Ona
Radka Kvačková

Radka Kvačková | foto: Archiv Radky Kvačkové

Fejeton: Překvapilo mě, že i tuneláři nemají daleko ke zvracení

  • 7
Člověk by nevěřil, kolik lidí má potíže s trávením. "Je mi z toho špatně," odpoví vám každý druhý, když chcete znát jeho názor na to či ono. A pokud chcete vědět, z čeho přesně je mu nanic, většinou dodá, že ze všeho.

Myslí tím politiku, ekonomiku, soudnictví, zdravotnictví, pohřebnictví, vysoké školství, nízké důchody a vůbec celkový stav společnosti, případně světa.

Nevím, jestli všichni každý den zvrací, ale i kdyby se jim jen houpal žaludek jako mně v těhotenství, musí se cítit hodně mizerně a dlouhodobě by to mohlo poznamenat i játra. Tedy pokud by se záležitost neléčila.

Otázkou je, koho léčit: zvracející, nebo to, co dávení vyvolává, tedy třeba politiky?

Odborníci radí odstraňovat příčiny, ale copak lze 'zrušit' politiky? Stejně by někdo určoval pravidla, tak je to vždycky, i když jsou pohromadě jen čtyři lidi.

Možná by stačilo zaměřit se na ty, kteří jdou do politiky s nekalými úmysly. Tedy pokud bychom našli způsob, jak je odhalit. Není to vyloučené. Existují techniky, které umožní odhalit potenciálního teroristu jenom podle způsobu chůze nebo mrkání. Přesto nejsem v tom směru optimista.

Mám podezření, že na rozdíl od teroristů většina politiků nevstupuje do veřejného života s úmysly nekalými, nýbrž naopak kalými. V tom ohledu se podobají tchyním. Neznám takovou, která by připravovala svatbu dcery a přitom se těšila, jak bude otravovat zeťovi život.

Většina tchyní je blažená, že se našel někdo, kdo zadělá na vnoučátka, a zajímá se, jaký je mladého pána oblíbený pokrm (totéž ovšem platí o snachách), aby mu podstrojovala.

Takový politik se na začátku taky zajímá, jaké jsou veřejností oblíbené pokrmy. A pravděpodobně se i poctivě snaží hledat způsoby, jak jí je dopřát. Nevěřím, že by se někdo rozhodl kandidovat do parlamentu a celou dobu si plánoval, jaké mizerné zákony pomůže prosadit nebo jaké úplatky získá. Někde se prostě něco musí zvrtnout.

Netuším přesně kde a co, ale tolik ve svém věku vím, že na cestě k jakémukoliv cíli se vždycky objeví neočekávané překážky, z nichž některé můžou člověka odklonit na úplně jinou pěšinu, než kterou se chtěl původně ubírat.

AUTORKA

Radka Kvačková (63) vystudovala FAMU. Pracovala ve Svobodném slově, v roce 1990 přešla do Lidových novin, kde připravuje přílohu Akademie. Její fejetony vyšly knižně pod názvem Očima tchyně.

Dovedu si třeba představit, jak těžké musí být pro někoho, kdo se rozhodl bojovat za lepší zítřky, zjištění, že k tomu boji potřebuje peníze. Přinejmenším na plakáty a další tiskoviny, aby se potenciální voliči dozvěděli, o co usiluje.

Holt potřebuje. A už je tu první nástraha spojená s osobou sponzora. Nastupují investigativní novináři, objevuje se tunel či daňový nedoplatek a čtenáři začínají zvracet.

Zvracejí však i politici (z novinářů) a co mě fakt překvapilo, k dávení mají blízko i tuneláři. Náhodou jednoho znám osobně, což jistě nemůže říct každý. Ne, že by šlo o přítele, spíš naopak, vytuneloval i část mého majetku.

Jinak je to ale akurátní člověk. Když se před časem dozvěděl o machinacích na radnici, s nimiž náhodou neměl sám nic společného, tak se rozčílil, že jsem měla skoro strach o jeho zdraví. "Kde to žijeme?" křičel, nevěřícně kroutil hlavou a pak konstatoval, že jemu ze všeho špatně.

Tím mne poněkud znejistil. Původně jsem totiž měla v úmyslu doporučit jako lék na všeobecnou nauseu zpytování svědomí. Mám s tím dobré zkušenosti. Když si přečtu, že nějaký činitel není schopen na počkání vysvětlit, kde se vzalo před 5 lety na jeho účtu půl milionu korun, ptám se sama sebe, jestli bych si tak snadno dovedla vzpomenout já. (Nedovedla.) Když slyším, že nějaký lump dovezl z ciziny auto a označil je za zapůjčené, aby nemusel platit vysoké dovozní clo, řeknu si: "A nenapadlo by mě to taky?" (Napadlo.)

Nevěřili byste, jak to na žaludek pomáhá. Jenže asi ne každému. Možná je problém v tom, že ne každý měl někdy na účtu půl milionu, aby se mohl s takovým člověkem ztotožnit, a ne každý má svědomí, aby bylo co zpytovat. Proto nezbývá, než spoléhat na dietu, myslím duševní. Nečtěte noviny nalačno a nepřejídejte se negativními zprávami, důsledně je střídejte s těmi dobrými.

Jestli to nepomůže, zbývá apelovat na distributory: Do novin vkládejte sáček. Takový, jaký mívají k dispozici cestující v letadlech. A když si někdo kupuje televizor, přibalte takových sáčků rovnou balík. Jako k vysavači. Pro případ, že by někdo takzvaně nedoběhl.