Dlouhovlasý pubertální výrostek sedí nahý na nočníku a otráveně zírá do objektivu. Na jiné fotce je zachycený s bryndákem a celý upatlaný od příkrmu. Mladá žena ve spánku slintá a na dalším snímku si dokonce ublinkla. Že je to lehce nechutné? Sdíleli byste takovou svoji fotografii? Vaše dítě také ne. Na to se snaží ve své kampani upozornit německá blogerka Toyah Diebelová, která vede boj za nezletilé, kteří se nemohou bránit. Zatím.
Veřejné album
Takto extrémních, ale i více či méně nevinných snímků, je internet plný. Svůj digitální otisk má jen v USA 92 % batolat do dvou let, na instagramových profilech jsou stovky jejich obrázků, ale jejich existence je kolikrát zachycena ještě dřív – od prvního ultrazvuku.
Pro sdílení fotografií dětí na sociálních sítích už v zahraničí vznikl vlastní termín „sharenting“ odvozený od slova share – sdílet a parenting – rodičovství, v češtině tedy něco jako sdílečovství. Pochlubit se veřejně momentkou svého dítěte, jeho úspěchy, hláškami, komickou situací nebo příběhem se stalo naprosto běžnou součástí našich dospělých životů, dokonce společenskou normou.
„Je pochopitelné, že rodiče mají tendenci sdílet všechno o svých dětech, které milují. Ale ukazováním nekonečného množství fotografií vytvářejí digitální tetování svých dětí, které jim zůstává navždy,“ popisuje americká psycholožka Genevieve von Lob.
Tato historie, závislá maximálně na výši soukromí vašeho účtu, může být po zbytek života viditelná nejen pro přátele vašich dětí, jejich potenciální partnery, ale třeba i pro budoucí zaměstnavatele. A takové odhalení jim může v budoucnu způsobovat úzkosti nebo deprese a velmi výrazně narušit důvěru v rodiče.
Navíc vedlejším efektem aktivní činnosti na síti je reálné ochuzování vztahů. „Rodiče obecně málo sdílejí emoce se svými dětmi. Když mají radost, cítí hrdost nebo to mají těžké, tak to neuvědoměle ventilují na sociálních sítích, k dětem se to nedostane a vyprazdňuje to prožitky mezi nimi,“ upozorňuje terapeut a vedoucí kurzů Gordon Institutu pro rodiče Jan Vávra.
Jeho manželka, dětská psycholožka Alena Vávrová, k tomu dodává: „Rodiče si takto naplňují vztahové potřeby, chtějí s někým sdílet svůj život, pokud třeba nemají uspokojivé partnerství. Posílají to do virtuálního prostoru v očekávání, že tam jsou lidé, které to zajímá, kteří jim to olajkují. Už pro ně ale ztrácí na významu skutečný okamžik s dítětem – důležitější je pro ně, jak se pochlubí.“
Tento aspekt přijde psycholožce nebezpečný i proto, že rodiče dětem poskytují návod pro jejich vlastní život – neukotvený v přítomnosti a závislý na ocenění z obrazovky.
A co na to děti?
Lavinu diskusí spustilo nedávno zveřejněné selfie herečky Gwyneth Paltrowové s její dcerou Apple na sedačce lanovky na horách. Ve chvíli, kdy ji matka ukázala svým 5,5 milionu fanoušků na Instagramu, ohradila se čtrnáctiletá Apple komentářem: „Mami, už jsme o tom diskutovaly. Bez mého souhlasu nesmíš nic zveřejňovat,“ načež máma kontrovala slovy: „Vždyť ti ani není vidět do obličeje.“
Facebookových matek přibýváJsou sebestředné, hledají cestu ze samoty |
Což je mimochodem pravda, protože dívka má na hlavě lyžařskou přilbu a brýle. Fotografii zasypaly přes dva tisíce různorodých reakcí, od těch pobavených, že jablko alias Apple nepadá daleko od stromu, přes rozhořčené, jaká je dcera drzá, až po znechucené tím, že Paltrowová nerespektuje přání svého dítěte.
Digitální byznys
Mnozí rodiče ale takovým přáním ani vyjít vstříc nemohou, protože si na sdílení fotografií svých dětí na sociálních sítích postavili rodinný příjem. Odsuzovatelé jim nelichotivě přezdívají digitální pasáci. Loni ovládla titulní stranu Washington Post blogerka Christie Tate článkem o tom, proč nepřestala zveřejňovat podrobnosti ze svého rodinného života, ačkoli to její dcera středoškolačka razantně odmítá.
Ve Francii už by za to šla sedět. V roce 2016 zde proběhla kampaň proti sdílení soukromí dětí na internetu – i kvůli prevenci před sexuálními devianty. Podle francouzského práva jsou rodiče zodpovědní za ochranu svých dětí a komukoliv usvědčenému ze zveřejňování a šíření podobizny někoho jiného bez jeho souhlasu hrozí odnětí svobody a pokuta ve výši 45 000 eur.
