Její hlavní a na první pohled viditelnou devízou byla oslňující krása a dráždivý sex-appeal, čehož hned na začátku její kariéry využil český režisér Gustav Machatý, který ji obsadil do filmu Extáze. Tehdy osmnáctiletá Hedy v něm představovala sexuálně neuspokojenou manželku mnohem staršího muže.
Snímek zaujal i šokoval. Kromě nahoty se v něm objevila scéna, kdy mladinká herečka předstírá orgasmus, což způsobilo mezinárodní skandál. Papež Pius XII. film odsoudil, Hitler ho přímo zakázal a z většiny evropských i amerických kopií musely být choulostivé scény vystřiženy. Skandál byl o to větší, že Hedy, nebo vlastně Hedwig, jak se původně jmenovala, pocházela z velmi vážené židovské rodiny.
Z klece do klece
Narodila se v listopadu 1914 ve Vídni jako Hedwig Eva Maria Kieslerová. Její rodiče patřili k vídeňské honoraci, matka byla klavíristka, otec ředitel banky. Odmalička chodila do baletu, na klavír a učila se jazyky.
„Někdo by skákal nadšením, ale mě to zoufale nudilo. Hledala jsem cestu, jak ze zlaté klece uniknout,“ vzpomínala později. „Jednou mě maminka vzala za dobré chování do kina a bylo jasno. Z minuty na minutu jsem se rozhodla, že budu herečkou!“
Rodiče její nadšení nesdíleli, ale nebylo jim to nic platné. Hedy opustila rodný dům a začala brát lekce herectví a chodit na konkurzy. Zaujala. První filmové příležitosti dostala doma v Rakousku, poté odjela do Berlína za slavným režisérem Maxem Reinhardem, který stál u zrodu kariéry Marlene Dietrichové.
„Hodně mě naučil a navíc mi vymyslel moje umělecké jméno Hedy Kieslerová. Když přišla nabídka na hlavní roli v Extázi, váhala jsem, ale on mě přesvědčil.“
Snímek vzbudil rozporuplné reakce, ale byl úspěšný. Získal ocenění na filmovém festivalu v Benátkách a dnes se o něm píše ve všech filmových encyklopediích.
Hedy přinesl nejenom slávu, ale i manžela – o třináct let staršího zbrojaře Friedricha Mandla, za kterým se přestěhovala na zámek Schwarzenau nedaleko českých hranic.
Myslela si, že bude ve filmování pokračovat i po sňatku, ale spletla se. Jeden z nejbohatších Rakušanů její kariéře nebyl nakloněn. Dokonce skoupil všechny kopie Extáze, aby se snímek odhalující krásu jeho ženy nemohl promítat.
Setkání na lodi
U Mandlů se ve třicátých letech scházeli významní a bohatí hosté včetně Mussoliniho a Hitlera. „Zajímavé bylo sledovat jeho reakci, když ve mně poznal ženu z erotického filmu, proti němuž tak bojoval,“ vyprávěla Hedy. „Orosil se, zčervenal, ale jinak nehnul brvou. Došlo mu, že by bylo trapné kritizovat člověka, který ho hostí a nalévá špičkovým vínem.“
Hedy byla účastníkem mnoha opulentních večírků i diskuzí o vojenské technice, což o pár let později zužitkovala. Ale nepředbíhejme.
Sice se pohybovala ve vysoké společnosti a topila se v přepychu, ale to, že její muž prodává zbraně nacistům a fašistům, se jí nelíbilo. Navíc to mezi nimi neklapalo. „Friedrich byl despota. Omezoval mě ve všech směrech, a tak jsem se po čtyřech letech rozhodla, že od něj uteču.“
Za svůj nový domov si tehdy čtyřiadvacetiletá Hedy vybrala Paříž, kam odjela v přestrojení za vlastní služebnou, které nasypala do kávy prášky na spaní. S sebou si vzala jen diamantové šperky. Ty po nějaké době prodala a koupila si lodní lístek do New Yorku. „Amerika mě lákala víc než Francie, navíc jsem se bála války, která byla na spadnutí,“ prohlásila.
Během plavby na lodi Normande došlo k osudovému setkání – potkala šéfa filmového studia Metro-Goldwyn-Mayer. Zkušený Louis B. Mayer hned pochopil, jaký má přitažlivá brunetka potenciál, a nabídl jí kontrakt na sedm let s počátečním platem pět set dolarů týdně. Hedy nabídku přijala a na Mayerovu radu začala používat nové příjmení Lamarrová (podle krásky z doby němého filmu Barbary LaMarrové, která v roce 1926 zemřela na tuberkulózu).
