Myslí tím politiku, ekonomiku, soudnictví, zdravotnictví, pohřebnictví, vysoké školství, nízké důchody a vůbec celkový stav společnosti, případně světa.
Nevím, jestli všichni každý den zvrací, ale i kdyby se jim jen houpal žaludek jako mně v těhotenství, musí se cítit hodně mizerně a dlouhodobě by to mohlo poznamenat i játra. Tedy pokud by se záležitost neléčila.
Otázkou je, koho léčit: zvracející, nebo to, co dávení vyvolává, tedy třeba politiky?
Odborníci radí odstraňovat příčiny, ale copak lze 'zrušit' politiky? Stejně by někdo určoval pravidla, tak je to vždycky, i když jsou pohromadě jen čtyři lidi.
Možná by stačilo zaměřit se na ty, kteří jdou do politiky s nekalými úmysly. Tedy pokud bychom našli způsob, jak je odhalit. Není to vyloučené. Existují techniky, které umožní odhalit potenciálního teroristu jenom podle způsobu chůze nebo mrkání. Přesto nejsem v tom směru optimista.
Mám podezření, že na rozdíl od teroristů většina politiků nevstupuje do veřejného života s úmysly nekalými, nýbrž naopak kalými. V tom ohledu se podobají tchyním. Neznám takovou, která by připravovala svatbu dcery a přitom se těšila, jak bude otravovat zeťovi život.
Většina tchyní je blažená, že se našel někdo, kdo zadělá na vnoučátka, a zajímá se, jaký je mladého pána oblíbený pokrm (totéž ovšem platí o snachách), aby mu podstrojovala.
Takový politik se na začátku taky zajímá, jaké jsou veřejností oblíbené pokrmy. A pravděpodobně se i poctivě snaží hledat způsoby, jak jí je dopřát. Nevěřím, že by se někdo rozhodl kandidovat do parlamentu a celou dobu si plánoval, jaké mizerné zákony pomůže prosadit nebo jaké úplatky získá. Někde se prostě něco musí zvrtnout.
Netuším přesně kde a co, ale tolik ve svém věku vím, že na cestě k jakémukoliv cíli se vždycky objeví neočekávané překážky, z nichž některé můžou člověka odklonit na úplně jinou pěšinu, než kterou se chtěl původně ubírat.
AUTORKARadka Kvačková (63) vystudovala FAMU. Pracovala ve Svobodném slově, v roce 1990 přešla do Lidových novin, kde připravuje přílohu Akademie. Její fejetony vyšly knižně pod názvem Očima tchyně. |
Holt potřebuje. A už je tu první nástraha spojená s osobou sponzora. Nastupují investigativní novináři, objevuje se tunel či daňový nedoplatek a čtenáři začínají zvracet.
Zvracejí však i politici (z novinářů) a co mě fakt překvapilo, k dávení mají blízko i tuneláři. Náhodou jednoho znám osobně, což jistě nemůže říct každý. Ne, že by šlo o přítele, spíš naopak, vytuneloval i část mého majetku.
Jinak je to ale akurátní člověk. Když se před časem dozvěděl o machinacích na radnici, s nimiž náhodou neměl sám nic společného, tak se rozčílil, že jsem měla skoro strach o jeho zdraví. "Kde to žijeme?" křičel, nevěřícně kroutil hlavou a pak konstatoval, že jemu ze všeho špatně.
Tím mne poněkud znejistil. Původně jsem totiž měla v úmyslu doporučit jako lék na všeobecnou nauseu zpytování svědomí. Mám s tím dobré zkušenosti. Když si přečtu, že nějaký činitel není schopen na počkání vysvětlit, kde se vzalo před 5 lety na jeho účtu půl milionu korun, ptám se sama sebe, jestli bych si tak snadno dovedla vzpomenout já. (Nedovedla.) Když slyším, že nějaký lump dovezl z ciziny auto a označil je za zapůjčené, aby nemusel platit vysoké dovozní clo, řeknu si: "A nenapadlo by mě to taky?" (Napadlo.)
Nevěřili byste, jak to na žaludek pomáhá. Jenže asi ne každému. Možná je problém v tom, že ne každý měl někdy na účtu půl milionu, aby se mohl s takovým člověkem ztotožnit, a ne každý má svědomí, aby bylo co zpytovat. Proto nezbývá, než spoléhat na dietu, myslím duševní. Nečtěte noviny nalačno a nepřejídejte se negativními zprávami, důsledně je střídejte s těmi dobrými.
Jestli to nepomůže, zbývá apelovat na distributory: Do novin vkládejte sáček. Takový, jaký mívají k dispozici cestující v letadlech. A když si někdo kupuje televizor, přibalte takových sáčků rovnou balík. Jako k vysavači. Pro případ, že by někdo takzvaně nedoběhl.
