Velmi často se v nich objevuje třeba motiv znásilnění. Proč to tak je, vysvětluje výzkumná sexuoložka Mgr. Kateřina Klapilová, Ph.D.
TÉMAV magazínu TÉMA, který vyjde v pátek 13. října najdete velký rozhovor s výzkumnou sexuoložkou Kateřinou Klapilovou.  Vedoucí laboratoře evoluční sexuologie a psychopatologie v národním ústavu duševního zdraví v Klecanech Kateřina Klapilová. |
Není to tak dávno, co ženská sexualita stála stranou vědeckého i laického zájmu. Mělo se za to, že ženy nejsou tak „nemravné“ jako muži a zachovávají si jistou „cudnost“ i tehdy, když začnou sexuálně žít. Ještě v roce 1973 tvrdil americký magazín Cosmopolitan: „Erotické představy jsou pro muže, ženy je nemají.“ Stejně tak se očekávalo, že když je člověk ve vztahu šťastný, obejde se bez sexuálních fantazií. Dnes je vše jinak. Co udělala s erotickými představami ženská emancipace?
Mimochodem - výzkum ženských sexuálních fantazií nese i českou stopu. Výzkum lidské sexuality probíhá nedaleko Prahy v rámci laboratoře Evoluční sexuologie a psychopatologie v Národním ústavu duševního zdraví v Klecanech. Dozvědět se tu můžete třeba to, že snít po letech vztahu po herci ze seriálu nebo o pohledném sousedovi je naprosto v pořádku. Anebo jak využít své fantazie k tomu, že dosáhnete orgasmu s partnerem či partnerkou.
Jak to chodí na swingers party |
„Obsah ženských sexuálních fantazií a vlastně i sexuálních preferencí, tedy toho, co ženy vzrušuje, byl dlouhou dobu neprozkoumanou oblastí, a tak o nich ve srovnání s mužskou sexualitou víme méně. To ale neznamená, že by ženy velmi intenzivní sexuální fantazie neprožívaly,“ popisuje Kateřina Klapilová, výzkumná sexuoložka a vedoucí zmiňované laboratoře. Její tým zkoumá také sexualitu běžných lidí, třeba takových, které ráno potkáváte v autobuse a míjíte bez povšimnutí.
Uvolněte se a zavřete oči
O sexuálních fantaziích platí zhruba totéž jako o masturbaci. Kdo tvrdí, že se ho to netýká, nejspíš lže. Výzkumy ukazují, že fantazie neodmyslitelně patří k lidské sexualitě a objevují se (nebo se někdy objevily) u 95 procent z nás, a to bez ohledu na pohlaví. Na rozdíl od skutečných sexuálních aktivit mají fantazie řadu výhod, a prakticky žádná omezení. Nepotřebujete k nim partnera či partnerku, jejich obsah si můžete do určité míry ovlivnit sami, a ať už si představujete opravdu cokoliv, je to jen vaše věc. Navíc fantazie jsou na rozdíl od skutečnosti, která může zklamat, přesně takové, jaké si přejete. Nehrozí tak žádné citové karamboly ani trapné okamžiky, když vyjde najevo, že se protějšek hrozně potí, při líbání děsně slintá a smrdí mu nohy. V představách je naopak každé tělo pružné a každý dotyk přímo elektrizující.
„Často si představuju, jak si v baru pohrávám s cizím mužem a můj přítel nás zdálky sleduje. Posílá mi zprávy, co mám udělat, a já přesně plním jeho pokyny. Třeba mi řekne, ať si sundám kalhotky a podám je svému společníkovi,“ vypráví třicetiletá Míša, která žije s partnerem o deset let starším a podle svých slov vyzkoušeli v sexu ledacos.
„Výprask, svazování, anální sex, rychlovka na veřejnosti, třeba v kanceláři a tak,“ vyjmenovává drobná blondýnka, která na první pohled působí úplně „normálně“, rozhodně ne nijak vyzývavě. Tajně ale sní o tom, aby její barové hrátky pokračovaly vášnivým sexem s atraktivním neznámým.
„Oba jsme s přítelem hodně žárliví a vím, že bychom něco takového ve skutečnosti nedali bez toho, aniž bychom na sebe řvali a dost divoce se rozešli, ale hodně mě vzrušuje představa, že se miluju s někým cizím a přítel to celé sleduje a režíruje. Nakonec je to on, kdo mi ukáže, že jsem jen jeho děvka a drsně mě o…, no, víte co,“ zasní se a lehce se protáhne v šíji. Její partner ale o podobných fantaziích neví. Nesvěřuje se mu, na co myslí při masturbaci, i když to znamená velmi rychlou zkratku k silnému orgasmu.
