V kolikátém jste měsíci?
V pátém. Co čekáme, víme, ale necháme si to zatím pro sebe. Jméno bude vybírat Johanka, která se na brášku nebo ségru moc těší.
V čem je to teď jiné, než když jste byla těhotná poprvé?
Snad ve všem. Tehdy jsme se s Johanem ničeho nebáli. Létala jsem pořád mezi Prahou a Londýnem, k tomu jsme si klidně ještě zaletěli do Nice a do toho jsem točila dokument Oko nad Prahou. Pořád jsme se s Johanem s tím břichem fotili a díky tomu mám z té doby hrozně moc fotek. Teď jsem mnohem opatrnější, dávám si na všechno víc pozor a nechávám si to pro sebe. Už vím, že se mi život může v sekundě změnit.
Kdo je váš partner?
Můj Jozef je právník, pochází ze Slovenska. Všichni mu tam říkají Jožko, já jediná mu říkám Jozífku. Je to takový můj ochranitel. Je to silný člověk a mně v něm přichází velká pomoc.
Kdy jste se seznámili?
Asi před třemi lety na magistrátě, kde pracuje jako politický asistent. Měla jsem tehdy prezentaci na Žofíně a on mi s ní pomáhal. Pak mě začal zvát na rande a já mu vysvětlovala, že nemám čas, že jsem single matka a mít dceru a práci je tak všechno, co zvládám. Zkoušel to na mne i přes sekretářku, ale bez úspěchu.
Kdy se to zlomilo?
Jednou mě pozval do kina a mně na poslední chvíli vypadlo hlídání, takže když pro mě přijel - to jsme si ještě vykali - jsem mu řekla: „Jozefe, prosím vás, bereme s sebou Johanku a budeme si tykat.“ A nasedli jsme všichni do auta a jeli na Star Wars. Od té doby jsme už vždycky byli tři.
Eliška Kaplický Fuchsová* Narodila se v roce 1978 do rodiny spjaté s architekturou. * Čeká druhé dítě s Jozefem Lucákem (33), který je právník a pochází ze Slovenska. |
Jak ho přijala Johanka?
Tím, že s námi byla od prvního momentu, tak vlastně naprosto přirozeně. To víte, dítě ve vztahu vždycky musíte nějak řešit. I já v bývalých vztazích musela brát ohledy na to, jestli ten partner bude mít Johanku rád. I přesto, že je Jozef už dvakrát rozvedený, děti nemá, takže nebylo potřeba do sebe nějak integrovat celé rodiny. Vlastně se hlavně musel integrovat on.
V čem vám nový vztah změnil život?
My jsme s Johankou žily v podstatě devět let samy. Měly jsme pro sebe připravený byt, ve kterém byl otevřený obývák, ze kterého byl jeden vstup do koupelny a druhý do ložnice, všechno otevřené a transparentní, abych na ni vždy viděla a měla přehled, kde je a co dělá. A najednou se tam začal vyskytovat další člověk a přestalo být potřeba mít přehled úplně o všem.
Bylo pro vás těžké dovolit sama sobě mít znovu partnera a rodinu?
Je to něco, co trvá a co neurychlíte. Takový dlouhý a vnitřní proces ve vás. Teď po devíti letech mám zase pocit, že žiji normální život, bez komplikací a v klidu. Vrátila jsem se na Hanspaulku, kde jsme bydleli s Johanem. S Jozefem jsme si tam koupili domeček. Chyběla mi zahrada a už se těším, jak budu s miminkem chodit do parku s kočárkem a klidně i v pyžamu.
Nebojíte se, že ta místa pro vás budou kvůli Janu Kaplickému smutná?
Moje vzpomínky na něj mají dvě roviny. Jedna se týká jeho odkazu a díla, tomu se věnuji trvale a jsem s ním v kontaktu vlastně pořád, protože se jím zabývám. Kdybyste mě vzbudila v jednu v noci, vyjmenuji vám všechny projekty od poštovní známky s portrétem jeho Národní knihovny až po expozici v muzeu v Plasích.
A ta druhá rovina?
Ta je osobní. Byl to můj muž a Johanky táta. A tam to bolí. Nás obě. Pořád.
Mění nějak vaše těhotenství tuto bolest?
V určitém ohledu ji otevírá. Jeho místo se ničím a nikým nedají nahradit. Přesto začíná v jistém smyslu něco nového, a tedy i něco končí. Nedokážu to líp vyjádřit.
V čem se Johanka svému otci podobá?
Ona absolutně nemá ráda, když o ní mluvím, tak se nezlobte, ale musím ji respektovat.
Vrátíte se po porodu do práce?
Do politiky už ne, tam jsem udělala všechno, co bylo v mých možnostech. Teď si chci užít miminko, pak se plánuji vrátit k filmu, mám v hlavě jeden dokument.
Řekla byste, že jste znovu šťastná?
Čas je úžasný všelék, takhle vám to řeknu.
Budete se vdávat?
Budu. Zasnoubená už jsem a svatba bude, ale v jiném sledu, než jsem to měla poprvé. Těším se, že bychom měli svatbu na Slovensku.
Překvapilo vás, že jste těhotná?
My jsme si s Jozefem v jednu chvíli řekli, že kdyby to přišlo, tak by to bylo fajn. A nechali jsme to být. Zanedlouho nato jsem šla ke své doktorce a říkala jí: „Paní doktorko, něco se děje. Jsem buď v přechodu nebo těhotná.“ Naštěstí to bylo ta druhá varianta.
