Ona

Helena Vondráčková | foto: Lucie Robinson

Helena Vondráčková: Neshody s rodinou mě trápí, ale za tátou jezdím

  • 24
"Svých rodičů jsem si vždy vážila a ctila je, proto se musím ohradit proti tvrzení svého bratra, že za otcem do Slatiňan vůbec nejezdím," reagovala včera pro iDNES.cz Helena Vondráčková na slova Jiřího Vondráčka zveřejněná v nejnovějším magazínu MF DNES.

"Jezdím tam, jak mi práce dovolí, ale minimálně jednou za měsíc, naposledy před dvěma týdny," uvedla.

"Pomáhám mu a starám se o něj, i přesto, že se mnou nemusí ve všem souhlasit," naznačila zpěvačka sporné téma - manžel Martin Michal. Její otec s ním nemluví, a tak Helena za tátou jezdí do Slatiňan sama. "Nevím, co bratr tátovi o Martinovi řekl, ale myslím si, že by všem kritikům mělo stačit, že jsem v manželství šťastná."

Zpěvačky se dotkla také poznámka o tom, že na koncertě pro Václava Havla byla kvůli ní dusná atmosféra. "Včera hned ráno mi volali rozhořčení známí, o jakém dusnu že se to píše! Vystoupila jsem tam na požádání paní Havlové a považovala jsem to za poctu. O žádném dusnu nevím," zlobila se zpěvačka. A jestli prý někteří zpěváci dnes tvrdí, že s ní nechtěli vystupovat? "Takové tvrzení je přinejmenším neomalenost. Já bych něco takového svému kolegovi nikdy neřekla, nikdy bych nikomu takhle neublížila."

ČTĚTE TAKÉ:  Helena Vondráčková slaví šedesát. Skončit nehodlá

Vadí Vám, že někteří lidé se Vám smějí kvůli reklamě na zmrzlinu?
Všichni točí reklamy a tahle je pro děti, nechápu, proč by se měli smát.

Nevadí vám otázky týkající se vašeho věku?
Výrazně mě to nedrtí. Každý si svůj věk stejně hodnotí sám podle toho, jak se cítí.

Srovnejte, prosím, období, kdy vám bylo třicet, čtyřicet, či padesát a dnešek. Kdy jste byla nejspokojenější?
Když se podívám sedm let zpátky, očekávalo se, že ženská mého věku půjde do klidu. Ale mě najednou vylítl prodej desek nahoru jako nikdy. Mladí mě začali zvát na vystoupení jako hvězdu diskoték. Sama jsem tím byla překvapená. Novináři tomu říkají comeback, já to vidím tak, že jsem na scéně čtyřicet let bez pauzy. To, co se stalo v posledních letech, považuju za vzestup po hudební stránce.

Takže spokojená?
Jsem spokojená moc. Když to srovnám s minulostí, finanční ocenění je mnohem lepší, a přitom nemusím tolik pracovat. Dříve jsem bývala téměř měsíc na cestách a koncertovala jsem denně. Z toho mám dodnes výhodu. Ve srovnání s mladšími zpěvačkami více vydržím.

Jak to?
Vím, jak zacházet s hlasivkami. Ony si, holky moje, už něco prožily. Jsem ráda, že jsem se této doby dočkala v plné síle. Začátkem devadesátých let spousta lidí z mé branže zmizela. Já jsem se vždy držela pravidla, že kvalita se nemůže ztratit. Když člověk umí, projeví se to, ať žije v jakémkoli režimu.

Těmito slovy mnohé, kteří za komunistů pracovat nemohli, dost naštvete.
Na každém je, jak se rozhodne. Emigrovat jsem nikdy nechtěla. Měla jsem tady rodiče, v zahraničí by se mi stýskalo. Rozhodla jsem se žít tady, ale tak, abych za sebou nikdy neměla černou skvrnu a nemusela se stydět. Nemůžu si stěžovat, tehdy jsem mohla vystupovat v cizině.

