Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Herečka a manželka komentátora Salzmannová: Neřešte mého manžela nebo otce

  8:25aktualizováno  8:25
Eva Salzmannová, herečka z Národního divadla v Praze, je vtipná a rázná žena. Nejde daleko ani pro ostřejší slova. Aby ne, když má za muže komentátora MF DNES Karla Steigerwalda. Názorové přestřelky s ním prý doma svádí dost často.

Eva Salzmannová | foto: Lucie Robinson

Máte ráda pivo?

Ne. Pivo nepiju. Je hořké a hnusné, to bych ale asi neměla říkat.

Kdyby vás slyšel prapradědeček... Jak to vlastně je s tou hospodou U Salzmannů v Plzni? Byla vaše?

Můj prapradědeček Martin Salzmann měl v Plzni povoznictví. A byl to on, kdo poprvé vyvezl plzeňské pivo do Prahy, konkrétně do hospody U Pinkasů. Dlouho tam visel jeho portrét. Pak skončil se špeditérstvím a začal provozovat hospodu U Salzmannů. Jeho syn ji ovšem v roce 1908 prodal, takže od té doby pouze nese naše jméno. Škoda. Ale mně je padesát a nikdy jsem nevypila půllitr piva! Mám raději víno, jsem piják středomořského typu.

Zmínila jste svou padesátku. Zdá se, že si z ní nic moc neděláte.

Tak trochu jsme se s kamarády opili a to je všechno. Kolik je vám? Třicet? Krása! Padesát - menší krása! Ale on to vlastně není žádný faktický zlom, když vás netrápí nějaké závažné problémy. Jenom si prostě musíte přiznat, že některé věci už nejsou, jak byly.

Kytky od ctitelů dostáváte pořád, jak vidím.

Echm. Tuhle tedy nesu já někomu na oslavu.

A máte nějaké ctitele v divadle?

Stává se to. Ale oni ti ctitelé časem odpadnou, nemají dlouhou trvanlivost. Že by přece jen ta padesátka?

Eva Salzmannová

Pamatujete si nějakého?

Úplně konkrétního asi ne, ale je fakt, že dokud jsme byli v malém divadle, v Rubínu, existovala tam jakási divácká skupina, která byla s divadlem srostlá. Ale i v Národním se najdou. Máme jednu divačku, která chodí na každou reprízu Rock´n´rollu. Sedí vždy v první řadě. Máme podezření, že chodí kvůli jednomu herci. A my tušíme, kvůli kterému. Zdá se nám, že chodí kvůli Davidu Prachařovi... Rozhodně ji zdravím!

Vy máte možnost srovnání velkého kolosu s malými scénami. V čem je hlavní výhoda a nevýhoda obou?

Komorní divadlo přináší možnost jemného, civilního, řekněme filmového hereckého projevu, ale na rozdíl od filmu je tam navíc živá intimita herce a diváka. A i v zákulisí jsou lidé většinou hodně natěsno. Vztahově i pracovně. Ve velkém divadle to tak není. Už jen to, že dámské a pánské šatny jsou daleko od sebe. V Národním vznikají spíš minisoubory na jednotlivých inscenacích a někdy se povede, že je to skvěle namíchaná parta. Je fakt, že malá divadla jsou více komunitami. I já jsem se do takové jedné kdysi dostala jen na základě takového neformálního výběru.

Jak?

Bylo to v Divadle Na okraji v prostorách Rubínu. Hrál tam můj první manžel, bylo to ještě na DAMU. V souboru bylo tehdy několik krásných mladých kluků, a tak chtěli hrát Romea a Julii, kde jsou pro ně efektní role. Ale neměli Julii. A režisér řekl mému muži: "Hele, ty máš tu ženu herečku, viď? Tak ji přiveď, bude hrát Julii, však ono je to jedno, taková Julie." Tak jsem šla, hrála a zůstala v divadle.

Je jedno, jaká bude Julie? To věru není pěkný přístup k dámským rolím. Mám pocit, že dámy v divadle jsou na tom vůbec hůř: rolí je statisticky míň a často jsou i hůř napsané, nebo se mýlím?

Dramatická literatura je opravdu k mužům štědřejší. Ale je zajímavé, že zrovna já jsem v poslední době hrála v inscenacích, kde vystupují jen samé ženy. V Osmi ženách v divadle Ta Fantastika nebo v České pornografii v La Fabrika, kde i předlohu napsala žena a režírovala ji taky žena. V Národním divadle teď zkoušíme hru izraelské autorky, kde hrají taky samé ženy. Jmenuje se Mikve, to je rituální židovská očistná lázeň. Děj prozrazovat nebudu, ale myslím, že čtenářky by si to neměly nechat ujít. Zdá se mi, že by tam mohly najít něco, co by je mohlo inspirovat i v životě. Jsem moc zvědavá, jak tahle zvláštní hra bude v Česku rezonovat.

