"Jsem křesťan a svatba je svátost rodiny, a tak jsem tak nějak cítil, že bez „chomoutu“ to není ono, jakoby jsme nebyli celá rodina," líčí Emil Zajac své pocity před svatbou.
"Když jsem byl ještě malý kluk, vysnil jsem si svatbu jako z historického románu. Měla být velká a v kostele, se všemi tradicemi, které k té správné svatbě patří. Protože moji rodiče nežili zrovna podle křesťanských zásad, já jsem si přál zažít vše co se mi jako dítěti nedostalo. Vysnil jsem si ženu, chtěl jsem postavit dům, zplodit syna a zasadit strom.
Emil a Radka se brali ve vile VyVolených.
Chtěli jste se s Radkou vzít už dřív, ještě před vstupem do vily?
Svatbu jsme plánovali mnohokrát. Poprvé než se nám narodil David, ale nějak jsme to nestihli. Pak už jsme ji jen odkládali, plánovali a zase odkládali. Jednou jsem se chtěl ženit já a Radka nechtěla, pak se to otočilo. Asi čtvrt roku před vstupem do vily jsem se opravdu rozhodl, že už je čas do toho praštit a požádal jsem Radku o ruku.
Jak jste to udělal?
Koupil jsem zásnubní prsten, velikou kytici. Zavezl jsem ji do lesa, kde jsem jí velmi tajemně požádal o to, aby se stala moji ženou. Byla tehdy, chudák, tak vyděšená, že mi odpověděla až po hodině, a řekla mi už tehdy „Bude mi ctí se stát tvojí ženou!“
Chtěli jste svatbu velkou?
Ano a se všemi tradicemi, obrovskou hostinou a hlavně v kostele. Těšil jsem se nejvíc na zapíjení svobody. O to jsem byl připravený a to mě fakt mrzí, protože bych tu svobodu opravdu oslavil se vším všudy! Tak jsem to měl hezky naplánovaný, měla to být čistě pánská jízda. Svateb můžu mít kolik chci, ale zapít ztrátu svojí svobody, takovou příležitost už mít nikdy nebudu. Fakt smůla.
Věděl jste, že se doopravdy ženíte?
Dlouho ne, myslel jsem si, že jde zase o nějaký úkol. Po takové době ve vile nevěříte ničemu. Opravdická svatba by mě nenapadla ani v tom nejdivočejším snu. Trochu jsem začal spekulovat, když jsem viděl švagrovou a bratrance, ale stejně jsem byl úplně zmatený. I když jsem se už oženil, byl jsem dál přesvědčen, že je to jen nějaká hra, že to všechno bylo jen jako.
A kdy jste uvěřil?
Až asi za týden, když přišel oddací list. Do té doby jsem stále čekal, že se v médiích objeví zpráva, že to všechno byla jen hra. Pamatuji si jak jsem o svatební noci Radku přemlouval ať mi konečně řekne pravdu. Nevěřil jsem ani jí, myslel jsem si, že je součástí hry. Nebyla.
Co jste si říkal, když do vily vstoupila Radka jako nevěsta?
Neuvěřitelný…. Ještě teď si vzpomínám na ten šok, na ten mrazivý moment, který mnou projel, chvíli mi trvalo než jsem se vrátil zpátky do reality, bylo to něco fantastického. Nedá se to ani popsat.
Vítal jste ji s nadšením?
Myslím, že jí ani ve snu nenapadlo, že se po tolika letech nebudu chtít oženit. Moje reakce jí absolutně zaskočila. Jak jsem jí viděl kráčet po tom koberci, plakala, Já nemohl říct ne, protože ji opravdu miluji. A tak, i když svatba nebyla úplně podle mých představ, jsem za ni rád.
Ale chtěl jste všechno jinak...
Chyběli mi tam známí a rodina. Těšil jsem se až budu Radku „ šmírovat“ jak se připravuje, jak budu všechno organizovat, těšil jsem se i na ty zmatky, které takovou událost provázejí. Nakonec za mě moji svatbu připravil úplně někdo jiný, u stolu se mnou seděli soupeři a místo dvou svědků, jsem měl za svědka „národ“. Nestihl jsem být ani jako ženich nervózní, přišlo to tak rychle, že jsem se snad ani do teď nevzpamatoval. Jsem, ale opravdu rád, že se Raduška alespoň chvilku cítila jako princezna, protože si to zasloužila za to všechno co se mnou vydržela. Celý život jsem jí připravoval fičák já a alespoň jednou ten opravdový „fičák“ připravila ona mě.
Nemrzelo vaše rodiče a kamarády, že na svatbě být nemohli?
Vlastně tam všichni byli, jen já jsem je neviděl. Takže více než je, to mrzí mě.
Viděl jste pak vaši svatbu na DVD?
Teprve nedávno a musím uznat, že i když to nebyla svatba podle mých představ, byla to hezká svatba, sám nad sebou jsem si „pobékal“.
Jak se líbila synovi?
David vždycky chtěl, aby se mamka jmenovala Zajacová, takže v ten moment se mu to splnilo. Myslím, že on si to opravdu užil ze všech nejvíc. Dlouhou dobu mě sledoval na obrazovce, slýchával posměšky i urážky, musel se vypořádat s popularitou, a najednou v té vile byl i on, byl součástí fenoménu, zvaného reality show, kterému propadli všechny generace. Mohl si osahat všechny ty lidi, o kterých se denně bavil s kamarády, sedl si do zpovědnice, kde tolikrát viděl svého tátu, ale hlavně jsme byli zase všichni pohromadě. Tu radost v jeho dětských očích vidím pořád. Jsem na to hrdý. A i když to bylo všechno připraveno moc rychle, za tento okamžik jsem vděčný, neboť radost v dětských očích, tu spontánní, nepředstíranou radost, si nekoupíte ani za 11 miliónů.
Užil jste si alespoň svatební hostinu?
Vůbec, ten večer jsem měl duel a tušil jsem, že půjdu domů. Pořád jsem přemýšlel o tom, jestli jsem se opravdu oženil, nebo jestli to je hra. Byl jsem opravdu moc zmatený. Když o tom přemýšlím, znovu cítím ten strach, zmatek, nervy i touhu vyhrát. Smíšené pocity. Takže na jídlo jsem vůbec nemyslel. Navíc jsem se bál chvíle kdy Radka s Davídkem odejdou a já zůstanu sám.
Jaká byla svatební cesta?
Krásná, vzali jsme s sebou do Egypta Davču a on nám nikdy nedá pokoj…. Užili jsme si to opravdu královsky. Jen to letadlo, to jsem nějak špatně nesl, já nějak ty výšky nemusím.
Zopakujete si svatbu venku?
Samozřejmě, že chceme! Znovu - v kostele, se vším co k tomu patří, ale ještě jsme to nestihli. Naplánováno už máme, ale víc k tomu nic neřeknu. Je to totiž úplně tajné…. A bude to MEGAFIČÁK!!!!
