Tuto metodu vypracoval profesor Stanislav Grof, psychiatr českého
Holotropní dýchánÍ* Tato terapeutická strategie, vzešla z předpokladu možnosti vyvolání jiných stavů vědomí pomocí intenzivního dýchání nebo naopak zadržování dechu. * Podle Stanislava Grofa jde o léčebný postup, který je kombinací řízeného dýchání, hudby a různých jiných forem zvukové techniky, a cíleného uvolnění blokované tělesné energie. * Slouží k nahlédnutí hluboko do vlastní psychiky a znovuprožitím určitých životních traumatizujících okamžiků ve stavu holotropního dýchání usnadňuje odstraňování různých psychických bloků. Tím umožňuje lepší porozumění sobě samému a také zdokonalení vztahu k jiným lidem. Holotropní dýchání je chápáno jako technika určitého seberozvíjení a sebepoznání. |
původu, se svojí ženou Christinou. MUDr. Zdena Kmuníčková je jeho přímou žačkou.
Dvacet let praxe
"Znala jsem matku profesora Grofa, paní Marii Grofovou, která byla od svého syna poučenou terapeutkou," vzpomíná Kmuníčková ve své soukromé psychiatrické ordinaci v Praze na Vinohradech, jak se k holotropnímu dýchání dostala. "Bylo to ještě před listopadem 1989. Poprvé jsem dýchala pod péčí paní Marie Grofové v jejím bytě. V roce 1989 se profesor Grof vrátil z emigrace, založil zde tréninkovou skupinu a jezdili nás sem vyučovat a trénovat terapeuti z různých zemí."
Chronické obtíže ano, akutní ne
Metoda holotropního dýchání se hodí téměř pro každého, ale určití lidé se zúčastnit nemohou, tvrdí její přívrženci.
"Metoda pomáhá lidem, aby se zbavili psychických potíží, podporuje sebezdokonalování i to, aby žili a jednali co nejzdravěji a nejspokojeněji," popisuje Kmuníčková své zkušenosti.
Podle ní ji však nemohou podstoupit zájemci, kteří mají organickou chorobu mozku nebo jsou vážně duševně nemocní. Rovněž účasti brání akutní porucha tělesná, infekce, stav po operaci nebo vážnější poškození orgánu. Je třeba mít zdravé srdce, plíce a ostatní vnitřní orgány, je třeba být nejméně tři měsíce po případné operaci nebo dostatečně dlouhou rekonvalescentní dobu po vážné infekci. Pokud jde o chronické poruchy, jako jsou žaludeční, žlučníkové, kloubní nebo jiné potíže, má metoda naopak příznivý vliv. Účast není vhodná při silném menstruačním krvácení a již od prvních dnů těhotenství.
MUDr. Zdena Kmuníčková vysvětluje redaktorce princip holotropního dýchání.
Dýchá se celý víkend
Pokud plánujete zúčastnit se holotropního dýchání, je podmínkou si najít kvalitního terapeuta. "Měl by metodu vystudovat u profesora Grofa. Konkrétně já se seznámím s celou jeho životní historií. Když vyvstane potřeba ujistit se o jeho zdravotních podmínkách, požaduji některá odborná vyšetření," říká Kmuníčková.
Kurzy se konají o víkendu. Seance je vždy jedna dopoledne, druhá odpoledne, mezi nimi je svačina, poté pozdní oběd. Po obědě si všichni sdělují co prožili. Každý je za víkend dvakrát v roli dýchajícího a dvakrát v roli přísedícího. (Fotografovat je v kurzu zakázáno.)
Emotivní prožitky
Na začátku se všichni navzájem představí. Většinou přichází sedm nebo osm nových lidí. Potom se utvoří dvojice, které spolu zůstávají celý víkend.
Dvojice si řeknou, jak se budou dorozumívat, když bude dýchající potřebovat napít, odkrýt, přikrýt… Během dýchání se nemluví, proto jsou tato gesta zapotřebí. Potom se dýchající uloží, přísedící si k němu pohodlně sedne. Vše začne relaxací, po níž následuje působivá hudba. Dýchající dostanou instrukce, aby 15–20 minut dýchali hlouběji a rychleji. "Asi tak, jako když jdete rychlou chůzí do kopce nebo do čtvrtého patra, přibližuje lékařka.
Samotná seance může být provázena také velmi dramatickými prožitky, které jsou patrné na první pohled. "Dýchající jsou při přípravě vyzváni, aby vznikajícím popudům vyhověli. Stává se, že pláčou, křičí, řvou, hovoří, vykřikují. Vše, co je součástí procesu během rozšířeného vědomí, je povolené." V celém průběhu seancí nejsou účastníci ponecháni sami sobě, ale jsou stále pod péčí doktorky Kmuníčkové a jejích čtyř asistentů.
V kůži delfína
Lidé mají často prožitky z období kolem porodu, které je pro život člověka velmi důležité, jsou hluboce zasuté a jejich opětné vybavení má velký ozdravný význam. Dále jde o prožitky ze všech možných údobí života – kdy třeba prožili havárii, topili se, měli nějaký úraz. Často nejatraktivnější jsou prožitky transpersonální. V nich je možné zažít třeba existenci delfína v moři nebo se identifikovat s dvořanem ve středověkém království. Často k tomu napomáhá hudba i uvolněná fantazie. "Někdy však dýchající prožívají mnohé, co se nesrovnává s tím, co kdy četli, slyšeli, takže v rozšířeném vědomí mohou obdržet zcela nové autentické informace," říká doktorka Kmuníčková.
Cíl – harmonizace osobnosti
Po skončení dýchání je čas na sdělování a zpracování prožitku. V době oběda účastníci kreslí v naznačeném kruhu nebo na celé čtvrtce část toho, co prožívali, a vysvětlují význam kresby, takzvané mandaly. "Já i moji spolupracovníci jsme jim plně k dispozici a s čímkoliv se na nás mohou obracet," říká lékařka.
Po skončení víkendu a i následujícím týdnu se na lékařku mohou účastníci kdykoliv spolehnout a domluvit si setkání. Koho by napadlo zkoušet něco podobného sám doma nebo pod dohledem někoho nekvalifikovaného bez certifikátu, toho Zdena Kmuníčková důrazně varuje: "Takové počínání by mohlo být nebezpečné," říká.
Nebezpečí této metody1. Průběh holotropního dýchání bývá spojen s mnoha motorickými projevy. Tím tedy vzniká možnost poranění. 2. Holotropní terapie by se neměli účastnit lidé s kardiovaskulárními problémy, epileptici, osoby po operacích popř. dosud nezhojených zraněních a těhotné ženy. Pro osoby mající vážné psychické problémy není holotropní seminář také vhodným řešením. 3. Velkým rizikem současnosti je také nedostatečná kvalifikace provozovatelů holotropní terapie a domácí samoukové. Holotropní dýchání by nikdy nemělo být prováděno bez odborného dohledu. 4. Další nebezpečí holotropní terapie vidí lékařská veřejnost ve škodlivém vlivu na mozkové buňky, během holotropního procesu hyperventilace, při němž dochází k překysličení mozku. (Zastánci holotropního dýchání argumentují tím, že hyperventilace jako taková paradoxně změnou kyselosti krve navozuje v určitých částech těla relativní nedokysličení. Relativní do té míry, že organismus disponuje řadou korekčních mechanismů jemu vlastních, mezi něž patří právě udržet si potřebné množství kyslíku jak v tělních tekutinách, tak i v buňkách.) |
