Jemné rysy, skoro nenápadný hlas a všudypřítomný úsměv. Tahle osmadvacetiletá boxerka a kickboxerka je v civilu víc holčička než komiksová superbojovnice Lara Croft.
Jak to, že z vás nejde strach? Člověk by vás spíš pochoval než čekal ránu.
Tyhle představy nejsou nic jiného než naprosté předsudky. V lidech je stále někde uvnitř zakořeněno, že bojový sport může dělat jen úplný hlupák, který je agresivní a místo mozku má touhu někoho zbít.
KAMILA Ďuricová* Trenérka kicboxu, americké karate, kickbox, držitelka 1.Danu (černý pásek) 1. místo – MČR v boxu 2. místo – ME – Loutraki, Řecko (semi contact) |
A skutečnost je jaká?
Opačná. Ten kdo se tomu věnuje, vybijí energii v tělocvičně a o to má menší potřeby něco někde hrotit v životě. A ti, co něco opravdu umí, jsou nenápadní a na první pohled to v nich většinou nepoznáš. Ale neříkám, že se nenajde pár takových, co si na kickboxu honí triko, ale ti nebudou jen na kickboxu, že…
Ačkoliv box i kickbox jsou mužské sporty, kde se musí čelit bolesti, zdá se mi, že se dneska líbí ženám čím dál víc. Proč?
To je asi na psycho-sociální sondu, ale určitě za to může medializace, která udělala z bojových sportů atraktivní téma. Jakmile se něco stane inspirací filmařů, je z toho rázem "in" záležitost.
Začínala jste s kickboxem poměrně pozdě, ve 22 letech, ale jako trendy maniak nepůsobíte…
Já se k tomu dostala úplnou náhodou. Vůbec jsem po tom netoužila. Dělala jsem jako holka gymnastiku, balet, tančila jsem a pravda, skákala padákem. Jednou jsem si jen tak šla zacvičit do fitka, viděla lekci a chytlo mě to. Po třičtvrtě roce už jsem šla na své první závody. Samozřejmě jsem je prohrála, ale ochutnala jsem euforii ze zápasu a nakoplo mě to.
Co tak neodolatelného vám zápas dává?
Jeéé, tak to se taky často ptám! Říkám si, když jdu na závody, jestli to mám zapotřebí, nervovat se, ale pak se vyplaví endorfiny do krve a vidím to jinak. Najednou bych pořád trénovala a zápasila. O ten pocit po zápase asi jde. Většinou se cítíš skvěle, pokud ti teda není hodně ublíženo.
Už se vám to stalo?
Ano, ale spíš na tréninku. Dostanu kop nebo úder dobře trefený, ale snažím se to překousnout, protože to většinou přijde od trenérů a já něco takového výchovného čekám. Když to nejde ustát, musím si chvíli odpočinout, ale s tím se předem počítá.
Co musí mít zápasník, aby byl dobrý?
Pokoru a sebevědomí a samozřejmě musí být fyzicky připravený.
Zase ta zásadní role psychiky?
Když nastupujete k zápasu a jste nervózní, škodíte si tím, protože nejste schopna správně reagovat, svaly nefungují jak mají…To, co máte v hlavě, je buď prohraný nebo vyhraný zápas.
Donedávna jste měla v hlavě jenom kickbox. Jak se to stalo, že jste navlékla i boxerské rukavice?
Ani to nebyl můj plán. Původně jsem si jen přála zlepšit ruce pro kickbox a k tomu je boxerský trénink ideální. Bavilo mě to a tak jsem to zkusila brát vážně.
Co vás víc uspokojuje?
To nejsem schopna říci. Box přišel akorát včas, když už jsem začínala být kickboxem trochu přesycená a hezky mi ten steroptyp rozbil. Mají hodně společného a hodně rozdílného. Náročnější je box snad jen na přijímání ran, ale fyzicky náročné je obojí.
Opustila jste civilní profesi produkční, živíte se jako profesionální trenér a na nejvyšší úrovni i sama soutěžíte. Půjde to dlouhodobě skloubit?
Tak to netuším. Už teď si dovoluju ten luxus závody si vybírat. Ale do budoucna bude hodně záležet i na nějakém mém rodinném životě.
Jaký má žena, co se pere v ringu, rodinný život?
Když to o mně takhle řeknete, zní to moc tvrdě. Ale podívejte se na mě…, jako drsňačka nevypadám a ani se tak nechovám.
Ovšem problém v tom být může, ne?
Zatím se mě snad nikdo nelekl. Je pravda, že i s mým současným přítelem jsme na začátku řešili něco takového. Bál se toho, že budu agresivní a neviděl v tom sportu žádnou krásu, naopak se mu zdálo hloupé do někoho mlátit.
Co ho přesvědčilo?
Já. Musel mě víc poznat.
Ve sportu demonstrujete sílu jako muž a přitom jste žena...
...na první pohled drobnější než přítel. A ani v psychické rovině nejsem dominantnější.
Rvete se o sebe v ringu, a ve vztahu takový sekáč nejste?
Ne, a nemám to ani moc v běžném životě. Nemusím velet za každou cenu, mám ráda dohodu a prostor pro diskusi.
Vlastně už mě nepřekvapí, kdybyste řekla, že byste ráda rodinu…
To bych ráda. A klidně hned.
Skončila byste se slibnou kariérou?
Ne! To ne, jen bych ji na chvíli přerušila. To, co dělám, se dá podnikat i s dětmi. Možná jen závody bych na chvíli opustila.
Zvláštní kombinace: silné mateřské sklony a přitom trenér u vás vyzdvihoval mužský způsob zápasení. Kde se ve vás vzal?
Nevím, to tak mám. Možná za to může o tři roky starší brácha, který mě s sebou všude bral, kamarádila jsem se víc s kluky. Na prstech jedné ruky bych spočítala kamarádky.
V čem je jiný mužský způsob zápasení?
Baví mě jejich taktizování, jak hledají slabiny u soupeře. To u ženských chybí, ony jdou do zápasu víc hlava nehlava.
Máte mužský přístup i jindy v životě?
Myslím, že mám. Kdysi mi jeden přítel řekl, že mám příliš mužských rysů a nemyslel tím vzhled, spíš to jak se člověk postaví k situaci. Nejsem typ ženy, která by si nechala ráda nosit kabelku a nechala za sebe platit v restauraci.
Je to výhoda či nevýhoda?
Ve vztahu spíš nevýhoda. V ringu možná výhoda. A v životě snad mám díky tomu pocit, že se na sebe mohu spolehnout.
Vy nepotřebujete ochránce?
Potřebuju…
Platí u vás klišé, že chlap musí být silnější?
Co to znamená silnější?
Co to znamená pro vás?
Potřebuji někoho, kdo mě podpoří a někoho, ke komu se, když mi je ouvej, schoulím do klubíčka.