Hedy LamarrHerečka a vynálezkyně
|
Život v Americe
Jejím hollywoodským debutem se stal v roce 1938 film Alžír, následovaly snímky Tekuté zlato nebo třeba výpravný muzikál Ziegfeld Girl. V roce 1937 její dokonalá tvář posloužila jako předloha pro Disneyovu Sněhurku, první celovečerní animovaný film.
Celkem za oceánem natočila osmnáct filmů a nejčastěji se na plátně ukazovala v rolích svůdných cizinek s tajemným německým přízvukem.
Hlavu pro ni ztráceli nejenom diváci, ale i kolegové – mezi její milence patřil například Charlie Chaplin, Marlon Brando, majitel automobilky Fiat Gianni Agnelli nebo spisovatel Erich Maria Remarque.
V roce 1939 si vzala scenáristu Genea Markeyho, který byl o osmnáct let starší. Jejich soužití zkrachovalo po dvou letech, ale vzešel z něho syn James. Hedy samozřejmě sama dlouho nezůstala. V roce 1943 následovala třetí svatba, a to s hercem Johnem Loderem. Když se po čtyřech letech rozvedli, byla matkou dcery Denise a syna Anthonyho.
A následovaly další dva sňatky – s majitelem nočního klubu Ernestem Staufferem a posléze s texaským ropným magnátem Howardem Leem. Jejím posledním, v pořadí šestým manželem se stal v roce 1963 její rozvodový právník Lewis Boies, s nímž vydržela dva roky. „Vztahy mi nikdy moc nešly,“ konstatovala lakonicky na konci svého života.
Krásná vynálezkyně
Aniž by to někdo tušil, dřímal v ní obrovský talent na matematiku a fyziku. Když se počátkem druhé světové války dala do řeči se sousedem Georgem Antheilem, zaujala ji jeho práce. Výstřední skladatel a vynálezce vymyslel přenosovou soustavu, díky níž mohlo v jednom muzikálu hrát samo od sebe a zcela synchronně šestnáct klavírů. Začala se s ním scházet a zdokonalovat jeho návrhy. „Konečně jsem objevila činnost, při které jsem mohla zapojit mozek,“ řekla později.
Výsledkem byla nová technologie nazvaná FHSS, kdy se vysílač i přijímač neustále přelaďují na další frekvence, takže jsou odolné proti rušení nebo odposlechu. Dvojice si vynález v roce 1942 nechala patentovat a nabídla ho armádě. Generálové ale objev dali k ledu a vzpomněli si na něj až v šedesátých letech. Poprvé se ve zbraňových systémech objevil při kubánské krizi v roce 1962. Pro civilní použití se patent odtajnil až v polovině osmdesátých let.
Dnes je základem fungování družicových komunikačních sítí. Když to zjednodušíme, právě díky vynálezu Hedy Lamarrové dnes používáme navigační systém GPS, satelitní televize a mobilní telefony.
Kráska s geniálním mozkem zmodernizovala také semafory a zdokonalila modely letadel tím, že poupravila jejich tvar. Taky vymyslela židličku do sprchy, fluoreskující obojek pro psy nebo šumák rozpustný ve vodě. Zajímavé je, že za své objevy nikdy nedostala finanční odměnu. Až tři roky před smrtí získala ocenění Pioneer Award.
Herečka Hedy Lamarrová v hlavní roli ve filmu Samson a Dalila.
Smutný konec
Hedy byla krásná, chytrá, ale bohužel i značně nevyrovnaná. Naposledy se před filmovou kamerou objevila v roce 1958 a poté se stáhla do ústraní. Trápily ji deprese, vážná oční choroba a také kleptomanie. Dvakrát byla zatčena za krádeže v obchodě, ale v obou případech nakonec vyvázla bez trestu.
V roce 1966 vydala životopisnou knihu Extáze a já, která je plná pikantních historek. Ty ovšem později dementovala s tím, že si je vymysleli v nakladatelství a vnutili jí je.
Zemřela ve spánku v šestaosmdesáti letech ve svém domě na Floridě. Její popel odvezli do Rakouska, kde ho rozprášili ve Vídeňském lese. Bylo to prý její poslední přání.
