Ona

Helena Zeťová | foto: Mirek Vorlíček, iDNES.cz

Helena Zeťová: Jsem andílek i rebel

  • 14
Zpěvačka Helena Zeťová má zvláštní pověst. Jedni jí nemohou přijít na jméno, pro druhé je anděl nebo princezna. Muži po ní touží, ale zároveň se jí bojí. Vypadá křehce, ale když promluví hlubokým hlasem, dá si pivo a pálí jednu cigaretu za druhou, křehkost je tatam.

Ráno je prý jako medvídek koala, večer se z ní stává puma. Usedla proti mně v jedné řecké taverně v centru Prahy. Sršela z ní energie. Měla po koncertě, který se povedl a nabil ji, ale především měla po devítidenním mejdanu v Řecku, kam jezdí několikrát ročně. „Co jsem se vrátila, mám první pivo. Jsem v abstinenčním období, skoro každý večer koncertuju, a kdybych pila, ráno nepromluvím.“

Před volbami jste prohlásila, že když vyhraje ČSSD, odstěhujete se do Řecka. Vyhrála ODS, jste ráda, že nemusíte balit kufry?

Ani nevím, máme zvláštní situaci, patovou. Skoro mám pořád chuť se odstěhovat.

Snad jste to nemyslela vážně, považovala jsem to spíš za nějaké gesto nebo vtípek.

Ale já to myslela smrtelně vážně, nemohla bych tady za takové situace žít. Lidi asi zapomněli, co se v naší zemi dělo za totality.

Bude vám teprve šestadvacet, co si z toho můžete pamatovat a chápat?

Byla jsem sice malá, ale vím, jak žil Lešek (nevlastní otec, zpěvák Lešek Semelka - pozn. red.), co mohl a nemohl. Jak musel třeba před komisí přezpívávat texty, jestli jsou v pořádku. Já chci zpívat a potřebuju cestovat. Kdyby mi to někdo zakazoval, nesnesla bych to. Zvláště s mou povahou, která není zrovna diplomatická - co na srdci, to na jazyku. Těžko by se mi tady asi dýchalo.

Dusí vás tady teď něco?

Nevím, jestli se do toho mám pouštět, abych zase neměla nějaký problém. Tak třeba pan Paroubek, kterého znám jenom z televize. Po jeho projevu po výsledku voleb jsem se rozbrečela jako děcko a pak jsem nemohla skoro zpívat. Přišlo mi hrozně nefér, co říkal. Jak byl zlý a přirovnával situaci k únoru... Cítila jsem hroznou beznaděj. A přitom žijeme v relativně svobodné zemi. Nechci v politice takového člověka, nechci, aby za mě o všem rozhodoval právě on. Nepřeju si ani, aby mě prezentoval ve světě, když mám na to úplně jiný názor.

Kdyby to u nás bylo jako v Řecku, do kterého tak ráda jezdíte, bylo by vám fajn?

V Řecku to taky nebude, co se týče politiky, žádná sláva. To je však těžká otázka. Na co já si můžu stěžovat? Vlastně na nic. Mám práci, kterou jsem chtěla celý život dělat. Nestěžuju si na to, že mi něco chybí. Jenom vyjadřuju názor na to, co se tady děje. Být úplně normální řadový občan, který chodí na dvanáctky, mít čtyřčlennou rodinu a nosit domů třeba patnáct tisíc korun, asi bych se oběsila. Nevím, co by se tady mělo změnit, aby to vedlo k lepšímu, vážně nevím. Myslím, že by tady mělo být rozhodně větší teplo.

Snažíte se to zlehčit, konečně něco pozitivního. V Řecku vám však určitě není dobře jen kvůli sluníčku, co vás tam tak táhne?

Je fakt, že v Řecku jsou úplně stejné problémy jako tady, ale jak je tam pořád hezky, tak si je asi lidé tolik nepřipouštějí a jsou pozitivnější. Tady když člověk zastaví na křižovatce, borec vám vjede na červenou do cesty a ještě vás seřve, že za to můžete vy. Všichni jsou agresivní, zlí, tváří se, jako by měli trn v zadku. Když je zima, jsou zarputilí, když je horko, tak jsou nespokojení, protože je jim moc teplo. My Češi jsme hrozní. Když už jsem na nás hodně naštvaná a nemůžu vydržet, že jsme na sebe tak nepříjemní, začnu lidi provokovat k úsměvu. Normálně jdu a řeknu: „Proč se tak na mě mračíte, pane?“ A on na mě kouká jako blázen. Nebo se ptám: „Co se vám prosím vás stalo, že se musíte takhle hnusně tvářit?“

Vy se nikdy hnusně netváříte?