„Nechci ho zbytečně naštvat. Asi by ho to ranilo, kdyby věděl, že chci spát s někým jiným,“ krčí rameny Míša. A v podstatě má pravdu. Už jen pouhé setkání s mužem, kterého stávající partner zatím nezná, patří podle průzkumů mezi nejčastější spouštěče běžné, každodenní žárlivosti (dále pak setkání s bývalým partnerem a služební cesty).
Míša dodává, že ani ona nechce vědět o tom, co si představuje její přítel: „Myslím, že je lepší si některé sexuální fantazie nechat pro sebe a snít nad tím, jaké by to asi bylo, kdyby se uskutečnily.“ Spojení mezi realitou a fantazií v případě sexu není až tolik jednoznačné. Ve fantaziích se může stát cokoliv, bez ohledu na to, jak moc je to „společensky přijatelné“.
„Vlastní obsah sexuálních fantazií nutně nemusí souviset s tím, co člověk chce reálně vyzkoušet. Řada fantazií může zafungovat jako inspirace pro budoucí sexuální aktivity, ale stejně tak to může být přesně opačně, kdy se konkrétní zkušenost stane obohacením pro fantazie,“ přibližuje Kateřina Klapilová.
Ženská sexualita je navíc velmi plastická a proměnlivá. Mění se v průběhu času, a to spíš než v závislosti na věku, tak na tom, co žena v sexu už zažila.
„Právě to, že si žena mohla ledacos zkusit, mění to, co si představuje. Mohou se objevit zcela nové fantazie anebo se různě měnit ty stávající. Také může dojít k situaci, kdy žena využije možnost některou ze svých představ realizovat, a skutečnost ji neuspokojí tak, jak očekávala, a tato fantazie z jejího sexuálního repertoáru vymizí,“ dodává výzkumná sexuoložka. Fantazie se tak mnohdy mění podle toho, co právě ženu vzrušuje ve skutečnosti, a tak se v představách objeví nové prvky, které vytěsní ty méně vzrušující.
Vliv má i prostředí, ve kterém se žena pohybuje. A tak třeba desítky let platilo, že nejrůznější hlavonožci a chobotnice s vilnými chapadly spadaly pouze do světa fantazií japonských žen, ale u Evropanek nebo Američanek se nevyskytovaly. Jenže jak se světu otevřelo i Japonsko a tamní pornografická produkce se začala dostávat do jiných zemí, rozšířily se také tyto sexuální fantazie.
O znásilnění trochu jinak
Příkladem sexuální fantazie, která se radikálně liší od toho, co ženy ve skutečnosti chtějí zažít, je fantazie o znásilnění. Scény zahrnující nátlak a nutnost podvolit se silnějšímu protějšku patří v ženské sexualitě k častým a vzrušujícím představám. Jenže to ještě neznamená, že by si žena skutečně přála být znásilněna třeba cestou z práce nebo někde na diskotéce.
„Představa anonymního nebo agresivního sexu může být pro některé ženy velmi vzrušující, ale absolutně to neznamená, že by se žena chtěla stát obětí trestného činu,“ upozorňuje socioložka Kateřina Lišková, Ph.D., která se na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně věnuje právě výzkumu lidské sexuality.
Podle ní řada lidí věří, že sex je okamžikem, kdy se ukáže naše „pravé já“ a vyjeví se i ty nejniternější zákoutí lidské duše. A tak se prý v našich sexuálních fantaziích chováme právě tak, jak bychom si přáli, jen na to nemáme dost odvahy ve svém skutečném životě.
„Je to nesmysl. Neexistuje nic takového jako pravé já, které se ukáže jen někdy, třeba při sexu. Jsme lidé, kteří se v různých situacích a v kontaktu s různými lidmi chovají různě, což platí i o našem intimním životě,“ dodává.
Dělat z fantazií o znásilnění závěry v podobě toho, že si žena něco podobného přeje, a tak je násilný sexuální akt bez jejího souhlasu vlastně v pořádku, je dost zavádějící.
Bohužel podobné představy mají hluboké kořeny. Dokonce i v nové učebnici, z níž se učí na právnických fakultách a Policejní akademii ČR, se objevilo sdělení, že když si ženy přímo vynucují hrubost mužů, protože je to vzrušuje, nelze to brát jako znásilnění.
