„Přes léto přibírám do plavek a v zimě kila mizí, mám to tak už roky zažité. Teď mám do své závodní váhy ještě tři kila navrch, ale mám ještě trochu času a věřím, že se do svého normálu do začátku sezony dostanu. Ono to ani nejde v té závodní váze vydržet po celý rok. Každý jsme nějaký somatotyp a já nepatřím mezi muší váhy,“ řekla půvabná biatlonistka pro časopis S chutí jídle.
Jak tedy před startem sezony vypadá váš jídelníček?
Snídaně se v průběhu roku moc neliší. Každé ráno si dám celozrnnou bagetu nebo bulku s máslem a medem nebo džemem, jogurt, müsli, ovoce a džus. Mám ráda sladkou snídani. Pak mám svačinu, kterou tedy někdy nestíhám, ale když ano, tak je také spíš sladká. A po zbytek dne už jím slané pokrmy, i když občas si jen tak něco sladkého mlsnu na chuť, ale nesmím to přehánět. K obědu a večeři mívám maso a ryby, v poslední době jsem si zamilovala lososa, kterého se snad nikdy nepřejím. Toho si dávám často třeba s restovanou zeleninou, nebo také salát s tuňákem. S přítelem také rádi chodíme na sushi.
Gabriela Soukalová a její přítel Petr Koukal nedávno fotili charitativní kampaň:
20. listopadu 2014 |
Dohlíží na vaše stravování někdo?
Ano, svůj jídelníček pravidelně konzultuji s výživovým poradcem. Společně se snažíme, aby můj jídelníček odpovídal tréninku i mému zdravotnímu stavu, abych měla správný energetický příjem pro co nejlepší výkony.
Když už „hřešíte“, co si ráda dopřáváte?
Hřeším ráda. V zimě mám pořád chuť na čokoládu, v létě zase pořád na zmrzlinu. Jsem obojího schopná sníst opravdu velké množství. V poslední době mám dva největší kameny úrazu: panna cottu a tiramisu... a džem, pochopitelně.
To protože jste tváří džemů v reklamě?
Ale já mám džemy opravdu ráda, nejvíc jahodový. A i trenér je s tím v pohodě, jen mě občas upozorňuje, že to s tou jeho konzumací nemám přehánět. Ale on ví, že sladké miluju odmala, takže mi ani nezakazuje mlsat. Zná mě a ví, že jsem profesionál a umím si nastavit určité hranice.
Označila byste se za labužníka?
Čím víc mám práce, tím víc relaxu mi přináší dobré jídlo a návštěva restaurací. Po náročném dni se vyloženě těším na to, co si dám večer dobrého. Teď jsem si oblíbila spíš lehčí vietnamskou a japonskou kuchyni, kdy se člověk nají a za hodinku je připravený k tréninku, to se mi líbí, že mě jídlo netíží.
To znamená, že českou klasiku nemůžete. Dáte si někdy třeba vepřo-knedlo-zelo?
No a jak ráda! Od maminky. Když přijedu domů a mám den volna, ráda si dám něco typicky českého a klidně s knedlíkem. Nedokážu „jet“ stále jen na zdravé výživě. Nepřeháním to, ale občas si něco takového dopřeju. Samozřejmě ne přímo před tréninkem, po těžkém jídle musím mít aspoň tři hodiny pauzu na trávení, s břichem plným masa bych pak několikahodinový trénink nezvládla.
Jak budete trávit letošní vánoční svátky?
Bohužel letos na Vánoce nebudu doma. Po dohodě s trenérem jsme usoudili, že bude nejlepší, když vánoční prázdniny strávím někde v horském středisku, kde jsou dobré podmínky pro přípravu, a tak budeme v Itálii. Bude to lepší, abych se vyhnula těm běžným virózám, které si vánoční návštěvy běžně předávají, a mohla se v klidu připravovat na další závody.
Takže vás čekají italské Vánoce bez kapra a salátu?
Přijede za mnou přítel a myslím, že tradici neporušíme, že si kapra a salát uděláme, jen to nebude v českém prostředí. Snad mi přiveze i nějaké cukroví, už jsem se dokonce domlouvala s maminkou, že mi něco napeče už před odjezdem. Mám ráda třeba linecké a včelí úly.
Jaká jste sama kuchařka?
Vařím moc ráda, i když na vaření teď zrovna nemám moc času. Učila mě to maminka. Ráda improvizuji, sleduji různé kuchařské pořady a zkouším podle nich vařit. Připravuji si nejraději ryby na různé způsoby, ale zvládám i složitější jídla. Ostatně s těmi jsem vlastně v kuchyni začínala. Jako své první jídlo jsem se totiž učila svíčkovou, také rajskou a další složitější recepty.
A co pečení?
Peču ještě raději než vařím. Vzhledem k tomu, že miluju sladké, tak mě to hodně baví. Mezi mé nejzdařilejší výtvory patří zdobené dorty, ale zkoušela jsem dokonce i domácí koblihy. Nejradši teď dělám tiramisu, které chutná nejen mně, ale většinou i všem návštěvám.
Domácí koblihy podle Gabriely Soukalové
Suroviny na 30 koblih:
500 g hladké mouky
250 ml mléka
špetka soli
30 g droždí
50 g cukru
50 g másla
5 žloutků
2 lžíce rumu
1 l oleje na smažení
džem
moučkový cukr
Postup:
1. Do mísy prosejte hladkou mouku přes síto (aby byla nadýchanější) a uprostřed udělejte důlek.
2. V hrnku mléka rozdrobte droždí, přidejte lžíci cukru, promíchejte vidličkou a nechte v teple asi 15 minut vzejít. Připravený kvásek vložte do důlku v míse.
3. Cukr, máslo, špetku soli a žloutky vyšlehejte do hladké pěny, kterou spolu se dvěma lžícemi rumu a zbytkem mléka přidejte k mouce s kváskem. Z toho vám vznikne vláčné těsto.
4. Překryjte mísu utěrkou a nechte kynout nejméně hodinu (na teplém místě), poté těsto znovu propracujte, rozválejte ho na placku silnou asi 2 cm.
5. Nožem odkrajujte takové části, aby se vám koblížek vešel do dlaně, každý kousek by měl mít průměr asi 3 cm. Doprostřed dejte džem a opatrně vytvořte uzlíčky, nahoře pevně spojte. Spojenou částí dolů položte koblihy na plech vyložený pečicím papírem a dejte znovu do tepla kynout.
6. Poté nalijte do hlubšího hrnce tolik oleje, aby v něm koblihy mohly plavat. Koblihy vkládejte do rozpáleného oleje tak, aby se nedotýkaly. Obracejte je, aby zezlátly rovnoměrně.
7. Hotové koblihy ještě zlehka pocukrujte. Dobrou chuť!
