Eliška Břízová
|
Přála byste si, aby manžel kandidaturu vzdal?
Chci mu dopřát svobodu při rozhodování, zda to vzdát, nebo pokračovat, a tak to nechám na něm. Myslím, že to platí i o úvahách o případné další kandidatuře.
Bude-li o funkci dál uvažovat, co můžete pro jeho zvolení ještě udělat?
V současnosti se po napjatých dnech zatížených očekáváním rozhodnutí Nejvyššího správního soudu chystám něco udělat pro sebe a taky pro domácí pohodu.
Co to bude?
Pro svoje vyladění se těším na dlouhou procházku zasněženým lesem, nejspíš si k tomu půjčím od svého bratra fenku border kolie, je to velmi vnímavá parťačka. A až se vrátím z té meditativní procházky, upeču v peci na modřínovém dřevě kousek dobrého masa.
Máte vzor v nějaké první dámě?
Poznala jsem osobně vlastně všechny tři naše první dámy po roce 1989. Všechny mají můj obdiv, ale na paní Olze bylo vidět, že její životní cíl nebylo dostat se na Hrad. A přitom svou roli vykonávala důstojně a noblesně, to mi imponovalo.
I v oblékání byste se musela podřídit protokolu. Móda vás baví?
Nechala bych si poradit. Oblékání neprožívám až tak, abych vám vyjmenovala módní barvy podzimu, ale dvakrát do roka, obvykle na jaře a na podzim, mám pocit, že si musím něco koupit, a tak vyrazím. Róby si nechávám šít buď u E Daniely, nebo Heleny Fejkové.
Nakupujete přes internet?
Když už, tak spíš oblečení na běžné denní nošení a raději osobně, protože nemám konfekční postavu a musela bych si oblečení nechat upravovat. Ráda ale brouzdám ve slevách. Nakoupit draze totiž není žádné umění.
Koukám na vás - co je na vaší postavě nekonfekčního?
Mám velký rozdíl mezi obvodem pasu a boků, i když to nevypadá, moje silueta se blíží svým tvarem hrušce. Mého muže to těší, ale mě už míň, protože na takové postavy návrháři vůbec nemyslí a všechny kalhoty si musím nechat přešít.
Radíte s oblékáním manželovi?
Vedeme spolu o módě docela milé rozhovory. Tak třeba když jsem mu vybírala brýle s oranžovými obroučkami a on váhal, přesvědčila jsem ho, že mu trocha extravagance neuškodí a že je přece hlavně důležité, aby se v nich líbil mně. Oblečení spolu nakupujeme tak dvakrát do roka a Vladimíra to pochopitelně nebaví. Já jsem pro něj mluvící zrcadlo.
Kdo je u vás doma "ministrem financí"?
O společné peníze se asi víc starám já. Vyplývá to i z toho, že hlídám, aby byly zaplacené všechny složenky a účty.
Byla byste v roli první dámy vůbec šťastná?
Určitě díky pocitu, že mohu něco udělat pro vlastní zem. Po boku manžela bych ji reprezentovala ráda, i když si uvědomuji, že přijdu o značnou část soukromí. Myslím, že k prezidentovi jeho žena patří, doplňuje ho svou intuicí a empatií.
Proč myslíte, že by byl manžel dobrým prezidentem?
Ta funkce je především reprezentativní a předpokládá i formální znalost prostředí a etikety ve vysoké politice a můj muž se v tom směru nemusí nic učit, protože se ve vysoké politice pohyboval sedm let. Zároveň umí vyslechnout různé názory a vyvodit diplomatické kompromisy. Nejedná impulzivně ani zkratkovitě, dokáže sjednocovat různé názory.
Vyčítá se mu ale členství v KSČ.
Když do strany vstoupil, bylo mu 25 let, a když se dnes podíváte na pětadvacetiletou mládež, nevím, jestli je schopna docenit svá rozhodnutí. Jeho rodiče měli spíš levicové smýšlení, pocházeli ze skromných sociálních poměrů. Pro mě není jeho členství ve straně věc, která by vzbuzovala nějaké emoce. Patří to k jeho vizitce, stejně jako k životopisům téměř dvou milionů dalších komunistů, kteří tu žili.
Vy jste byla v komunistické straně?
Ne, i když mi to bylo několikrát nabízeno. Ale snad i tím, že jsem vyrůstala v Děčíně, necítila jsem v tom směru velký tlak.
Ani po roce 1989 jste do žádné strany nevstoupila?
Nikdy jsem necítila tu potřebu. Politika mě nikdy nelákala.
VLADIMÍR JE ČÍM DÁL ROMANTIČTĚJŠÍ
Bydlíte v Pampelišce, vedlejší vilce, kterou rekonstruujete, říkáte Sněženka. Jste romantička?
Asi ano.
Se zahradou u Sněženky jste letos vyhrála cenu Zahrada roku, přitom jste stavařka. To sbíráte ceny zahradním architektům před nosem?
Zahrádku jsem milovala odjakživa. I na gymnáziu jsem se zúčastňovala všemožných biologických olympiád a jezdila na botanické kurzy. Dodnes poučuji děti, jak se která kytka jmenuje a jak se strom pozná podle listí. Cenu jsme vyhrály spolu se zahradní architektkou Janou Pyškovou, já jsem investor a přináším hlavní ideu, ona ladí všechno ostatní. Poprvé jsme cenu dostaly před sedmi lety.Tehdy jsem si uvědomila, že mě to baví.