„Bezprostřední příčinou znásilnění nebo obecně sexuálního násilí je pak nezvládnutí pohlavního pudu mužem,“ konstatují autoři v kapitole Mravnostní kriminalita s tím, že oběť může mít svůj podíl na vině, pokud je koketní, vtíravá, chová se vyzývavě nebo se obnažuje, a tak vyprovokuje v muži „často i záměrně touhu po sexu a jeho sexuální obrazotvornost“.
Jenže i velmi barvité a pro konkrétní ženu velmi vzrušující představy mají k přání stát se obětí sexuálního zločinu zatraceně daleko. Nemluvě o tom, že konkrétní obsah sexuálních fantazií s motivem znásilnění se dost liší od toho, co zažívají oběti trestných činů.
Na rozdíl od reálného znásilnění, které se odehrává proti vůli ženy, se taková fantazie odvíjí podle toho, co si žena přeje a co ji vzrušuje. A ve chvíli, kdy by jí taková fantazie byla nepříjemná, může ji kdykoliv zastavit.
„V těchto fantaziích obvykle vystupuje velmi pěkný muž, který ženu sexuálně velmi přitahuje. Může to být tajemný neznámý, ale třeba i někdo, kdo se jí tak trochu líbí, ale ona ví, že tento vztah nelze uskutečnit. Třeba proto, že má stálého partnera a nechce být nevěrná,“ popisuje možný scénář evoluční sexuoložka Klapilová.
V takové fantazii se může objevit třeba soused nebo kolega, s nímž žena ve skutečném život jen lehce flirtuje, a promění se v násilníka, jenž není schopen odolat kouzlu ženy a prostě ji musí mít.
Tady se točí porno. Bolest znamená slastreportáž ze sado-maso salonu  |
„Taková fantazie o znásilnění je pak svým způsobem obranou, protože žena vědomě nechce být nevěrná, a to ani ve fantazii. Když se někdo jiný chopí iniciativy, tak se žena vědomě nevěry nedopouští,“ dodává další možnost Klapilová.
Jen na okraj, představovat si (jakýkoliv) sex s někým jiným nemusí nutně znamenat, že daného jedince už nepřitahuje jeho vlastní partner či partnerka a má v plánu rozchod. Neplatí to ani tehdy, když si jiný protějšek člověk představuje přímo během sexu se svým stálým partnerem. Ještě na začátku 20. století byli psychoanalytici přesvědčeni, že přítomnost sexuálních fantazií značí cosi nedobrého. Sám Sigmund Freud říkal, že „šťastný člověk nemá fantazie“.
V soudobých výzkumech se však překvapivě ukázalo, že více sexuálních fantazií mají muži i ženy, kteří jsou se svým sexuálním životem spokojení, jsou více sexuálně aktivní, mají více zkušeností a také méně intimních problémů. A že ženy s bohatší sexuální fantazií snáze dosáhnou orgasmu. Cesta k vlastnímu potěšení vede třeba právě skrz to, že si tyto ženy ve své mysli přehrávají vzrušující fantazii a současně navádějí pohyby partnera či partnerky tak, aby zapadly co nejvíce do jejich představ.
Inspirace je všude kolem
Řada žen tak dokáže propojit své představy s každodenní realitou svého sexuálního života. Třeba tak, že čerpají inspiraci z toho, s čím se setkávají. Nefunguje to ale tak jednoduše, že ženy něco vidí nebo si přečtou, a najednou dojde ke změně jejich fantazií, a nakonec i sexuálního chování. Platí to i o fenoménu Padesát odstínů šedi, tedy sérii nepříliš literárně hodnotných knížek, které se však staly celosvětovými bestsellery.
„Knížka jako je Padesát odstínů šedi ukazuje, že ženy měly sexuálně-submisivní fantazie a chtěly o nich číst. Obrovská popularita téhle série dál přispěla k větší společenské přijatelnosti takových fantazií,“ popisuje Kateřina Lišková (Erotický bestseller zvýšil prodej sado-maso pomůcek). Pro některé ženy se pak podobná literatura i to, že se o BDSM (sexuální praktiky založené na domluvě, že je jeden z partnerů nadřazen tomu druhému) více psalo v běžných společenských magazínech, stalo impulzem k tomu, aby je zařadily do repertoáru svých představ a možná se i odhodlaly k tomu, že něco z toho vyzkouší. Třeba i s tím, že nakonec zjistí, že podobné hrátky jsou pro ně příjemnější jen ve formě fantazií.
