No, něco na tom bude. Moje tchýně/již mrtvá/ porodila 3 děti. 2 starší děti měly jiného otce, nejmladší/muj muž/ taky jiného. Dcera tchýně ve 40 zhoubný nádor dělohy, v 50 rakovina prsu. Její dcera v 45 nádor na mozku. Můj muž ve 53 rakovinu tlustého střeva. Samotná tchýně v 80 nádor ve střevě. Z toho vyvozuji, že původcem byla tchýně. A teď mě děsí, jestli se něco neobjeví u mých dětí. Kromě tchýně jsou všichni naživu, tchýně zemřela v 90 na celkové selhání.

Je hezké, že genetici se nás vyptávají na nemoci našich předků. Trochu jsem se zabýval rodopisem naší rodiny a tak vím, že v matrikách v knihách úmrtí se už dlouho uváděla příčina úmrtí. V dřívějších dobách to často nebyla přesná diagnóza, možná jen odhad jako třeba "marasmus senilis", tj. sešlost věkem. Ale i tak to bývá často cenná informace.

Dovoluji upozornit na jednu skutečnost. V posledních letech není v úmrtních listech uváděna příčina úmrtí. Asi je to dáno změnou zákona. Lékaři vám také často ani neřeknou skutečnou příčinu úmrtí. Možná je to kvůli ochraně osobních údajů, nebo se lékaři kryjí, aby předešli případným žalobám pozůstalých. Takže se může stát, že pacienti budou genetikům za nějaký čas odpovídat, že neznají příčiny úmrtí svých předků - v úmrtních listech není příčina smrti uvedena. A to by byla jistě škoda.

Úmrtní list je doklad o tom, že dotyčný zemřel, doklad vydává matrika. Údaj o tom, na co dotyčný zemřel (pravděpodobně zemřel) je pokládána stále za lékařské tajemství, proto ji ohledávající/pitvající lékař vyplňuje jen do některých částí Listu o prohlídce zemřelého, kde má smysl toto uvádět automaticky. Údaj o příčině smrti tak je stále dohledatelný, počítačové systémy dokonce brání používání nesprávných alibistických "diagnóz" typu aetas provecta, ale údaj není k dispozici matričnímu úředníkovi.

Problematika je trochu složitější v tom, že názor ohledávajícího lékaře v případě úmrtí mimo nemocnici je často spíše odhad na základě toho, s čím se mrtvý léčil, takže v něm často není víc informací než v poslední propouštěcí zprávě z nemocnice. V případě úmrtí v nemocnici se píše normální zpráva, pozůstalí si ji mohou vyžádat, podobně i pokud se provede pitva. Komplikací je spíš to, že za dob ÚNZu se pitevní diagnóza posílala příslušnému obvodnímu lékaři, dnes často v nemocnici ani neví, kdo je praktický lékař jejich nemocného - a tak na nějakou snahu rezignují s tím, že pokud to příbuzné bude zajímat, dokumentace se archivuje nejméně sto let...

Některá vyšetření mají v sobě i vlastní riziko, třeba ta plodová voda.

Nesporně se určité vlohy v dědičném řetězci opakují- moje babička zemřela v 89 létě věku svého na srdeční nedostatečnost. Moje maminka v 68 na koronární nemoc. Já jsem v 69 dostal trojnásobný bypass, ve svých 80 jsem pořád ještě čilý a cítím se zdravý. Takže srdeční problémy jsou dnes řešitelné, pokud se nezanedbají.

Podobně je to i s Alzheimerem, v mé rodině nikdo na takové problémy nenarazil, ale v rodině mé manželky to z generace na generaci vždy někoho potrefí. Ne všechny, ale vždy jedna z několika dcer je postižena, pokud mohu sledovat asi 3 generace zpět.

Znáte? Tip pro zaměstnavatele na velmi dobrý benefit:

https://www.mou.cz/prevence-jako-nejlepsi-zpusob-jak-se-ochranit/t2170

Aneb kterak vysát peníze z lidí a záruka žádná.