Marcela Krajníková - "Nemám co ztratit, budu bojovat," říká v rozhovoru pro iDNES.cz | foto: Lukáš Bíba, iDNES.cz

Hlídejte Marcelu, ať neukradne děti, křičela tchýně

  • 90
Srdceryvnější scénu snad diváci televizního zpravodajství vloni neviděli. Otec rve plačící dceru z náručí zoufalé matky. Marcela Krajníková přišla tehdy z rozhodnutí české justice o své dvě děti. "Viděla jsem je až po sedmi měsících," vypráví pro iDNES.cz.


Sofie a Lucas žijí od loňského května v Argentině. Pro sedmiletou dívku byl otec v době dramatické exekuce cizím mužem. Viděla ho naposledy ve dvou letech a nemohla si ho pamatovat. Španělsky neuměla ani slovo. O tři roky starší Lucas se ani nestačil s mámou rozloučit. Úředníci ho otci odvezli na ambasádu rovnou ze školy v přírodě.

Proč jste za nimi neodjela dřív?
Dlouho nebylo vůbec jisté, zda bych tam nejela zbytečně, jestli by mi manžel děti vůbec ukázal. Kromě toho jsem tu čtyři roky platila soudy a právníky, takže jsem na cestu neměla dost peněz. Až díky magistrátu Roudnice nad Labem, kde bydlím a také nadaci Naše dítě, která uspořádala veřejnou sbírku, jsem za nimi mohla vycestovat. Moc děkuji všem lidem, kteří mi pomohli.

Jak se děti u otce mají?
Mám z toho smíšené pocity. Domů jsem k nim nesměla, vídala jsem je jen na neutrální půdě. Poprvé u mého právního zástupce, později v restauraci, pak v hotelu. Sofinka první den zpočátku vůbec nemluvila. Jen seděla a koukala. Ani dárků se nedotkla. Raději jsem na ní mluvila španělsky, protože češtinu skoro zapomněla. Lucas byl vždycky spontánnější. Když mě viděl, hned přiběhl, ale Sofie jen stála.

Vypozorovala jste jaký mají k otci vztah?
Řekla bych, že se ho bojí. Hlavně dcera. Když si pro ně manžel po dvou hodinách přišel, seděla už mi na klíně, ale jak ho spatřila, postavila se do pozoru. On sám mi říkal, že první měsíc se od něj nechtěla nechat ani pohladit, nebo si jen za něj v autě sednout do sedačky. Když byl v době našeho setkání poblíž, pořád ho s obavami pozorovala.

Kdo se tam o děti kromě otce stará?
Bydlí s otcem, ale nejlépe vycházejí se švagrovou, manželovou sestrou. Jak jsem se od nich dozvěděla, žije s nimi - kromě středy - ještě manželova přítelkyně.

Zkoušeli jste se s manželem dohodnout?
Ano. Mluvili jsme spolu sami i na půdě ambasády za přítomnosti obou právníků. Naše rozhovory ale k ničemu nevedly.

Proč?
On se stále vracel k roku 2002, ptal se proč jsem ho opustila a asi chtěl slyšet omluvu. Pak navrhoval okamžitý rozvod a předestřel mi svou představu o finančním vyrovnání. Můj právník mi ale rozvod nedoporučil dřív, než se dohodneme o dětech. Žádný se jich nechceme vzdát.

Byla jste se podívat kam děti chodí do školy?
Dcera mě při jednom setkání u McDonalda pozvala na vánoční besídku, ale syn jí hned připomněl, že táta řekl, že tam máma nesmí. Holka se strašně rozbrečela. Bylo jí líto, že tam nebudu a také měla strach, že se na ní táta bude zlobit.

Jak to dopadlo, šla jste tam?
Domluvila jsem se s paní ředitelkou a na besídku jsem nakonec přišla na její pozvání i s konzulkou z naší ambasády a se svým právním zástupcem. V jednu chvíli ale náhodou spadla tribuna a na celé kolo se ozval tchýnin hlas: Hlídejte Marcelu, ať neukradne děti! Manžel přilít a strašně zuřil, co prý tam dělám. Přitom já s dětmi ani nemluvila. Jen jsme na sebe mávaly a já si besídku natáčela. Myslela jsem si, že je konec, že už mi děti nepůjčí.

A půjčil?
Byla jsem překvapená, ale na den předem domluvenou schůzku je večer přivedl. Sofie byla už dost unavená, usínala mi na klíně. Ale jakmile se objevil, hned vyskočila do pozoru. Děti brečely, že chtějí se mnou domů, otec jim nadával a zuřil.

Byly děti v Argentině v péči nějaké psychologa? Aby tu změnu lépe snášely...
Pokud vím, tak ne. Nějaký psycholog působí při škole, ale k žádnému nechodily. Zato manžel mi říkal, že on sám chodí. Prý aby dětem lépe porozuměl a dokázal je vychovávat.

Byla jste s dětmi přes víkend?
Ano, od pátku večer do neděle. Pronajala jsem si na tři dny hotel, protože manžel si nepřál, aby s námi byla má známá, u které jsem do té doby bydlela. Lucas přišel jen v pantoflích, takže jsme moc nikam nemohli. Navíc měla Sofie vši, takže jsem jí myla hlavu a vyčesávala je.

Jak se děti chovaly?
Sotva jejich otec odešel, chovaly jako normálně, hrály si, dováděly. Je jisté, že jestli dřív byly jako kočka a pes, tak teď při sobě velmi drží. Z jejich řeči jsem se mimoděk dozvěděla, co jim otec proti mně navykládal, jak vyzdvihuje své zásluhy a já jsem ta špatná. Na neděli jim slíbil, že přijede dřív a něco podnikneme společně. Dřív nepřijel a společný výlet se nekonal. Sebral děti s tím, že musí jet cosi slavit se svou přítelkyní. Ten večer děti odjížděly s brekem.

Žádala jste o pomoc místní úřad pro mezinárodně-právní ochranu dětí?
Byla jsem tam s naší konzulkou na audienci u ředitele ústavu. Dozvěděla jsem se akorát, že o mém případu nic neví, i přesto, že v rozhovoru zazněly z jeho úst zasvěcené detaily.

Co bude dál?
Chystám se znovu do Argentiny, podám tam návrh na úpravu poměrů péče o děti. Snad se dočkám i soudu v Česku, kde leží mé odvolání na zamítnutí stejného návrhu už dva roky. Musím přesvědčit soudy, že se o děti můžu a chci starat.

Roque Fiordalis, otec dětí, až dosud novináře odmítal. Přesto se ho pokusíme kontaktovat, abychom Vám přinesli názor druhé strany.