Již pár měsíců se pohybujeme po Novém Zélandu. Sbíráme kiwi, nosíme talíře, chodíme po horách a naháníme živočichy dosud námi nespatřené. Jih jižního ostrova a oblast kolem Dunedinu je známá pro tzv. wildlife. Můžete zde vidět se povalovat lachtany či lvouny, ve vzduchu létat albatrosy, plavat s delfíny či za soumraku pozorovat tučňáky. A právě to jsme se rozhodli dělat v Sandfly Bay.
V průvodci jsme se dočetli, že zde můžeme spatřit tučňáka žlutookého (kterého jsme měli štěstí vidět a vyfotit v Curio Bay) a tak jsme nelenili a vydali jsme se tuto oblast prozkoumat. Od parkoviště k pláži to byl pěkný kopec dolů. Seběhli jsme ho celkem rychle, prošli se po pláži a jelikož nám ještě nějaká ta minuta zbývala do setmění, sedli jsme si na vyplavenou kládu a čekali. Minuty ubíhaly a se stmíváním v dálce přicházely i tmavě modré mraky. Tučňáci ale nikde nebyli. A tak jsme se rozhodli čekat dál. Mraky přešly a na pláži se „pouze“ z boku na bok převalil nějaký ten lachtan. Lachtan nás nechal klidným, ale ty růžovo-fialové mraky, které se blížily k naší pláži nás lehce zneklidnily. A tak tučňák, netučňák, zvedli jsme se z klády a pomalu přecházeli na druhou stranu pláže směrem k autu.
Líbil se vám článek?Všem článkům od čtenářů nyní můžete dávat hlasy a odměnit tak autory za jejich práci. Pokud se vám článek líbil, klikněte dole pod článkem na tlačítko Článek se mi líbí. |
Po pár stech metrech se najednou z moře vynořil tučňák! Hurá! Zrychlili jsme, ale tučňák byl rychlejší. Hned jak vyskočil z moře, dal se do běhu. A běžel tak rychle, že jsme se nestačili divit. Ale on věděl... Zastavili jsme se zklamaní, že jsme si ho nestačili pořádně prohlédnout a chvíli přemýšleli, jestli ho nejít hledat. V našem rozjímání nás vyrušily kapky deště, které se během minuty přeměnily na malé kroupy doprovázené vydatným větrem s kupou písku. Vítr byl tak silný, že nás postrkoval ze strany na stranu, déšť tak vydatný, že jsme byli mokří ani ne za minutu a písčitý kopec k parkovišti před námi.
Běželi jsme, co jsme mohli (teda spíš nemohli). K autu jsme přiběhli promáčení na kost a obaleni pískem, jak malé děti hrající si na pískovišti. Sedli jsme si do auta a jen oba rezignovaně konstatovali, že tučňák asi věděl, proč běží... Bohužel od té doby uplynulo pár měsíců a my tučňáka žlutookého již nespatřili. Takže odpověď na otázku, zda by takhle běžel i bez nadcházející písečné bouře, nám (i vám) je zapovězena.
Napište svůj článek i VYTahle rubrika je určena těm, kteří se chtějí podělit o své zážitky, zkušenosti nebo tipy kolem běhání. Může jít o reportáž, test, tip na zajímavou trasu nebo jen zamyšlení. Nejsou dány žádné mantinely ani tématické okruhy. Tohle je místo, které je určené pouze vám. Lhal bych však, kdybych tvrdil, že to bude hřiště bez pravidel. Vaše příspěvky nepůjdou hned na stránky Rungo.cz, ale projdou "rychlým" okem někoho z redakce, nikdo ale nebude řešit vaše stylistické a gramatické záležitosti. Tento prostor berte jako blog-neblog, kde si za svůj obsah ručíte sami.  Psaní o běhání je někdy náročné. Ale tím to nekončí. Pokud se nám něco opravdu hodně zalíbí, může se stát váš příspěvek i hlavním textem na Rungo.cz. I vy tak můžete aktivně tvořit obsah a být součástí našeho týmu. Nejsme nejchytřejší, nejsme nejrychlejší, ale jsme otevření a to, co děláme, nás baví. Přidejte se. Pokud odešlete svůj příspěvek, redakce si vyhrazuje právo na editaci článku a co zveřejní (a co ne), bez udání důvodů. Marek NÁZOR ČTENÁŘE NEMUSÍ KORESPONDOVAT S NÁZOREM REDAKCE!!! |
