... Já si myslím, že na to správně nejde. Rozumím tomu, že je to pro ní veliká změna a tak jako na nás všechny i na ni působí homeostáza organismu. Jenže hodně zakopaný pes myslím je v přístupu

1) slečna nechce být tlustá - první velká chyba. Nepřesné, neměřitelné, neříkající, negativní

2) "že si to odchodím a půjdu" - z toho čiší velká nechuť

3) "začala závidět běhání druhých" - negativní frustrující motivace, která vede k přetrénování, přehnanému očekávání

4) "je to boj ..." - zase negativní navíc vyčerpávající a hlavně to o čem píše BOJ v žádném případě NENÍ!

Takže můj názor - otočit svoje myšlení, přístup - začít mít rád pohyb, jakýkoli, a hlavně venku (venku se dá totiž pobývat téměř celý rok, pás v posilce můžete úplně zapomenout), přestat soutěžit a porovnávat se, NEHUBNOUT, ale hýbat se - podle tepovky, měřit čas, sledovat svojí náladu - jakmile tepovka nejde ustálit v nastavených mezích při pohybu nebo nastupuje otrava z pohybu, únava okamžitě skončit BEZ VÝČITEK, najít si nějaký tréninkový plán od nějakého zkušeného běžeckého matadora  a hlavně si najít  SVŮJ PRAVÝ KONKRÉTNÍ důvod proč to chcete podnikat!!! Měřit svoje aktivity, zapisovat je a nastudovat základy stravování sportovců - tedy bílkoviny, tuky, vitamíny, ... uhlohydráty... Nevymýšlet dávno vymyšlené a praxí odzkoušené ... :-), pokora a prosté konání, jo a těch 15 kg dole není nic extra světoborného, každý kdo se začne trochu hýbat vždycky shodí určité procento tuku velmi rychle.....

Super. Gratuluji.  Z vlastní zkušenosti - velmi významnou roli při hubnutí (spalování tuků) hraje tepová frekvence. Ideální je udržet tepovou frekvenci v tzv. aerobní zóně, která je pro každého jiná - závisí na věku, kondici. Skvělým pomocníkem je měřič tepové frekvence.

Souhlasím s názorem, že začínat hubnout pomocí běhání nemusí být dvakrát dobrý nápad. Zvláště běhá-li člověk někde po asfaltu, to pak dostanou klouby dost zabrat. Nemohu sloužit vlastním příkladem, mám problémy opačného rázu (cca deset kilo pod váhu), nicméně loni jsem hledal způsob, jak se dostat trochu do kondice po dlouhodobém marodění, ovšem pokud možno nijak drasticky. A vzpomněl jsem si na severskou chůzi. Pro člověka toužícího shazovat kila je tento způsob pohybu přímo ideální. Zatímco při běhu horní část těla prakticky zahálí, při správně prováděné severské chůzi se hýbá přes devadesát procent svalstva (!!!). Proti běžné chůzi se zapojují ještě ruce, díky aktivnímu odrážení hůlkami i prsní svalstvo, hýbe se i rameny a rotuje trupem. Klouby jsou namáhány minimálně, je odlehčeno nohám (díky odrážení hůlkami) a rychlostí chůze se snadno reguluje procento zatížení. A je to samozřejmě, stejně jako třeba jogging, také forma aerobního cvičení.

Stále tak trochu nechápu, proč se vyhýbáte chození v přírodě. Uběhnu v pohodě i půlmaraton, ale občas si jdu zajít ostřejším tempem - tepovky jsou optimální pro hubnutí a budování kondice.

Jenže to chce svižnou chůzi v rychlosti 6 - 7 km/h. Chápu, že chození na pásu nikoho nebaví, ale chození v přírodě je super! A není pravda, že to je vůči běhu něco podřadného. I rychlá chůze dovede člověka nabudit, vyčerpat...

Navíc na hubnutí je to to nejlepší, co může být. I indiánský běh ve Vašem případě má moc velkou zátěž.

Rozhodně to je mnohem šetrnější než běh. A taky se dá porovnávat jak rychle člověk jde, jaké má tepy atd.

Pro nic za nic nebyly v osmdesátých letech tak oblíbené dálkové pochody a nejeden takový chodec v devadesátych letech uběhl maraton bez běžeckého tréninku kolem 3h...

Kolo a plavání je ok, ale pro hubnutí je chůze (klidně 1-2h) ideální. A hlavně, nespalujte cukry, to že dostanete megahlad na cestě po cvičení je špatně. Hodně štěstí! P.S. Dobře, že jste přišla na to, že běh je zatím moc, ale my to tady říkali již před půl rokem...

vy prostě nechcete pochopit, že jsou lidi, co mají metabolismus, který raději bere energii z imunity, než aby sáhl do tuků. nejspíš proto, že to neumí.  já jsem to bohužel pochopila až poté, co jsem skončila na měsíc v nemocnici.

nadherne, moc gratuluji!!