Podobně jako inspirace může zafungovat i pornografie. Studie publikovaná v žurnálu Human Communication Research přinesla v tomto ohledu zajímavé výsledky. Zatímco muži, kteří hodně konzumovali pornografii, byli méně spokojeni se svým partnerským vztahem, sexuálním životem a celkově vykazovali nižší pocit štěstí, u žen nic takového zjištěno nebylo. Možným vysvětlením je to, že ženy častěji sledují pornografii se svým partnerem či partnerkou, zatímco muži o samotě. A právě to může vést k tomu, že nakonec omezí sexuální aktivitu v páru. Navíc ženy si při sledování pornografie často představují, jaké by to bylo být v roli herečky a zažívat právě to, co se děje jí. Tedy ani tak nesledují ostatní postavy, ale spíš se soustředí na své vlastní pocity a třeba si představují, jaké by to asi bylo mít třeba sex s více lidmi současně, byť ve skutečnosti si v posteli vystačí „jen“ ve dvou.
Co nás nejvíc vzrušuje?
Odpověď na otázku, co si ohledně sexu představují muži a ženy, se pokusila dát studie University of Montreal publikovaná v roce 2014. Celkem 1 517 obyvatel kanadské provincie Quebec v ní hodnotilo 55 různých sexuálních fantazií.
Pro obě pohlaví se jako nejatraktivnější ukázala představa sexu s někým, s nímž má člověk romantický vztah, a také sexu na neobvyklém místě.
Ženy pak vzrušovala představa sexu na romantickém místě, být rukama uspokojována partnerem, poskytovat orální sex partnerovi, být submisivní a plnit něčí příkazy, ale také skupinový sex.
Pro muže se jako nejvíce vzrušující ukázaly fantazie, kdy mají sex s neznámou partnerkou, se dvěma či třemi ženami zároveň, že poskytují orální sex partnerce, nebo sledují ženu, která se svléká a neví o tom, že je pozorována, a také sex se ženou s velmi velkými nebo naopak drobnými ňadry.
Navštívili jsme erotický veletrh |
Pokud výzkumy ohledně sexuálních fantazií zobecníme, dá se říct, že u žen jsou častější ty, ve kterých vystupují jako submisivní a spíš pasivní. Obvykle v jejich představách vystupuje jen jeden sexuální partner či partnerka s tím, že důležitý je pro ně zájem protějšku, nikoliv jeho tělo. Častěji se v jejich fantaziích objevuje romantický obsah. Naproti tomu muži jsou ve svých fantaziích zpravidla dominantní, aktivní a mají více sexuální partnerek či partnerů. Také si představují detaily pohlavních orgánů a důležité jsou pro ně fyzické charakteristiky protějšku.
Rozdíly mezi ženami a muži jsou ovšem částečně i v tom, jak jejich fantazie vnímá společnost. Mezi nejčastější ženské sexuální fantazie je být pozorována a vzrušovat někoho jiného. Což na rozdíl od mužské touhy sledovat nahé ženy nebo sexuálně aktivní páry není považováno za deviaci, i když je takových žen dokonce více než voyeuristických mužů.
„Ženy mají kvůli nižším hladinám testosteronu nižší motivaci sexuálně jednat, a proto k uspokojení svých sexuálních fantazií nepotřebují přejít k činům. A když k nim přejdou, jsou méně negativně vnímány - například když se někde v okně vystavuje nahá žena, většinou ji nikdo nenahlásí,“ vysvětluje výzkumná sexuoložka Kateřina Klapilová.
A co říká o sexuálních fantaziích věda? Při sexuálním vzrušení jsou aktivovány struktury mozku, které nejsou využívány při žádné jiné představivosti. Sexuální fantazie mohou mít různou podobu: podrobný příběh s mnoha detaily, nebo jen prchavá myšlenka. Fantazie přicházejí mimovolně, nebo jsou úmyslně vyvolány, případně vyprovokovány nějakým vnějším podnětem. Mohou být čistě obrazové, nebo obsahovat i vjemy ostatních smyslů, především hmatu a kombinace čichu a chutě. Některé sexuální představy jsou zcela vymyšlené, jiné naopak naprosto realistické. Chuť je realizovat není nutně podmínkou pro to, aby byly vzrušující. Právě naopak - po uskutečnění může fantazie vymizet z repertoáru.
