Ilustrační snímek

Ilustrační snímek | foto: Profimedia.cz

Emoce kolem střídavé péče. Děti potřebují lásku obou rodičů, říká koučka

  • 331
Máloco budí tolik vášní jako střídavá péče. Páteční magazín MF DNES Rodina DNES sesbíral názory pro i proti, které do redakce přišly v reakci na rozhovor s herečkou Ivanou Jirešovou, která popsala své negativní zkušenosti s tímto typem porozvodového uspořádání.

„Žádná květina nevyroste ve dvou květináčích,“ řekla magazínu například herečka Jana Bernášková, jejíž dcera mezi rodiči nějaký čas pendlovala. A jaké zkušenosti mají čtenáři?

„Pro dítě je „domov“ tam, kde jsou jeho blízcí, tedy zejména rodiče. Vazba na konkrétní prostor, byt, dům a podobně je zejména u malých dětí minimální. Bohužel ke střídavé péči se nejčastěji vyjadřují lidé, kteří s tím nemají žádnou praktickou zkušenost a jen teoretizují na základě vlastních předsudků nebo vyčtených rozumů jiných teoretiků,“ myslí si například Jiří Petráček.

„Vystrašené dítě s kufříčkem, které je zmatené, kde bude večer spát, je klišé, které se neustále objevuje v myslích mnoha lidí, nezřídka i v hlavách sociálních pracovnic či lidí z justice. V případech, kdy o dítě stojí oba rodiče, je střídavá péče nevhodná snad jen v případě, kdy dítě musí cestovat pravidelně na velké vzdálenosti, protože se jeden rodič odstěhoval.“

Čtěte v magazínu Rodina DNES

Více názorů na střídavou péči plus pozoruhodnou osobní zkušenost maminky, jejíž dcera se ke svému tatínkovi pravidelně stěhuje i s kocourem, si přečtěte už tento pátek v magazínu MF DNES Rodina DNES. K tomu navíc rozhovor s Danou Morávkovou a podrobnosti o nových zdravotních aplikacích.

Titulka Rodina DNES

Sám má děti s manželkou ve střídavé péči - rozváděli se, když bylo dětem čtyři a šest let. „Prošel jsem si takovým téměř až donkichotským bojem proti společnosti,“ vzpomíná. „Nakonec jsem tento typ uspořádání vybojoval, ale předcházely tomu velké obstrukce - v celém procesu jsem musel například všechny kolem přesvědčovat, že dětem skutečně umím uvařit a vyprat. Protistrana nemusela dokazovat nic.“

Jedno dítě, dva domovy

„Je to velmi zranitelné téma a vyvolává velké emoce u spousty lidí, i u těch, jejichž děti mají jednu úplnou rodinu. Nic nejde posuzovat a odsuzovat od stolu, na dálku. Dítě potřebuje po rozchodu rodičů hlavně lásku obou a pocit, že nikoho neztrácí, že má přístup k oběma rodičům stejně. Že má možnost kontaktu s oběma kdykoli (po telefonu, po Skypu nebo osobně), že se rodiče mezi sebou neočerňují. Protože potom – světe, div se – dítě se vnitřně přikloní na stranu toho očerňovaného a odsuzovaného rodiče,“ říká k tématu koučka a autorka knihy Dva domovy Šárka Weberová.

Ve své rodině má čtyři děti a z toho tři mají dva domovy. „Dva domovy ve smyslu, že na obou místech mají své místo, svou postýlku, své místo u stolu i v srdci těch dospělých.“

Maminka na blízku je nejdůležitější

Herečka Jana Bernášková si naopak myslí, že „žádná květina neroste ve dvou květináčích. A žádné neudělá dobře, když ji budete každý týden přesazovat a dávat na jiné okno.“

Na střídavou péči nevěří, protože ji sama s dcerou Justýnou zažila. „Myslím si, že může fungovat jen ve chvíli, kdy je dítěti minimálně dvanáct let, je vyzrálé a samo tuto péči schvaluje. Taková byla i původní pravidla. Ta se dnes ale vůbec nerespektují. Pasují se do ní i malinké děti, které pak citově strádají. Není normální, aby malé děti byly oddělené od matky na víc než dva dny. Od čeho je tady vývojová psychologie? Dítě potřebuje oba rodiče, ale z vlastní zkušenosti vím, že maminka na blízku je nejdůležitější.“