Proč? Myslíte kvůli židovskému tématu?

To nevím, spíš kvůli náboženství obecně než konkrétně kvůli judaismu. Myslím, že naše společnost je nábožensky velmi vlažná.

Co jste si myslela, když jména vašeho otce Richarda Salzmanna a vašeho manžela Karla Steigerwalda byla na nacionalistickém seznamu Židů v politice?

Můj muž se s tím vypořádal v ostrém komentáři Seznam Čechů. Ano, asi je zvláštní, že když se nejmenujete zrovna pan Svačina, ale máte jméno německé, je to hned trochu podezřelé.

Jste věřící?

Nejsem. Jako většina české populace. A ani se mi nechce říkat takovou tu obvyklou frázi - do kostela nechodím, ale věřím v něco vyššího. Ne, nejsem věřící, tečka.

V některých sférách je populární esoterika, hledání harmonií - někdy odvar, jindy mix východních směrů. Ani to vás nezasáhlo?

Ne! Někdy je to trochu legrační, ale nechci se tomu posmívat, když to někomu pomáhá žít, ať to dělá. Čakry, energie, já z toho šílím. Možná to souvisí s tím, že mám tendenci věci ironizovat, být skeptická, dívat se na věci s odstupem, s humorem. Ono se to s tím nemá rádo, to se musí brát vážně. Já nemůžu ani jógu. Holky říkají: "Evo, pojď cvičit, všechno se ti otevře." Mně se nic neotevře. Asi na to nemám povahu. Možná, v případě té jógy zrovna, k mé škodě.

Rozumím vám, to já na jógu zase nemůžu chodit, protože mě rozesmívá. Na druhou stranu víra a duchovno pomáhá lidem překonávat krize, tragické události, těžké období... Co pomáhá vám?

Zní to asi trochu divně, ale je to smysl pro humor. Černý. Cynický. Já už nedokážu brát některé věci vážně. Mladé holky řeší vztahy, berou to vážně, romanticky. Za mlada jsem asi byla stejná. Ony se na mne dneska mračí, když si z toho dělám srandu.

S bohorovností potřetí vdané ženy.

Jo.

Teď měla premiéru hra Políbila Dubčeka, kterou napsal váš muž a ve které hrajete hlavní ženskou roli. Dokážete si vzpomenout na nějaký důležitý životní polibek?

Tak ona to není úplně hlavní role, protože hlavní role tam mají, představte si, zase muži - politici z roku 68. Taky se tam dost líbají. Když pan Brežněv líbá pana Dubčeka, je to mrazivá legrace. Nejvíc si asi člověk pamatuje ty polibky, které mají jiný než řekněme milostný obsah, ale na nějaký svůj si asi nevzpomenu. Ve hře, když políbím Ginsberga a pak Dubčeka z lásky, šeredně na to doplatím.

Eva Salzmannová

Byly v něčem jiné tři svatební polibky, které jste za život dala?

První svatba byla studentská, vdávala jsem se na DAMU. Tam šlo o to, trhnout se od rodičů, zlobit. Však to taky nevydrželo. Polibek si nepamatuju. Druhá svatba, to jsem se vdávala čtrnáct dní před porodem. Na líbání nebyl čas. A třetí svatba? O polibku taky nevím, byla jsem dojatá. I při obřadu. A pan oddávající se na mě podíval: "Copak?" Já říkám: "Jsem z toho dojatá." On se podíval do papírů a říká: "Prosím vás, vždyť už nejste žádná začátečnice!"

Vy se holt ráda vdáváte.

Hrozně. (Směje se) Ještě jednou se určitě vdám. Na stará kolena. Budu mít růžový klobouk se závojem. Uvidíte, že to dokážu. Napočtvrté to klapne i s tím polibkem.

Už to ví současný manžel?

Já mu to říkám, že jsem ve svatbách ještě neřekla poslední slovo.

Však vy pak máte pěkné vztahy s muži, se kterými se rozvedete. Třeba Ondřej Pavelka, druhý manžel, o vás mluví moc hezky. Vlastně i ten současný. Když má říct, co na vás obdivuje, odpoví, že větnou stavbu.

No, to je celý on. To je jeho typický frk. To dělá furt. To on se tím dělá zajímavým. Chápete?

Co na něm obdivujete vy?

Je s ním hrozná sranda. Můj manžel, jak je známo, je velmi konfrontační člověk, vzbuzuje velké emoce. Lidově by se taky dalo říct, že je protivnej jak činže. Někam třeba přijdu a vyjde najevo, že jsem jeho manželka. A už vidím, jak některým lidem zaskočí. Jsou s tím občas potíže. Ale mně připadají zajímavější vyhraněné osobnosti.

