Nikola, která pobodala svého přítele (její příběh čtěte zde), v sedmnácti letech otěhotněla a ve dvaceti jí zavřeli. V civilu nikdy nepracovala a má ukončené základní vzdělání.
„Ještě s tímhle rejstříkem... nevím, jestli mě někam vezmou. Pochybuju,“ svěřila se se svými obavami a tvrdila, že ostatních ženských si moc nevšímá.
Nikola: Nejhorší jsou podvodnice
Nikola si odsedí pět let ve vězení.
„Když jsem byla mezi feťačkama a zlodějkama, byly hádavý a zlý, neudělaj si nic dobrýho, ale když by se něco stalo, tak dá jedna za druhou život. I když se nenáviděj, neprásknou se. Nejhorší jsou podvodnice. Udají tě i za to, že nemáš červené ponožky a máš je mít. A pak se tě mile v kuřárně zeptaj, jak se máš,“ zdůvodnila, proč si v řepské věznici raději nikoho nevšímá a nikomu nevěří.
„Neumím se hádat. To byl lítaly facky a nedopadlo by to dobře, tak si raději ničeho nevšímám a směju se těm dámám, co úplně zapomněly, že jsou v kriminále a hrajou si tu na Ordinaci v růžové zahradě.“
Romanu přivítala na svobodě láhev rumu a její squaterská rodina.
Romana: Ženská nesmí žebrat
Na svobodu a hlavně na svou squaterskou rodinu se v tomto díle těšila i Romana (32), která žila ve squatu třináct let. Ve vězení se ocitla potřetí, a to za neplacení alimentů na syna (její příběh čtěte zde).
Po skončení trestu (3,5 roku) na ni před věznicí čekala švagrová, brácha, Romanin pes, strýček a děda. Ukázalo se, že nejde o příbuzné, ale brácha je ten, kdo se o ni postaral, když se ocitla na ulici.
„Musím do práce, protože za tu dobu, co tu sedím, mi zase narostly alimenty a nerada bych se ve vězení ocitla znovu. Věřím, že si můžu vydělat jakoukoliv prací, třeba jako uklízečka. Musím se rozvést, protože manžel mě psychicky i fyzicky týral, a kdybych s ním byla dál, tak tu zase skončím. Naštěstí ho pustí až za půl roku,“ svěřila se Romana a dodala, že co byla ve vězení, zemřelo několik jejích kamarádů včetně přítele.
Ještě před bránou vězení si squaterská partička otevřela láhev rumu. „To je přesně naše holka,“ odtušil její opilý bratr a Romana vysvětlila, že tato rodina jí dovolila zapomenout na to, jak ji mlátila a týrala vlastní matka.
„Do školy kvůli tomu volali i sociálku a já tvrdila, že jsem se poprala s klukama v parku. Matka mě v patnácti nechala zavřít do diagnosťáku. Ulice mi dala to, co mi nedali doma. Jsem squater a jsem na to hrdá,“ vykračovala si s partou po Praze a kamerám představila pravidla žebrání.
„Ženský nesmí chodit žebrat, protože by to byla potupa mužů. O ženy se starají chlapi, my jen stojíme a hlídáme policajty,“ řekla a prozradila, že když neměla přítele a byla sama, podařilo se jí jednou o Vánocích přes noc vydělat sedm tisíc.
„Děda“ s „bráchou“ ji doplnili: „Střídáme se v klečení. Když ženská zůstane na ulici sama, je chudák.“
Monika: „Všichni na mě koukaj, jak kdybych přilítla z vesmíru“
Monika jede na třídenní propustku domů za rodinou.
Třiačtyřicetiletá Monika (její příběh čtěte zde a zde) se dočkala po dvou letech přerušení trestu a na tři dny mohla jet domů za rodinou. Pokud odsouzená plní své povinnosti a splňuje kritéria, může čerpat až dvacet dní za rok.
„Po dvou letech jdu ven. Byla jsem venku jen jednou na tři hodiny. Teď jdu na tři dny. Jsem z toho nervózní, nevím kudy kam teď a těším se moc. Devítkou se prý dostanu na vlakové nádraží,“ popsala své pocity na svobodě a dodala: „Připadá mi, že na mě všichni koukaj, jako kdybych přilítla z vesmíru.“
Doma ji kromě manžela Lubomíra přivítaly i dvě děti. Starší tři synové z prvního nepodařeného manželství s nimi už nebydlí a nejmladší Toníček je v pěstounské péči, tatínek si ho bere jen na víkendy. „Domluvili jsme se, že pro něj nepojedeme, byl by to pro všechny jen stres,“ řekla Monika a prohlížela si nový byt, do kterého se její manžel i s dětmi v době její nepřítomnosti přestěhoval.
Eva: V Klokánku bude dětem líp
Evin manžel si po dvaceti osmi letech našel náhradu.
Za Evou (47) přijela návštěva (její příběh čtěte zde a zde). Viděla se však jen s dcerou Nicolou a se synem, protože ostatní členové početné rodiny nebyli na předem nahlášeném seznamu.
„S mámou jsme si byly hodně blízké, byly jsme spolu furt. Těším se, až si dáme kafe doma,“ svěřila se Nicola, která se místo mámy stará o mladší sourozence, protože jejich táta si našel novou přítelkyni a rodina ho moc nezajímá.
Eva je odsouzená na dva a půl roku za podvody. Teď by ráda požádala o milost. „Když otec odešel za jinou partnerkou, dětem hrozí, že půjdou do Klokánku. Doma se výchova nezvládá, manžel prý začal brát i drogy. Jeho přítelkyně je lesba a feťačka. Nechci aby na tom byly děti psychicky špatně,“ vyjádřila své obavy.
Když se dozvěděla, že její manžel nechal malé děti (nejmladšímu je 5,5 roku) bez dozoru samotné, rozhodla se sama podat žádost o jejich dočasné umístění v Klokánku. „Raději to udělám já, než aby mu je vzali a kdo ví kam pak odvezli. Jinou cestu nemám. Budou sice bez rodiny, ale budou na tom lépe, budou mít teplé jídlo, servis a režim. I já se o ně budu míň bát. Teď budu o to usilovněji bojovat o to, abych se dostala v létě domů. S manželem nekomunikujeme, ani nechci. To je samá hádka. Jemu je všechno jedno, nezajímá ho to. Řekla jsem mu, že jakmile budou děti v Klokánku, dávám žádost o rozvod, protože s takovým člověkem už bych nemohla žít dál,“ svěřila se Eva a potvrdila názor spoluvězeňkyně, že nejlepší je žít doma s dětmi bez chlapa. „Leda, když je chlap dobrej, ale to je tak jeden z tisíce!“
Evin manžel byl podle ní 28 let právě ten vzácný „exemplář“. „Do práce chodil, do koruny mi peníze dával. Mohla jsem sobě i dětem koupit, co jsem chtěla. Ale jen jsem nastoupila trest, během čtyř měsíců bylo všechno úplně jinak. Hůř už nemůže být, jenom líp.“
