl to můj mladší brácha, kdo mi řekl: Jestli to vážně chceš, tak jeď. Ostatní mluvili jen o tom, co všechno se může pokazit, jak si nenajdu práci, jak to nebudu schopná finančně utáhnout... Dnes už vědí, že to dokážu. A já jsem ráda, že jsem si tehdy stála za svým."

Naslouchejte, ale nenechte se odradit

"Kouzlo je v tom, že ty hlasy zvenku mají taky někdy pravdu," upozorňuje psycholožka Boučková. "Okolí vás může podpořit v tom, abyste něčeho dosáhla, ale může vás i varovat, abyste si zbytečně nenabila nos. Když neumíte běhat, je přece hloupost, abych vám říkala, že určitě vyhrajete na olympiádě."

Rozhodně ale nemusíte rezignovat jen proto, že vás ostatní od něčeho odrazují. Kdo říká, že si nemůžete ve dvaceti založit firmu, ve čtyřiceti pořídit dítě a v šedesáti udělat řidičák? "Když víte, že něco opravdu chcete, má cenu to zkusit. Aspoň jednoho dne nebudete litovat, že jste promarnila příležitost," podotýká psycholožka.

"Varovné hlasy pak berte jako přípravu na případné komplikace. Paradoxně vám mohou pomoci, i když se vydáte svou cestou, protože díky nim budete počítat i s překážkami a nesnázemi. Prostě se lépe připravíte na to, co vás čeká."

Může se člověk naučit být v podobných situacích odolnější a odhodlanější? "Na to neexistuje jednoduchý recept," tvrdí Marta Boučková. "Ale určitě je důležité sbírat zkušenosti a učit se z minulosti. Ten, kdo umí svoje zkušenosti dobře zužitkovat, ale zároveň vybalancovat svou míru troufalosti a opatrnosti, má největší šanci zvítězit."

, pro iDNES.cz