Autorka tráví na pásu i několik hodin týdně.

Autorka tráví na pásu i několik hodin týdně. | foto: Ivana Šetinová

H.E.A.T. na vlastní kůži: jak jsem při chůzi propotila triko

  • 32
Během měsíce jsem shodila čtyři kila. Díky chůzi, na kterou jsme my, moderní lidé, už skoro zapomněli.

Zkoušela jsem běhat. To mě moc nebavilo. Posilovna: ještě horší. Z aerobiku jsem měla komplex, protože povely instruktorky v aerobičtině jako grepevine, step touch nebo singl kick si vždycky užívaly vyšvihané cvičenky v přední lajně, zatímco baculaté maminy ze zadních řad nekoordinovaně vlály v prostoru. Patřila jsem mezi ně a ani po deseti lekcích jsem pořád ještě nevěděla, kterou nohou vykročit, kam se otočit...

U pilates nezhubnu. U jógy taky ne. A při spinningu (kdy šlapete v rytmu hudby za neustálého pokřikování trenéra: Makej! Ze sedel! Do sedel! A teď sprint!) svalnatým namakancům nestačím. Ačkoliv jezdím na kole venku ráda, v propocené tělocvičně mám za chvíli srdce a plíce v krku a při dýchavičném sprintu jsem si málem zamotala nohy do šlapek. A navíc mi chybí vůně lesa, zpěv ptáků a výhledy do kraje.

Nejpřirozenější pohyb

H.E.A.T. mě chytil hned po první lekci.

H.E.A.T.

(High Energy Aerobic Training)

Aerobní cvičení s vysokým energetickým výdejem vychází z nejobyčejnějšího lidského pohybu: chůze.

Šlapete vzhůru za doprovodu hudby a instruktora na speciálním mechanickém pásu, který není poháněn elektricky (jako je to u běžeckých pásů), ale roztáčí se díky vaší vlastní mechanické síle, v závislosti na vašich krocích. Během tréninku si měníte nákon, takže můžete téměř dokonale simulovat chůzi v horách.

A právě náklon umožňuje dostat se rychle do potřebných tepových frekvenci. Takže H.E.A.T je efektivní sportovní aktivita pro lidi, kteří chtějí zhubnout, ale i pro ty, co si chtějí zlepšit kondici pohybem na hranici anaerobní zóny. A zároveň může chůze na pásu třeba v zimním období být i vynikajícím doplňkovým zátěžovým tréninkem pro výkonnostní sportovce.

Všemu jsem rozuměla. Neměla jsem vůbec komplex z těch vytrénovanějších. Šlapala jsem si svým tempem, nikdo mě nehonil, přesto jsem měla propocené triko jako nikdy před tím. Po skončení jsem se cítila příjemně unavená, ale vůbec ne "zduněná k padnutí". Večer ze mě vyzařovaly endorfiny tak nepřehlédnutelně, že se rodina ptala, z čeho mám tak dobrou náladu...

Od té doby chodím po pásu třikrát až čtyřikrát týdně a vždycky už se těším na další hodinu. A co se mi nejvíc líbí, začínám být zase štíhlejší. Jím jen o trochu méně, omezila jsem pečivo a opravdu viditelně hubnu. Navíc mě baví naučit se hezky chodit.

Při hodinách pozoruji ostřížím okem instruktory a pokouším se jejich styl kopírovat, předcvičující holky se na pásech ladně vlní jako gazely, chlapi vypadají jako antičtí diskobolové. A víte, co je na tom skvělé? Chůzi umíme všichni od malička. Nemusíme se základy učit. Jen pilovat krásu pohybu. A to můžeme všichni.

Každý jde svou cestou

Na pásu může jít svalovec vedle maratonce, tlusťoch vedle křehké žínky, paní ve věku vedle mladice. Když chcete odpočívat, chytnete se madel, které vám neutečou. Zvolníte, když potřebujete, znovu přidáte, jakmile se cítíte fit. Každý jde svou cestou. A přece na vrchol dorazí všichni společně.

Den ode dne jste lepší. Pokaždé propotíte triko a po měsíci zjistíte, že máte o pár kilo méně. A rychle získáváte skvělou kondici. Takže když vám pak při cestě do práce ujede autobus, vydáte se svižným krokem pár stanic pěšky. Už víte, že k metru dojdete rychleji, než kdybyste čekali na další spoj. Prostě začnete chodit.

Jak vypadá hodina

Pětadvacetiletý instruktor Honza Kolář z pražské sportovní akademie Domyno zapíná příjemnou rytmickou hudbu. Těm, kdo jsou na hodině poprvé, vysvětlí, jak se s přístrojem zachází. Pás se vždycky musí zvednout od podlahy do základní polohy. Náklon si každý nastavuje podle sebe a své váhy.

Dvě úvodní pomalejší skladby jsou na probuzení a rozehřátí svalů. Jdete maličko do kopce se zavřenýma očima a soustředíte se na pravidelné dýchání. Nádech nosem, výdech ústy.

"Našlapujte na patu, odrážejte se ze špičky," radí Honza. Při třetí skladbě tempo roste, ruce opouštějí madla a přirozeně se míhají podél těla. V podstatě žádná velká dřina, ale z čela už začínají stékat první kapky potu. Jdete tempem 110 kroků za minutu.

"A je tu první rozcestí," říká na konci první třetiny lekce Honza. Hudba se zrychluje. "Kdo chce, pokračuje stejnou cestou. Na ostatní čeká pětiminutový treking." Rytmická skladba nutí do svižného tempa. Treking je náročnější a rychlejší styl chůze. 

Chození "na tři čtvrtě plynu"

"Pokud makáte příliš, přestáváte hubnout, neboť vaše tělo čerpá energii z cukrů," vysvětluje instruktorka Bára Kubíčková. "Po energii, uložené v tucích, totiž začne tělo sahat tehdy, když jedete na tři čtvrtě plynu."

Ideální je si svůj výkon kontrolovat měřičem tepu, obepnutým kolem hrudi, protože každý má své maximum podle věku, pohlaví a své fyzické kondice jinde.

Jsme na vrcholu kopce. Všichni spolu. Díváme se kolem sebe a těšíme se z dobrého sportovního výkonu.

HEAT vám vykouzlí úsměv na rtech.

"A teď si v klidu užijeme sestup," nabádá nás instruktor Honza. Hudba se zpomaluje, držíme se za madla nebo jdeme volným krokem bez držení. Když se pásy úplně zastaví a přístroj sjede na zem, zbývá ještě důkladné protahování svalů, aby vás druhý den nic nebolelo. Nádech, výdech, hlava, ruce, nohy, záda. Znovu nádech a rychlý výdech! Máme to za sebou.