Jenom tak sama nebo v rodinném kruhu. Jsem strašně náladový tvor. Docela mě baví se rozčilovat a dělám to dokonce ráda, ale vždycky si z toho nakonec udělám legraci. Jsem v tomhle po svém genetickém otci. Nikdy se však nerozčiluju kvůli hloupostem - nejvíc doma, kvůli nepořádku, když uklízím nebo když dávám dohromady daně.

Nebo když se o sobě něco dočtete, třeba že jste se někde poprala, něco rozbila nebo se opila. Může z vás být někdy anděl?

Už jsem dávno anděl. Já to střídám, jak se mi chce. Rozhodla jsem se, že nebudu nikomu nic dokazovat ani vysvětlovat. Chovám se, jak to zrovna cítím. Chci být andílek, jsem andílek, chci být rebel, budu rebel. Vůbec se nehodlám nikomu přizpůsobovat, protože to nemá smysl.

Jak jste na to přišla?

Říkala jsem si, že lidem dokážu, že taková nejsem, pracovala jsem, ale bylo to úplně zbytečný. Usoudila jsem, že když budu dělat bordel, vyjde to nastejno. Naposledy třeba napsali, že jsem přišla na večírek se třemi chlapy, a udělali ze mě lehkou děvu. Jeden mě ale přivezl, protože jsem někde zpívala - byl to můj manažer. Druhý byl zpěvák Izzy z kapely, se kterým jsem údajně měla poměr, a třetí ředitel Universal Music, který má samozřejmě rodinu a byl si poslechnout, jak jeho ovečka zpívá.

Kdy jste anděl a kdy rebel?

Rebel třeba teď, protože jsem rozjetá po koncertě. Normálně jsem v pohodě, nedostanete ze mě sprosté slovo. Ale teď mám dobrou náladu, koncert se povedl. 

V Řecku máte taky dobrou náladu, i když už tam nemáte přítele, domorodce Zika?

Díky němu mám však kolem sebe skvělé lidi. Jezdím pravidelně na Olympskou riviéru, která sice není nejkrásnějším místem v Řecku, ale mám tam nejvíc přátel. Jsem si stoprocentně jistá, že i tam je to stejné jako tady. I tam budou určitě zlí lidé. Navíc jsem vypozorovala, že se tam pomlouvají daleko víc než u nás. Nemají co dělat, tak sednou ke kafíčku a drbou. Po mé poslední návštěvě je Nei Pori vzhůru nohama. Zeťová tam trochu řádila, a tak si mají měsíc o čem povídat. Potkala jsem se totiž právě se Zikem a jeho přítelkyní Evou. Už to byl důvod k drbům - stará přítelkyně s novou, to se jim nezdálo normální. Byl tam se mnou i můj otec, kterého Ziko samozřejmě zná. Když ho viděl, hned postavil na bar lahev jeho oblíbené metaxy a pořádně to tam rozjeli. Vyřešili jsme i jisté věci, to bylo pozitivní.

Jaké věci řešíte s bývalým milencem?

Tyhle byly vesměs praktické. Třeba jsem chtěla jít na lyže, na které jsem vždycky chodila, a teď mi to bylo hloupé. Měla jsem takový divný pocit, že je tam s přítelkyní. Zjistila jsem, že jsou Ziko i Eva v tomhle směru úplně v pohodě a že si klidně můžu přijít zalyžovat. Zkrátka jsem to chtěla vědět, abych jim nedělala problémy.

Chci muže, který si zaslouží můj respekt

Vy jste taky v pohodě, city máte vyřešené?

City tam budou vždycky, ale v pohodě už jsem, i když trvalo dlouho, než jsem se s tím vyrovnala. A to jsem náš vztah ukončila před rokem a půl já sama, navíc v době, kdy jsem ho nejvíc milovala. Proč? Věřím na osud a tenkrát mi bylo shůry řečeno, ať vztah s ním utnu. Šla jsem totálně proti svému přesvědčení, ale věřím, že to mělo nějaký smysl a v budoucnu se to nějak projeví.

Máte novou lásku?

Nemám.

Ani ji nehledáte? Je léto a to bývají zamilovaní snad všichni...