Máte potřebu něco za něj vysvětlovat?

To už mám nacvičené. Někdo na mne začne křičet kvůli jeho článku. Začnu tím, že horlivě přikyvuju, což útočníka zaskočí. A když se vyzuří, dodám: "Já mu to říkám pořád, ale myslíte, že mě poslouchá? Musíte mu to říct vy!"

Změnil někdy na váš podnět svůj názor?

Ne. Rozhodně ne. U nás doma bývají krvavé bitky, nemyslete. Umíme se nádherně hádat. O politice třeba. Když si něco myslí, tak si to myslí.

Není to pak spíš rigidnost?

Já mu to říkám pořád, ale myslíte, že mě poslouchá?

Kdy jste se do něj zamilovala?

Potkali jsme se v divadle a taky jsme spolu prožívali, jak my doma říkáme, pád zdiva, 17. listopad. Bylo to trochu složité, protože jsme oba měli děti, Karel byl ženatý. Vtipný a chytrý byl už tenkrát. Ale ježíšmarjá, tohle tam přece nemůžu napsat o svým muži, ne? To by byla strategická chyba! I když… ( záměrně přehrává a přehání). Chytrý jako Karel není přece NIKDO !

Ani Václav Bělohradský, se kterým chodíte na obědy?

A jé. On se bude zase zlobit, co kde o něm povídám. S Václavem jdu na oběd občas moc ráda. Je strašně inspirativní, člověk strhujícího myšlení, které je těžké usledovat. (předvádí filozofova gesta)

Úplně ho vidím. Měla jsem ho na seminář na vysoké. Bylo to fascinující, ale měli jsme komplex, že ho nestíháme vnímat.

Václav má herecký talent, myslím, že musí být velmi sugestivní jako pedagog. Poslouchat a sledovat ho je zkrátka zážitek. Já s ním ne vždy souhlasím, ale pokud na někoho platí, že je inspirativní, tak na něj.

Jít s ním na oběd, bála bych se, že budu za blbou.

Však já taky za blbou jsem. Toho se ale nesmíme zaleknout a důsledně musíme trvat na tom, aby nám jevy a věci vysvětloval. Kdybychom mu my dvě vysvětlovaly, jak se dělá jíška, taky by zpočátku tápal. I když - on ví všechno lépe než všichni ostatní.

Vaši studenti vám rozumějí?

Učit herectví není tak formulačně složité, je to tělesná disciplína. Zabýváte se tím, jak zobrazit vnitřní svět a myšlení postavy pomocí plasticity těla a řeči. Já musím jako pedagog studenty motivovat, inspirovat, zaskakovat, házet jim návnady a špeky. A k tomu mi často chybí materiál. Znalost kontextu. Neznám dobře jejich prostředí, humor, zvyky. Neorientuju se v tom, co obdivují a čím naopak pohrdají. A zároveň pedagog musí držet nějaký odstup. Tím, že s nimi bude chodit do hospody, se to nespraví. A navíc díky výbuchu informačních technologií se propast mezi "starými a mladými" čím dál víc zvětšuje.

Je pak vůbec možné být dobrý pedagog?

Toť otázka. Komunikujete s lidmi narozenými po roce 1989. Někteří z nich moc netuší, co se dělo před jejich narozením.

Eva Salzmannová

Nemůžu se nezeptat na vašeho otce, Richarda Salzmanna. Někdejšího senátora a bankéře. Co teď dělá?

Je v důchodu.

Nevadí. Jak jste tehdy prožívala, když na konci devadesátých let střílela policie kolem něj jedno obvinění za druhým za vytunelování Komerční banky?

Bylo mi to nepříjemné. Ono už předtím nebylo mezi umělci moc šikovné být bankéřská dcerka. "Ta je za vodou, co nám to tu vykládá, ta má doma zlatej záchod." Pak jsem byla dcera Salzmanna, co ukradl osm miliard z Komerční banky.

Nezapochybovala jste někdy o něm?

Ne. Když u nás banky vznikaly a vznikly první problémy, hlavní kritika byla, že čeští začínající bankéři nic neumí, nejsou na úrovni a mají to dát cizincům. Teď, když se sypou staleté světové bankovní domy vedené bájnými cizinci, mohli bychom se na ty české bankovní problémy dívat s chladnější hlavou. Když český stát banky se špatnými úvěry sanoval, strhnul se ohromný křik. Dnes všechny západní, severní, jižní a možná i východní vlády lijou do bank miliardy a lid je za to chválí. To mi teda vysvětlete.

To vám nevysvětlím. A je to téma u vás tabu?

Určitě ne. Myslím, že není hotový názor, jak to s privatizací a transformací bylo. Kromě lidového: "Všechno se rozkradlo, podělalo, chyběl právní rámec, mohl za to Klaus a spol." Neříkám, že vše bylo v pořádku, ale bylo to komplikované. Čtyřicet let devastovat zemi je snazší, než ji za deset let uvést jakž takž do chodu.

