Před startem byla nervózní, ale ne nijak moc. Když ji čeká takhle důležitý den, zabaví se věcmi, které jsou proti všem pravidlům přístupu profesionálního sportovce. Před závodem klidně vaří oběd. Nebo si jde nakoupit. Nebo proběhnout. Tohle je její způsob, jak se připravit. Na to, co bude, vůbec nemyslí.
Než odjela na stadion, už jsme věděli, že bude mít startovní číslo 96. Vzpomněl jsem si na jeden závod, který vyhrála s číslem 69. Tehdy jsme si z toho dělali pubertální srandičky. Šedesátdevítka.
„To je znamení,“ říkám jí teď. „Hned při prvním startu uděláš medaili a budeš mít do konce mistrovství klid.“
Ona měla zase ty svoje řeči. Že bude ráda, když skončí do desítky. Ale že si tím aspoň připraví dobrou pozici pro stíhací závod. „Hlavně nebuď ve stresu,“ loučil jsem se s ní. „Kolem trati bude spousta Čechů. Jsou tam pro tebe a určitě ti dodají sílu. Já ti ji pošlu taky.“
Při závodě stojím pokaždé přímo na střelnici. I když spíš na kraji, kousek od ostatních. Najdu si svoje místečko, abych všechno viděl a zároveň ji mohl povzbuzovat při výjezdu do dalšího kola. Teď jsem ještě navíc vybíhal do kopce a celý ten kopec na ni řval, ať maká. Jinak při střelbě jen stojím a koukám. Vím, co umí, takže jí věřím.
Když favoritka Laura Dahlmeierová z Německa trefila druhou nulu, smířil jsem se s tím, že dneska Gábina mít zlato nebude. Ale pak jsem viděl, jak po trati letí. A říkal jsem si, že když taky zastřílí čistě a odjede do posledního kola s náskokem deseti nebo aspoň osmi vteřin, mohlo by se to povést. Zastřílela a odjela! Měl jsem obrovskou radost a křičel na ni u kopce, až mi vynechávaly hlasivky. Věděl jsem, jak Laura dokáže v závěru zrychlit, ale před cílem už jsem věřil, že to dopadne.
Dopadlo! Zlato!
Všichni se mě pořád ptají, jaké to je být s tak úspěšnou holkou. Profesionální manžel a podobně. Takže jaké? Jsem na ni šíleně pyšný! Dokud jezdí, jsem připraven upozadit všechny svoje zájmy a být jí maximální oporou. Chci, aby byla šťastná, a když třeba jen jedním procentem pomůžu k tomu, že uspěje, budu šťastný i já. Vlastně ani nejde o medaile, ale o to, aby se smála. Ona je ta hvězda, já jsem jen fanoušek.
PETR KOUKALBývalý badmintonista, účastník tří olympiád, vlajkonoš z Londýna 2012. Loni si vzal biatlonistku Gabrielu Soukalovou, po hrách v Riu ukončil kariéru a své zážitky ze sportu, z boje s rakovinou i ze života s Gabrielou vydal v biografii PETR KOUKAL: JSEM. Pro čtvrteční Magazín DNES sepsal své postřehy ze sedmi dnů, které strávil na mistrovství světa v biatlonu v rakouském Hochfilzenu. |
Podívejte se na záznam Olympijského studia, jehož hostem byl Petr Koukal:
19. srpna 2016 |