Ale to nemohli zdaleka všichni.
Režim nás nikam neprotlačoval. Prostě nás venku chtěli. Mě, Karla Gotta, Jirku Korna, Pepu Laufera... Každý výjezd schvalovala komise, museli jsme vyřizovat tisíce papírů. Zahraniční manažeři byli zvyklí zavolat, že vás chtějí tehdy tam a tam, ale tady se museli obracet na ústřední a monopolní agenturu Pragokoncert a čekat, jak žádost vyřídí. Řešili jsme to takto: když za námi venku někdo přišel, nechali jsme si vysvětlit, o co jde. Řekli jsme, ať se obrátí na Pragokoncert. Když tam pak někdo žádost strčil do šuplíku, věděli jsme o ní. Počkali jsme, a když se nic nedělo, šli jsme se zeptat proč. Nechci ze sebe dělat bojovnici za lidská práva, ale za svou práci jsem bojovala.

Jaký je nyní váš vztah s vaší rodinou?
Na bodu mrazu. S bratrem se nestýkáme, tatínek se, bohužel, přiklonil na jeho stranu.

Trápí vás to?
Samozřejmě.

Mohla byste popsat, jak si tu situaci sama vysvětlujete? O tom, že váš bratr Jiří nesouhlasil s vaší svatbou s Martinem Michalem, bylo napsáno hodně, ale zajímá mě váš pohled.
Když bratr zjistil, že s Martinem plánujeme svatbu, tvrdil, že není dobrý člověk a že si mě bere jen pro peníze. Brala jsem to tak, že se o mě bojí z lásky. I když je pravda, že mé partnery zpravidla neměl rád. Upozorňoval mě, že Martin byl ve vazbě, pídil se po jeho obchodních záležitostech. My jsme si o tom všem s Martinem už dříve promluvili. Věděla jsem, že se jeho společnost dostala do konkurzu. Problém se vysvětlil, z jeho strany bylo vše v pořádku, proto byl z vazby propuštěn a soud potvrdil jeho nevinu. To se přece stalo i řadě dalších podnikatelů.

Co jste bratrovi řekla?
Že jsem dospělá. Věci týkající se mého soukromí si budu řešit sama. Dokonce jsme udělali předmanželskou smlouvu, aby bylo jasné, že Martin nechce mé peníze. On sám to nabídl a prosadil si to.

Neříkala jste si: co když má bratr v něčem pravdu?
Když o partnerovi slyšíte něco zlého, přemýšlíte nad tím. Ale drobnosti se mi skládaly dohromady. Martin mi dal k dispozici veškeré dokumenty. Hodně jsem vycítila z kontaktů s Martinovými známými. Jen malý příklad: bratr tvrdí, že Martin nikdy nebyl pilot, já s Martinem letěla. Je to k smíchu. Takové věci přece poznáte. Kdyby mu šlo o peníze, nenavrhoval by předmanželskou smlouvu pro něj zcela nevýhodnou.

Které jeho vlastnosti nejvíce obdivujete?
Je galantní, pozorný, pracovitý, zásadový a organizačně velmi schopný. Také nekompromisní. Jo, a také přesný, v tom spolu trochu bojujeme. Občas šílí z mé nedochvilnosti. Také se mi líbí, že miluje své děti. Má dva syny a dceru, syn a dcera studují vysokou školu. Vídáme se, chodí k nám. Myslím, že nastává fáze, kdy lidé, kteří Martinovi nevěřili, protože ho neznali, snad pochopili, že náš vztah je normální. Celé to vzniklo tím, že bratr nesmyslně rozčeřil hladinu a Martin, protože není poseroutka, si to nenechal líbit.

Kariéra Heleny Vondráčkové


1947 Narodila se 24. června.
1964 Bylo jí sedmnáct a vyhrála soutěž začínajících zpěváků v Lucerně.
1965 Získala cenu Zlatý slavík, pouhý rok od chvíle, kdy začala zpívat.
1968-1970 Členka tria Golden Kids.
1967-2007 Dostala celkem třináct ocenění na mezinárodních soutěžích a festivalech, vystupovala například dvakrát v Carnegie Hall ve Spojených státech, v Japonsku, Kanadě, Brazílii, Německu, Polsku a v dalších zemích.
2002 Získala titul Zpěvačka roku za alba Vodopád a Helena
2002 a titul Hit roku za píseň Dlouhá noc. Byla uvedena do Síně slávy Akademie populární hudby.


 

,