Jak jste se s Annou seznámila?
Jak asi? Na ulici. (smích)
Pamatuje si na ten okamžik?
To ne. Představte si, že na ulici bylo třeba osm i více holek, které jsme pravidelně oslovovaly. Opravdu si už nepamatuju, kdy jsem se s ní setkala poprvé. Ale vzpomínám si, že Anička stávala v Myslíkově ulici a taky na Národní třídě. Chytla se na ulici až po čtyřicítce. Není to sice tak časté, ale zase to není zcela neobvyklé. Byla to tenkrát hezká ženská. Nabídla jsem jí, aby se přišla k nám do střediska nechat vyšetřit nebo si aspoň jen tak popovídat, a ona na mě dala, přišla a nakonec s námi začala hrát i divadlo.
Často jsem jí nadávala: ‚Ančo, nehul. Chcípneš!‘