Ivetě v kabelce cinkne telefon, a aniž by se na něj stihla podívat, na tváři se jí objeví úsměv. Moc dobře totiž ví, kdo jí teď v pracovní době píše. Šéf to rozhodně není a přítel? „Ten už vůbec ne,“ odbyde evidentně hloupý dotaz mávnutím ruky.
Muže, který sympatické šestadvacetileté asistentce posílá už tři měsíce obdivné, laškovné a v posledních týdnech otevřeně zamilované zprávy, potkala při jedné dámské jízdě s kamarádkami. Vlastně ani není důležité, kdo to je a čím se živí. Za svého přítele by ho totiž nikdy nevyměnila. Podstatné ale je, že Ivetě dává pozornost, sebevědomí a pocit výjimečnosti. To je něco, čeho se mladá žena nehodlá vzdát. A není sama.
Ženy chtějí obdiv
Mít svého „moulu“ na zamilované dopisování, kterým ideálně vyplníte nudu v práci, se stává doslova trendem. „Tenhle jev je dnes běžný a setkávám se s ním celkem často. Některé ženy takovou komunikaci cíleně vyhledávají. Většinou si samy nevěří a najednou se cítí být krásné a milované. Je to pro ně daleko snadnější cesta k sebevědomí,“ říká vztahová koučka Nikola Šraibová s tím, že milostné dopisování není v případě zadaných pouze doménou žen, ovšem jeden podstatný rozdíl by se zde našel.
Týdeník 5plus2Každý pátek zdarma  V novém čísle týdeníku najdete také rady odborníka na vizáž a styling oblečení Petra Lukeš, jak se obléknout na ples. |
„Muži jsou většinou ochotní zajít i dál, zatímco ženám nevadí zůstat jen u psaní. Máme v sobě totiž nastavené, že upřednostňujeme hlavě projevování citů a kladných emocí,“ vysvětluje Šraibová.
Pravidla jsou dopředu daná
To ostatně dokládá i Ivetin případ. Hranice, které si pro svého dopisovatele vytyčila, jsou pevné.
„Píšeme si jenom v pracovní době, neriskovala bych, že se mi na displeji objeví zpráva, když se doma třeba večer koukáme na televizi. Schůzkám se snažím vyhýbat, ale jednou za čas jdeme na kafe. To je všechno,“ líčí Iveta, která si je moc dobře vědoma toho, že svého obdivovatele v podstatě udržuje v permanentní naději, že jednou by z jejich platonického vztahu mohlo být „něco víc“. Zvláště když si čas od času ochotně postěžuje na svůj oficiální protějšek.
„Je jasné, že kdybych mu narovinu řekla, že svůj vztah nikdy nechci ohrozit, tak by po čase psát přestal. Něco takového si už ale neumím představit. Chybělo by mi to. Je to moje radost,“ přiznává.
Pozor na nevěru
Oproti klasické nevěře „dopisovací vztah“ údajně šetří čas a především svědomí. „Výčitky? Vždyť já přeci nepodvádím, jenom si píšeme!“ rozčiluje se Iveta při zmínce o nevěře. Hranice, na které ona a řada dalších žen balancují, je ale velmi tenká.
„Pokud skutečně vzplane platonická láska a ti dva po čase zjistí, že mezi nimi funguje i chemie, tak je fyzická nevěra logickým vyústěním,“ upozorňuje zkušená koučka s tím, že začátek se přitom zpravidla tváří nevinně.
Předejít něčemu takovému je přitom mnohdy až směšně jednoduché. „Nemusí to být pořád, ale občas říct, že se vám vaše žena líbí, že je pro vás atraktivní a ideálně jí to někdy i napsat. Muži něco takového, zvláště v dlouhodobém vztahu, nejsou moc ochotní dělat. Často se setkávám s názorem: ‚Jsme spolu, funguje nám to, máme se rádi, tak proč bych měl dělat takové nesmysly?‘“ poukazuje Šraibová a zároveň varuje před další metodou, která se na první pohled může zdát jako dobrý nápad, a sice přimět manželku či přítelkyni žárlit.
„Přinutit člověka žárlit znamená postavit ho do pozice strachu. Dostávat lásku na základě toho, že ten druhý se bojí, že o nás přijde, není v pořádku. Není to zrovna efektivní a může se to vymstít.“
Měla jste někdy virtuálního milence?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 sobota 20. února 2016. Anketa je uzavřena.
