Aspirin, sirup proti kašli nebo antidepresiva se už stala zcela běžnou součástí našeho života. Když ale duševní poruchou, bolestí hlavy, nebo kašlem trpěli naši předci, mohli si hodit korunou, jestli léčbu přežijí, či nikoli. K současným léčebným metodám se medicína propracovávala někdy skutečně klikatými cestami.
Přesvědčte se sami, vybrali jsme pro vás nejbizarnější léčebné postupy:
Léčba jedovatou rtutí
Pokud byste v 16. století onemocněli syfilidou, dostalo by se vám nejspíš léčby, která by byla ještě o několik stupňů horší než samotná nemoc.
Nejoblíbenějším prostředkem k léčbě této pohlavní nemoci i různých kožních onemocnění byla rtuť. Stříbrný kov lidi fascinoval a dlouho se věřilo, že požívání nebo inhalování výparů z rtuti dokáže vyléčit prakticky cokoli, lékaři tuto léčbu předepisovali i například na problémy se zažíváním. Stopy rtuti se dokonce našly i na egyptských mumiích a jako lék se zřejmě používala už 1 500 let před naším letopočtem.
Netřeba zdůrazňovat, že rtuť je silně toxickým kovem a už velmi malé množství může způsobit smrtelnou otravu. Ta se projevuje bolestmi na hrudi, dýchacími problémy, kašlem, třesem, svalovými křečemi, halucinacemi, nebo deliriem.
Drogy proti kašli
V polovině 19. století byl nejoblíbenějším prostředkem proti kašli morfin a kodein. Děti dostávaly "Sirup paní Winslowové", který obsahoval třicet mikrogramů morfinu na jednu polévkovou lžíci. Sirup doporučovali lékaři užívat nejen na kašel, ale i na bolest z prořezávání zubů a dle očekávání dětem skutečně pomáhal.
Poprvé byl uveden na trh v roce 1849 a setkal se s velkým úspěchem. Bohužel některé děti za tento způsob léčení zaplatily životem. Teprve až mnohem později bylo odhaleno nebezpečí, které s sebou morfin nese.
Na konci 19. století jej pro změnu vystřídal heroin, který byl uveden na trh jako nenávyková náhražka morfinu (prodávala jej a jako ochrannou známku si zaregistrovala německá firma Bayer). Trvalo dlouho, než se zjistilo, že heroin v těle metabolizuje právě na morfin a celých dvanáct let se prodával opět jako ideální dětská medicína proti kašli a průjmu.
Lobotomie
Představte si, že trpíte depresí, přijdete ke svému lékaři a ten vám doporučí, abyste si nechali přerušit nervová vlákna spojující mozkový lalok s ostatními částmi mozku, tedy podstoupili takzvanou lobotomii. Operatér by vám nadzvedl oční víčko, přiložil by vám zvláštní špičatý nástroj nad oko, klepl na něj, aby prorazil lebku a přerušil nervy.
Kdybyste těmito problémy začali trpět v 50. letech a dostali se navíc do rukou lékaři Walteru Freemanovi, který se stal nejslavnějším propagátorem lobotomie, celý zákrok by se uskutečnil jen v lokální anestezii, během několika minut, často bez sterilizace nástrojů.
Na celém světě podstoupilo lobotomii přibližně sedmdesát tisíc lidí a její objevitel Antonio Egas Moniz za ní dokonce v roce 1949 dostal Nobelovu cenu. Problém byl v tom, že u více než třetiny operovaných nastoupily velmi závažné zdravotní komplikace, změny osobnosti či došlo k poškození mozku. Mimochodem, lobotomii podstoupila například i sestra prezidenta J. F. Kennedyho.
Orgasmem proti hysterii
Jste náladová, nervózní a hysterická? V 19. století by pro vás lékaři měli naprosto speciální léčbu. Dostalo by se vám vaginální masáže za účelem dosažení orgasmu, který měl údajně schopnost potlačovat hysterické sklony žen.
Nejprve se "léčebné" masáže prováděly ručně, ale v 80. letech 19. století přišel Kelsey Stinner na trh s elektrickým vibrátorem a ruce lékařů si tak mohly odpočinout. Vibrátory, coby léčebná a velmi žádaná pomůcka, se staly skutečným hitem a tuto službu poskytovala například celá řada luxusních lázní v Evropě i Americe.
Díra v hlavě
Trepanace je považována za nejstarší chirurgický zákrok, který lidé vůbec prováděli, a je zřejmé, že jej podstupovali už nemocní v době kamenné. Velmi jemnou operaci, při níž je proděravěna lebka tak, aby se nepoškodila tvrdá plena chránící mozek, používali naši předci pravděpodobně zejména z medicínských důvodů. Léčili tak duševní poruchy a věřili, že otvorem v lebeční kosti opustí hlavu zlý démon, který v ní sídlí.
Trepanace se používala prakticky po celém světě celkem běžně až do středověku. Kupodivu odborníci odhadují, že ji přežilo až 80 procent pacientů. Soudí tak podle zhojených lebek. Otvor do lebky se buďto opatrně vyškrabával, aby se nepoškodil mozek, nebo se navrtalo několik jemných otvorů, které byly spojeny v jeden velký.
V současné době zkoumají někteří lékaři možné využití trepanace v léčbě stavů po mozkové příhodě.