Máte holt kolem sebe kontroverzní muže. Svého manžela jste hájila v otevřeném dopise Jiřímu Paroubkovi.

Napsal, že ten Steigerwald, kterého jako každý asi nenávidí, je ke všemu ještě manžel bankéřovy dcery! Ať se konfrontuje s mým mužem na názorové bázi, ale je snad jedno, čí jsem dcera! Ať přijde pan Paroubek do divadla a kritizuje mě, že blbě hraju, ať kritizuje manžela, jak blbě píše. Ale tohle je nefér. Ale na dně toho všeho možná je jen moje ješitnost. Proč já mám furt být spojovaná s tátou a manželem? Já jsem já, tak ať řeší mě, mé chyby, ale ať mi nepředhazujou tátu a manžely! Jsem svébytný člověk. Možná je v tom i něco feministického. Co já mám být za něčí dceru a manželku?! Řešte mě!

Eva Salzmannová

Od roku 1990 (s několikaletou přestávkou) je členkou činohry Národního divadla v Praze.
Spoluzaložila soubor DTS – Divadelní studio továrna v Praze. Minulý týden zde měla premiéru hra jejího muže, dramatika a komentátora MF DNES Karla Steigerwalda Políbila Dubčeka.
Je potřetí vdaná, z manželství s hercem Ondřejem Pavelkou má syna Kryštofa.
Její otec je někdejší senátor a bankéř Richard Salzmann.







Nejčtenější

Ellen DeGeneresová na People's Choice Awards (Los Angeles, 7. ledna 2015)
Měla jsem deprese a navštěvovala jsem terapeuta, přiznala DeGeneresová

Ellen DeGeneresová (59) patří mezi nejúspěšnější ženy Hollywoodu. Má vlastní televizní show, je šťastně zadaná a nebojí se mluvit o své sexuální orientaci....  celý článek

Ilustrační fotografie
Nechte děti se nudit, podpoříte jejich rozhodnost, radí odborníci

Není dobře, když se dnešní rodiče snaží od rána do večera zabavovat svoje děti. Ony se totiž nenaučí nudit, což pro ně později může být na škodu, varuje...  celý článek

Letošní podzim přeje barevným botám, stejně jako zdobení a různým texturám...
Obujte se do podzimu. Neokoukané kousky, které by vám neměly chybět

Poslední sluneční paprsky si můžete užít v pohodlných oxfordkách, elegantních kotníčkových střevíčkách nebo sexy upnutých kozačkách nad kolena. O slovo se...  celý článek

Z Kary Robertsové se stala mořská víla, která má vlastní show, při které...
Z Američanky je profesionální mořská víla. Zbavila se tak mindráků

Američanka strávila přes 400 hodin výrobou kostýmu mořské víly. Díky rybímu ocasu může předvádět speciální podvodní show a splnit si sen. Jako podmořská bytost...  celý článek

ilustrační snímek
Není vaše dítě osamělé? Víme, jak mu pomoci získat nové kamarády

Pokud je vaše dítě spíše introvertnější typ, možná jste si již někdy položili otázku, zda se necítí osaměle a neprospělo by mu víc kamarádů. Přinášíme vám...  celý článek

Další z rubriky

Sarah Fergusonová v Cannes (2011)
Hrdá jsem jen na to, že jsem dobrá matka, říká vévodkyně z Yorku

Skandály proslulá Sarah Fergusonová (57), vévodkyně z Yorku, se po rozvodu s princem Andrewem (57) stáhla na jistý čas do ústraní. Nedávno se ale stala...  celý článek

Ivanka Trumpová v Bílém domě (3. února 2017)
Matka tří dětí Ivanka Trumpová přiznala poporodní deprese

Ivanka Trumpová (35) je matkou tří dětí. S manželem Jaredem Kushnerem (36) má dceru Arabellu (6) a syny Josepha (3) a Theodora (1). Dcera amerického prezidenta...  celý článek

Cara Delevingne (New York, 1. srpna 2016)
Za deprese jsem se nenáviděla, říká modelka Cara Delevingne

Cara Delevingne (25) patří k nejvyhledávanějším modelkám. Má před sebou slibnou kariéru a dokonce se objeví v několika filmech. Nyní promluvila o svém boji s...  celý článek

Další nabídka

Arome.cz

11 makeup podvodů: Líčení, ve kterém vás jen tak někdo nepozná
11 makeup podvodů: Líčení, ve kterém vás jen tak někdo nepozná

Trocha řasenky, rtěnky, pudru a najednou si říkáte, že vypadáte i jako člověk. Tak toho zkuste někdy nanést trochu víc, ... celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.