Čím je zahrada výjimečná?
Chtěla jsem, aby na rozdíl od moderních zahrad vyžadovala minimální údržbu. Je tam trávník, který se seká dvakrát ročně kosou, takzvaná bílá louka, kde všechno kvete bíle, včetně právě sněženek. Zahrada plynule přechází v les, s nímž sousedí. Starý pařez slouží slepýšům, slimákům a ještěrkám. Vysadili jsme lesní jahody, zůstaly tam staré hrušně i jabloň...
To se to investuje, když jsou peníze...
To je samozřejmě výhoda, ale zrovna tahle zahrada není o penězích. Je výjimečná tím, že se blíží tomu, co by dokázala sama příroda. I to porota myslím ocenila.
Takže v roli první dámy byste se nejraději pustila do zahrad Pražského hradu?
Třeba takový Jelení příkop! To je velká výzva. Ale věnovala bych se ráda i opuštěným dětem. Ostatně pomáháme jim už léta a poslední roky pak platíme studia v rámci adopce na dálku jednomu chlapci a dívce v Indii.
Když vás baví zahrady, proč jste stavařka?
Chtěla jsem studovat ochranu životního prostředí, ale to mi tehdy všichni v čele s tatínkem, pravým stavařem, rozmlouvali s tím, že mě to neuživí. Tak jsem si vybrala obor vodní stavby, vodní hospodářství. Zdálo se mi to pořád blízko přírodě, přijatelný kompromis.
Byla jste asi poslušná dcera a ve škole vám všechno šlo. Nebo se pletu?
Máte pravdu. Mě ale i všechno zajímalo, šla mi i matika. Rebelka jsem opravdu nebyla, neměla jsem potřebu, byla jsem spokojená. Později jsem si mohla sice zahradnické vzdělání doplnit, ale vdala jsem se, měla děti, události se valily a už to nešlo.
Proč vám první manželství nevyšlo?
Když s někým začnete chodit v sedmnácti a pak je vám šestatřicet a nevyvíjíte se oba stejným směrem, jste každý najednou někde jinde. Přesto jsme dodnes přátelé.
Příjmení Břízová jste si nechala kvůli synům. Ani teď na tom nic měnit nebudete?
Není důvod. Navíc myslím, že Břízová se ke mně díky mé lásce k přírodě docela dobře hodí.
Očima autorkyJestli existuje prototyp ženy z příruček na šťastný vztah, pak je to Eliška Břízová: pozitivní, milá, usměvavá, sympatická blondýnka s jemnými rysy. To ona hostí společenskou smetánku při debatních večerech, které spolu pořádají, hýčká si vztah domácí pohodou, která voní pečení i štrúdlem, svítí čistotou a hřeje útulností. Díky aktivnímu zájmu o zahradní architekturu je navíc inspirativní. |
S Vladimírem Dlouhým jste se znali neuvěřitelných 17 let, než jste se vzali. Kdy mezi vámi přeskočila jiskra?
První setkání, které si oba pamatujeme, bylo v roce 1984 u páternosteru v Ekonomickém ústavu ČSAV. Víc jsme se pak seznámili v Prognostickém ústavu, kde nás bylo jen devět a seděli jsme všichni v jedné místnosti. Náš vztah byl dlouhá léta vyloženě pracovní, některé roky, kdy jsem byla na mateřské, jsme se vůbec neviděli.
Oba jste měli rodinu, každý dvě děti.
V roce 1997 se Vladimír rozhodl změnit celý svůj život. Rozvedl se, skončil na ministerstvu, vzal si hypotéku a tři roky bydlel sám v paneláku. A jednoho dne jsme zjistili, že se potřebujeme a chceme být spolu. Na datum nebo první rande si ale nevzpomínám.
Tvrdí, že byl do vás bláznivě zamilovaný. Věděla jste to?
Možná jsem si to nechtěla připustit. Ale nepamatuji si žádná vyznání vkleče. To spíš až teď mi přinese kytky, když přijde domů pozdě. Je zajímavé, že je i po těch letech, co spolu žijeme, úžasně srdečný. Snad je dokonce čím dál vřelejší a romantičtější.
Čím vám imponoval?
Má v sobě nepřehlédnutelnou silnou energii, charisma. Imponuje mi jeho pracovitost i to, že má velké srdce a myslí na lidi kolem sebe, i když nejde jen o rodinu.
Na veřejnosti se mi moc "vřelý" nezdá.
V práci je jiný. Doma rozhodně odměřený není. Třeba vaření nepatří mezi jeho záliby, ale umí mi hezky pomoct. Teď v době kampaně se snažím pravidelně vařit, protože mám pocit, že stres, kterému je vystavený, by měl kompenzovat dobrou stravou a Vladimír mi rád pomáhá: nakrájí cibuli, utře česnek. Nevadí mu, když ho v kuchyni úkoluji.
Rozhoduje v práci a doma odpočívá pod vaším velením?
Spíš se umí přizpůsobit a také pěstovat domácí pohodu. Jde od garáže do kuchyně a pochválí, že to doma voní, že jsem koupila hezkou kytku nebo ji sám přinese, naposledy před týdnem. A ono to fakt funguje.
