Hana Podolská se narodila v Praze roku 1880 jako Johanna Vošahlíková do rodiny významného architekta. První ránu jí osud přichystal už v útlém věku, když její otec František Vošahlík zemřel v pouhých 44 letech na tuberkulózu. Od té doby se novopečená vdova a děti musely dost ohánět. I Hana přiložila ruce k dílu a vyučila se švadlenou.
Její nadání by ale možná přišlo vniveč, kdyby tolik neokouzlila polského šlechtice Viktora Podolského, který si ji po krátkém románku vzal za ženu. Podolski Hanu nesmírně miloval a podporoval ji ve všem, co chtěla dělat. Díky němu si také otevřela Salón u pěti králů v pražských Nuslích, který byl sice úspěšný, ale Haně nestačil. Proto se přestěhovala na mnohem lepší adresu – do nově dokončeného paláce Lucerna v pražské Vodičkově ulici.
Inspirace z Paříže
Zatímco před první světovou válkou byla za Mekku módy považována hlavně Vídeň, po jejím skončení se ručičky vkusu vychýlily ve prospěch Paříže. A právě tam jezdívala Hana i se svou kreslířkou Hedvikou Vlkovou pochytat inspiraci. Po francouzském vzoru dokonce začala zaměstnávat profesionální modelky, což byla v té době úplná novinka.
Její přístup k módnímu byznysu byl přelomový ve všech ohledech. Vydávala například časopisy o nejnovějších trendech s názvy Eva a Móda a vkus, bavila se s celebritami, které jí dělaly nedocenitelnou reklamu. V salonu s ní pracovaly nejen kreslířky a švadleny, ale také její manžel, oba dva synové a jejich manželky. Mezi válkami už Hana zaměstnávala několik desítek švadlen a kromě šatů se v salonu vyráběly i klobouky a kožichy.
Ve službách Benešové i Gottwaldové
Kromě zvučných jmen jako jsou herečky Nataša Gollová, Lída Baarová, či Olga Scheinpflugová k jejím zákaznicím patřila i tehdejší první dáma Hana Benešová, která proslula svou elegancí. „Já se paní Benešové starala především o oblékání, česala ji a podobně. Vždycky jsem se hrozně bála, aby se její drahé šaty uložené v krabici nezmačkaly,“ popisuje Vilma Kulhánková, komorná Hany Benešové.
Půvabnou ženu Edvarda Beneše se snažila neúspěšně napodobovat i její nástupkyně. „Když se první dámou stala Marta Gottwaldová, ve všem se paní Hanu snažila napodobit. Nechala si ušít stejné šaty v exkluzívním salonu paní Podolské a pořád jí bylo divné, proč jí nepadnou jako paní Benešové. Někdo jí musel říct pravdu, jak jí to mohlo padnout, když měla takové břicho?“ vzpomíná komorná. Vzpomínky paní Kulhánkové rozhodně nejsou žádnou nadsázkou, Gottwaldová měla totiž v pase 118 cm.
Soukromé přehlídky i vlastní figurína
První dámy měly v té době povinnost nechat si šít šaty v renomovaném salonu. Podle jedné ze zaměstnankyň u Hany Podolské dokonce manželky prezidentů dostávaly potvrzení, kterým se na Pražském hradě musely vykazovat. Mělo tak být zabráněno amatérskému šití a tedy i hrozící ostudě. Ušití šatů či společenského kostýmu (nejen) pro první dámu trvalo sto i více hodin. Podolská byla totiž velice náročná a vše muselo být naprosto perfektní. Do salonu docházela každý den už v pět hodin ráno a byla osobně přítomna u každé zkoušky.
A jak taková spolupráce vlastně vypadala? Dámě byly předvedeny návrhy profesionálních kreslířek, ze kterých si mohla vybrat požadovaný styl. Pak jí byly doneseny látky vhodné k ušití zvoleného modelu a přizvána střihačka. Až bylo vše pečlivě prodiskutováno, následovalo stříhání a šití. Benešová i Gottwaldová měly samozřejmě přednost, běžné smrtelnice na ušití svého modelu čekaly i půl roku.
Pro manželky těch nejvyšších státníků byly také často připravovány soukromé módní přehlídky a třeba Marta Gottwaldová měla v salonu vlastní figurínu se stejně korpulentními tvary, jakými sama oplývala. Zatímco Hana Benešová se dostavovala sama a podle vzpomínek pamětníků byla velice skromná, Martě Gottwaldové museli šaty na vyzkoušení vozit až na Pražský hrad. Tam za ní jezdívaly i švadleny, aby je mohly dle potřeby upravovat.
Lesk i bída
Ačkoli byla Marta Gottwaldová velkou příznivkyní salonu Hany Podolské, majitelku to stejně neuchránilo před jeho znárodněním v roce 1948. Od té doby se jmenoval Oděvní služba Eva a nový ředitel byl jmenován z řad zaměstnanců. Podolská zde sice mohla stále působit, od padesátých let ale jen na pozici prodavačky a nakonec dostala od svého bývalého zaměstnance nemilosrdně padáka.
V té době už byla Podolská téměř všemi opuštěná. Její manžel tragicky zemřel už v roce 1926, starší syn ve třicátých letech ochrnul a brzy zemřel také, ten mladší emigroval do USA a s matkou už se nikdy neshledal. Hana Podolská, po jejíchž šatech kdysi toužila každá, zemřela v osamění roku 1972. Veškerý svůj zbývající majetek odkázala své ošetřovatelce. Salon, v té době už znám pouze jako Oděvní služba Eva, svou zakladatelku přežil o pouhých 19 let. V roce 1991 totiž definitivně zanikl. Některé z modelů Hany Podolské však dodnes můžeme spatřit jako součást muzejních expozic, například v pražském Uměleckoprůmyslovém muzeu a ve filmech pro pamětníky, třeba ve slavném Kristiánovi.
