"No to jsi se snad zbláznila! Letní sukni v únoru?“ Diskuse, která se mezi mnou a mou nejmladší dcerou odehrála během focení, přesně odpovídá našim ranním konfliktům. Mám dcery dvě a jednoho syna k tomu a moje mateřská zkušenost zatím říká, že s holčičkami je těžší pořízení než s kluky a že skoro nezáleží na věku.
To mi vůbec nevadí!
Zároveň jsem vysledovala, že souboje probíhají na dvou frontách. Jedna se týká kombinace barev a vzorů. "Přece si nemůžeš vzít pruhované triko, k tomu punčocháče s kytkama a růžovou sukni s kočičkama!" "Proč ne?" "Protože se to k sobě vůbec nehodí." "Ale to mi vůbec nevadí!"
S malými slečnami je většinou ta potíž, že chtějí zkombinovat maximum "princeznovských atributů" − tedy vše, co je růžové, leskne se to a případně je obohaceno o nějakou roztomilou malůvku. To se zcela převrátí v pubertě, kde naopak dominuje černá barva, maxidélka a přístup "schovám, co můžu". Veškeré vaše návrhy a podněty jsou potom trapné, protože oblečení není dostatečně "hustý". To vše se ale dá, byť občas s velikým sebezapřením, přežít. Častým tréninkem a dechovými cvičeními nakonec zvládnete prostě nevidět.
Ale mně není zima!
Mnohem horší je spor kvůli adekvátnosti oblečení vzhledem k počasí. Tady pohlaví dítěte nehraje zásadnější roli. Holčičky v zimě trvají na letních šatečkách, pokud v létě od někoho neprozřetelně dostanou růžovou vlněnou čepici, chtějí ji mít na hlavě i cestou na koupaliště.
Pubescentní slečny vytáčejí matky svými odhalenými bříšky i v krutých mrazech, naopak drsní hoši nesundají vrstvy svých obřích mikin, ani když je venku třicet nad nulou. Tady ale rodičovská zodpovědnost přebije i hrůzu z ranního souboje.
Připadá vám to přehnané? Schválně se podívejte, jak moc se lišil nebo nelišil výsledný dojem, když si mohlo vybrat úplně samo dítě a když je potom oblékla dle svých představ máma.
JAK SE OBLÉKLA STELLA:
"Líbili se mi růžoví motýlci a hebká kožešinka. A radši sukně než kalhoty."
JAK JI OBLÉKLA MÁMA:
"Mám ráda, když je oblečení sladěné a praktické. Beranice k letní sukni je typický Stellin úlet."
KONZERVATIVNÍ MAMINKA, VÝSTŘEDNÍ DCERA
Výsledek dost přesně odráží realitu domova. Stella kombinuje vše, co se jí líbí. "Já jsem ten přízemní, praktický hlas. To, co Stella snesla na hromadu, mi připadalo strašné. Ale nakonec jsem musela přiznat, že to mělo styl. Do školky bych ji v tom ale stejně nepustila," říká maminka.
Stella nejvíc brblala u vybraných kalhot, její doménou jsou sukně a šaty. Nosila by je prakticky kdykoliv a kamkoliv, což jí většinou neprojde.
Hodnocení módní redaktorky Lenky Poláčkové: "Výběr Stelly se mi moc líbil, i když ze začátku to bylo dost podivné a oblečení se zdálo nezkombinovatelné. Ale výsledný dojem byl skvělý. Monika byla střídmější a konzervativnější. (Promiň, Moniko)."
JAK SE OBLÉKL HONZA:
"Mám rád mikiny a trika s nápisy. Bunda, co vybrala máma, je hustá."
JAK HO OBLÉKLA MÁMA:
"Maskáče bych mu sama nevybrala, ale chápu, že se mu líbí."
VZÁCNÁ SHODA: MÁMA A SYN S PODOBNÝM VKUSEM
Většinou se máma i Honza v oblečení shodnou. Spory jsou někdy kvůli teplu − podle Karly je Honza občas oblečený málo. Karla by syna ráda někdy viděla v košili, ale tu on odmítá s tím, že by vypadal "starobyle a šuntsky".
"Co se mi vážně nelíbí, jsou agresivní nápisy a obrázky − lebky, kostlivci, zmar a sliz," říká matka. A na to Jenda reaguje pozitivně." "Jo, to je hustý, to bych chtěl."
"Přijde mi, že střihy i barvy dětského oblečení jsou téměř totožné jako u dospělých. A to je škoda," říká maminka Karla.
Hodnocení módní redaktorky Lenky Poláčkové:
"Tady není co řešit. Rozdíl mezi tím, co si vybral on a co jeho mamka, byl minimální. Oblečení zatím spíš určuje máma, ale myslím, že časem se jejich představy budou lišit víc."
JAK SE OBLÉKLA MARKÉTA:
"Mám ráda volné oblečení, ne moc barevné. Sukně nechci."
JAK JI OBLÉKLA MÁMA:
"Můj výběr mi přijde víc dívčí, líbí se mi v sukních."
ODVÁŽNÁ MAMINKA, STŘÍDMÁ DCERA
Každé ráno řeší Hana s dcerou Markétou oblečení. "Na teploměru je kolem nuly a Markéta odchází ven pouze ve vestě, na kterou si už nemůže vzít bundu, jelikož by krása té vesty nemohla být obdivována okolím. Je schopná mrznout, jen když jí to sluší," vypráví Hana.
"Mami, vždyť to si na sebe nemůžu oblíct," řekla Markéta, když viděla mámin výběr. Poté, co se oblékla, to poupravila: "Myslela jsem, že vybereš něco hroznýho. Až na tu sukni je to hezký."
"Kalhoty, co si vybrala Markéta, se mi zdály moc volné, ale to je prý ono. Jinak se mi její výběr docela líbil, zvlášť ta taška," reagovala Hana. Na své dceři by ráda vídala sukně, ale ty Markéta odmítá nosit. "V tom, do čeho jsem ji oblíkla já, mi připadá víc dívčí a moc jí to slušelo."
Hodnocení módní redaktorky Lenky Poláčkové:
"Tato dvojice mě hodně překvapila. Od teenagera bych čekala nějaké hodně odvážné a bláznivé oblečení, až skoro nekombinovatelné. Ale Markétin výběr byl hodně skromný a barevně se nelišil od toho, v čem přišla. Naopak její máma Hana se do výběru opravdu opřela a vybrala dceři ulítlý a odvážný outfit. Po chvilce bojů se s máminou volbou nakonec Markéta smířila a vzala to s humorem."
