Na ostrov Guadeloupe, který leží v Karibském moři zhruba šest set kilometrů severně od Jižní Ameriky a patří k zámořským regionům Francie, přitáhla Lucii vlastně náhoda.
Lucie RobinsonČeská portrétní a módní fotografka, maminka dvou dcer a tří synů. Karibský ostrov Guadeloupe zdaleka není první destinací, kam jezdí s mužem a dětmi trávit zimní měsíce. Dříve jí učaroval i divoký život v Namibii, na kterou stále ráda vzpomíná. Jednu podmínku ovšem zimní cíle jejích cest vždy splňují je tam krásně teplo a dá se tam fotit.  |
„Když se nám jedné obzvlášť mokré zimy narodil druhý syn, začali jsme s mužem přemýšlet, co udělat, abychom nemuseli s miminkem zůstat v chladné chřipkové zimní atmosféře,“ vypráví Lucie. „Našli jsme nádherné malé městečko Swakopmund v Namibii a začali jsme na zimu létat do západní Afriky. Do Čech jsme se vraceli, až když začalo být krásně – zhruba v květnu. Namibie má jedinečnou krajinu, takže jsem tam vždy mohla pracovat a fotit pro evropské magazíny. Po pár letech, právě v roce, kdy přišel na svět třetí syn, se ovšem Afrikou šířila nebezpečná epidemie. Můj muž mi tehdy jen poslal zprávu: Afrika má přestávku, letíme na Guadeloupe.“
Lucie nejprve našla ostrov na glóbusu. Když pak uviděla fotografie, řekla si: „Ach, to vypadá krásně!“ Ostrov v reálu nezklamal a od té doby se sem s rodinou vrací.
Guadeloupe tvoří dva sopečné ostrovy, jež byly ve dvacátém století spojeny mostem. Na jednom z nich, který je porostlý deštným pralesem, se nachází činná sopka. Pláže mají černý písek a dokonalý úkryt najdete pod vodopády. Když se vyznáte v místních stezkách, dostanete se do míst, která se dají srovnat s rájem.
Markéta procestovala s rodinou světPřesuny jsou bolestné, říká  |
Druhá část ostrova je plochá. Na plážích uvidíte bílý písek, typický pro karibské ostrůvky. Severní strana připomíná africkou savanu – ohnuté stromy, tyrkysové laguny, plantáže cukrové třtiny.
„Kromě toho, že jsme se zamilovali do krajiny, je pro nás důležité teplo. Děti běhají bez bot, jen v šortkách a tričku. Víc nepotřebují. Tedy ještě klobouk, opalovací krém a dostatek vody,“ trdí fotografka.
Během zbytku roku Lucie hodně pracuje v Evropě a nedopřává si prakticky žádné volno. Měsíce v teplých krajinách tak částečně pomohou dohnat společný čas s rodinou, kterého není nikdy dost. „Fungujeme tady v podstatě stejně, jako bychom byli doma – kluci se připravují na školku a školu, nakupujeme, vaříme.“
Protože je ostrov součástí Francie, přichází odtamtud také většina dodávek potravin. Kromě místních specialit tedy na Guadeloupe ochutnáte i skvělé francouzské jídlo. A když k tomu přidáte lahodný lokální karibský rum, slunce a moře, naplní se všechny představy spojené se slovem „dovolená“. Až na to, že se zde dá také žít a pracovat.
Úsměv na rtech Lucii vykouzlí vzpomínky na první Vánoce strávené v Karibiku. „Vánoce jsou pro nás důležitým svátkem a ctíme veškeré tradice – jako internacionální pár dodržujeme jak ty české, tak i zahraniční. Naše děti znají různé zvyky a koledy ve třech jazycích. Před prvními svátky, které jsme měli trávit na Guadeloupe, vyvstala důležitá otázka: ‚Odkud vezmeme vánoční stromeček?‘ Vznikl tak krásný nápad – běhali jsme s dětmi po pláži a sbírali vyplavené dřevo, ze kterého jsme na Štědrý den sešroubovali překrásný dřevěný stromeček. Ozdoby jsme vyráběli z mušliček a kamínků nebo z různých rostlin, které jsme našli kolem pláže. Tvůrčí nálada nás doslova pohltila. Právě tehdy jsem si uvědomila, že když člověk není na Vánoce v Čechách, má najednou více času na tyto malé radosti. Nevšímá si totiž tolik věcí, které by se v domě měly udělat, uklidit nebo opravit, a organizuje si nově získaný čas podle toho, co se mu dělat chce.“
Jak se žije v Marseille?Lidé se nestydí a hodně debatují  |
Práce fotografky Lucii přivádí do Karibiku někdy i mimo zimní měsíce, které zde tráví s rodinou. Díky své kráse a francouzskému šarmu jsou totiž Guadeloupe a blízko položený „ostrov milionářů“ Svatý Bartoloměj velmi oblíbenými fotolokacemi amerických i evropských časopisů.
Přestože pracuje více než kdykoli dříve, její životní cíle se posunuly: „Práce pro mě v určité míře přestala být prioritou – začalo být důležitější žít.“
Se svým mužem začali před třemi lety bodyboardovat a letos společně přesedlali na surfing. „Nikdy není pozdě na to, aby se člověk naučil nové věci. Platí to třeba i v kuchyni, seznamujeme se zde s místními druhy potravin a učíme se příležitostnými omyly, jak z nich správně připravit chutné jídlo,“ říká. „Třeba takový nezralý plod chlebovníku vám může pořádně zavařit – vylučuje totiž bílou tekutinu, která je věrnou kopií kanagonu (i s jeho lepivými účinky) a horko těžko se jí pak zbavujete.“
Příjemným bonusem je pro nadšenou kuchařku Lucii možnost natrhat si na zahradě před domem citronovou trávu či na trhu koupit čerstvé kraby. Dětem ráda připravuje kaši z ingwamu, což je místní druh hlízové zeleniny. S bylinkami si na ní nesmírně pochutnáte, přestože – či právě protože – je Luciin vlastní recept podobnější české bramborové kaši než exotické specialitě.
„Naučila jsem se mnohem výrazněji používat své smysly a důvěřovat intuici. Takto se zorientuji nejrychleji, ať už je to doma nebo v jakékoli jiné zemi.“
A doporučení od Lucie na závěr? „Mít v životě plány, malé i velké, je jako vlastnit mapu pro cestu neznámou krajinou. I bez mapy se nakonec někde ocitnete, ale pravděpodobně ne tam, kde jste chtěli být!“