Před dvěma lety zažalovala své rodiče i osmnáctiletá Rakušanka za zveřejnění pěti set jejích fotografií bez jejího vědomí. Snažila se matku s otcem marně přesvědčit, aby smazali její digitální historii, kde byla zachycena i na toaletě nebo nahá. Když neuspěla, obrátila se na soud, kde kromě vymazání žádala i finanční odškodnění. Loni italský soud vyhověl přání šestnáctiletého chlapce – jeho matka musela smazat všechny jeho snímky a dostala zákaz zveřejňovat cokoli bez jeho souhlasu pod hrozbou pokuty 10 tisíc eur.
Rodiče, kteří dávají své nejbližší všanc veřejnosti a díky tomu si zajišťují příjemný přivýdělek a reklamní spolupráci, by tak měli být v pohotovosti, aby je to jednou nevyšlo draho. Na druhé straně díky tomuto pasivnímu příjmu mohou s dětmi třeba častěji cestovat po světě nebo vzít rodinu do Disneylandu.
Nastavení hranic
Známé osobnosti mají ještě jeden důvod, proč zveřejňují detaily ze svého osobního života. Často to dělají výměnou za klid od bulváru. „Svým dětem bych nejraději soukromí chránila, ale protože lidi zajímá můj život, je lepší z něho něco upustit a zveřejnit autorizované fotografie dětí než nechat bulvár pátrat po tom, proč je nechci ukázat, a zvyšovat zájem víc, než je záhodno. Takto mám naši prezentaci pro kontrolou,“ vysvětluje herečka a trojnásobná matka Michaela Mauerová.
Přání starších dětí však respektuje a jejich fotky umisťuje na Instagram pouze s jejich souhlasem. Limitem jsou podle ní nahota, intimní věci i příspěvky, které by děti mohly v budoucnu dehonestovat.
„Hlídám si také to, aby fotky našich dětí nekontrolovaně nesdíleli organizátoři různých táborů nebo kroužků. A bylo by fajn, kdyby se lidé ptali na svolení, když fotí někoho jiného, což se neděje. Pak můžete dělat psí kusy, ale když to někdo jiný zveřejní a ještě vás tam označí, jste namydlení,“ podotýká herečka s tím, že málokdo byl v počátcích sociálních sítí tak prozíravý, aby na nich nic nesdílel, takže každý teď musí počítat s tím, že jeho fotky někde jsou.
Mezi takové výjimky patří herečka Zdeňka Žádníková-Volencová. Žádné dilema ohledně sdílení nemá, protože to nedělá. „Dva roky jsem měla falešný profil na Facebooku, ale nezískala jsem k tomuto způsobu sdílení života ani důvěru, ani chuť,“ vysvětluje, proč nikde nezveřejňuje svoje soukromé fotografie.
Je mi to jedno
Ačkoli se dá obecně považovat „sdílečovství“ za rizikové, děti na něj do určité doby nereagují negativně ani vyhroceně, to přichází až později. Ona Dnes si udělala vlastní průzkum mezi školáky ze ZŠ Bezručova v Říčanech. Děti v dotaznících přiznaly, že jen minimum rodičů nepoužívá žádné sociální sítě, ale šestiletým a sedmiletým bylo až na výjimky jedno, že je rodiče fotografují a ukazují přátelům. Dokonce si ani nemyslí, že by se rodiče měli ptát na jejich svolení.
Osmi až devítileté dívky a chlapci už mají vyhraněnější názor a spíše by jim bylo nepříjemné, kdyby jejich fotografie byly volně přístupné, ale mnozí to stále neřeší. „Jen když tam nebudu nahej,“ zněla odpověď devítiletého žáka na otázku, jestli by mu vadilo, kdyby si jeho kamarádi mohli prohlížet jeho fotky na internetu.
Děti od jedenácti let výše už se v prostředí sociálních sítí zdatně pohybují. Mezi páťáky však stále převládá nestranný postoj, sdílení jim nevadí, protože rodičům věří a dokonce prý chápou, že se jimi chtějí pochlubit. Teprve mezi čtrnáctiletými a patnáctiletými je polovina těch, kteří sdílení svých fotek vyloženě odmítají a považují to za nepříjemné až trapné.
Že právě puberťáci jsou citlivější na svoje soukromí, je nasnadě. „Děti to dlouho nemusejí prožívat, ale v určitou chvíli se začnou stydět, jsou citlivé na to, jak je kdo vidí, nechtějí se fotit, natož, aby je někdo sledoval nebo komentoval. Od prepuberty jim záleží na tom, co si o nich lidi myslí. A tohle se děje bez jejich souhlasu, bez jejich vědomí a nekontrolovaně. Pro vztah s rodičem je to na úrovni zrady,“ podotýká dětská psycholožka Alena Vávrová s tím, že další nebezpečí tkví v tom, že dětem sdílení znemožňuje držet si vlastní image.
„Zveřejňujeme jejich tváře, které si nevybírají. A někdo to může zneužít proti dítěti i bez zlé vůle. Stačí nevinný komentář. Samozřejmě to může přerůstat až v kyberšikanu,“ dodává psycholožka a upozorňuje, že svým způsobem tímto jednáním dělají rodiče z dětí věci. Jako když se chlubí novým gaučem nebo autem, bez respektu se pyšní svým dítětem.
Zajímavé pak je, že absolutní většina oslovených školáků všech věkových kategorií se shodla, že by jejich rodičům vadilo, kdyby se oni bez dovolení takto chlubili jimi. Ale nejsou děti taky lidi jako my?