Sice se strašně ráda mazlím, teda strašně ráda jsem se mazlila, když jsem byla zamilovaná, ale nikoho nehledám. Každý den mám koncert a nestíhám si doma pomalu ani uklidit. Věnuju se sobě, bytu, domácnosti, zpívám. Na chlapy nemám ani pomyšlení. O dovolené jsem z toho kolotoče vypadla a musím přiznat, že v tu chvíli mi někdo chyběl. V mém životě ale zatím nikdo nový není. Netvrdím, že mi v mých letech nechybí sex. Chybí, ale na to teď taky nemám čas. A když, tak si poradím, ne? (smích)

Jen tak si s někým užít bez lásky neumíte?

To ne, potřebuju k tomu mít hodně ráda. V nejbližší době se tedy asi nepomazlím.

Jací muži vás očarují?

Když jsem zamilovaná, je mi jedno, jak dotyčný vypadá, kdo to je, co je, co má a nemá. Pokaždé je to jiné. Jedno mají ale přece jen společné - respekt, který před nimi musím mít. Sklopím oči, zalezu pod stůl a je ode mě pokoj.

Nemáte pocit, že se vás muži trochu bojí?

Možná. Chci ale ještě říct, že ty moje tři lásky, co jsem měla, nebyly veliké autority, nebyly ani silnější osobnosti než já. Asi to se mnou jen uměly. Měly v sobě zkrátka něco, co na mě zabralo. Ale možná to bylo tím, že jsem byla zamilovaná. Je pravda, že když už náhodou někoho potkám, rychle to skončí. Narážím většinou na kluky, kteří nestíhají můj humor. Nejvíc podobný ho mám s Leškem, a to i přes náš věkový rozdíl. Okamžik, objednám pivo: „Vio Dio bires!“

To bylo řecky. Umíte už dobře?

Rozhodně víc, než když jsem byla se Zikem. Učím se z písniček, zpívám si je a překládám.

Milujete i řecké jídlo a pití?

Metaxu nepiju, já piju odjakživa pivo. Jejich jídlo miluju, ráda chodím i u nás do řecké taverny, ale musím říct, že pečená koza, kterou dělají v horách při slavnostních příležitostech - hlavně jejich náboženských svátcích -mi nejede. My jsme zvyklí maso nakládat, oni ho jen potírají nějakým olejem a je úplně bez chuti. Taky mi tam chybí náš chleba.

Do Řecka se hodím

Jste věřící?

Ano, ale do kostela nechodím. Nerada o víře mluvím, protože to zní blbě. Jsem mladý člověk, který rád zapaří, má rád sex, miluje muziku, má rád rodinu, děti, rád jezdí na lyžích, prostě dělá úplně normální věci. No a věří v Boha. To je ale docela soukromá věc, o které se do novin blbě mluví. Do Řecka bych se s vírou hodila, tam je hodně mladých věřících.

Čím se tam ještě hodíte?

Vzhledem teda rozhodně ne, ale mám hluboký hlas, který mají všechny Řekyně. Tam se mému hlasu nikdo nediví.

Jak vás tak pozoruju nad tím pivem, sleduji výbuchy smíchu, to, jak se radujete z drobností, připadáte mi jako velké dítě. Dospějete někdy?

Já taková budu pořád.

I tehdy, až budete mít ty čtyři děti, které plánujete?

To se uvidí. Já bych ale fakt chtěla velkou rodinu. Když je víc dětí, jsou odmalička zvyklé automaticky nebýt sobecké.

Vy jste sobecký jedináček?

No jo. Třeba si nedovedu představit, že mi umře babička, a přitom vím, že je jí strašně zle. Nesmí mi umřít, ale jenom proto, abych věděla, že tady je. A to je strašné sobectví.

To je babička, u které jste vyrůstala?

Ano, je o padesát let starší než já a trpí Alzheimerovou nemocí. Já se jí snažím rychle říct všechno, co jsem jí neřekla, a uvědomuju si, že bych to třeba už nemusela stihnout. Nevím sice, jestli mě vnímá a rozumí mi, ale doufám, že jo. Napadá mě třeba, že jsem teď v Praze a ona je v Rožnově, a co když mi zrovna umře? Myslím na to docela často.

Kam utíkáte, když na vás doléhají podobné nálady?

Když je mi blbě, tak jedu do Řecka a tam je mi ještě hůř. (smích) Ne, to byl ten můj humor. Mně není nikdy blbě. A když, tak to většinou do rána přejde. Říká se přece: ráno moudřejší večera. Ráno přijde nový den a všechno je zase jinak. Tak jaké depky? Ty má přece každý.

ČTĚTE TAKÉ:
Pár otázek: O Heleně pro Leška Semelku

, , pro iDNES.cz