„Můj manžel mi zpočátku nevěřil, myslel, že jsem si to nechala udělat schválně. Vyčítal mi to. U Romů to je ostuda. Ale později to pochopil a pomáhal mi. Když jsem se pak setkala s dalšími ženami, kterým se to také stalo, zjistila jsem, že je muži třeba nechali, protože se za to styděli a chtěli mít další děti,“ vypráví Gorolová, která se tehdy cítila méněcenná.
Záhy zjistila, že není zdaleka jediná, komu se to stalo. Ve spolku Vzájemné soužití poznala mnoho desítek žen se stejnou zkušeností a v důsledku toho s podobnými zdravotními problémy a rozhodla se ozvat.
„Ostatní ženy měly zpočátku obavy mluvit na kamery, s novináři, bály se ukazovat, že jim odeberou dávky, ale mně to bylo jedno, měla jsem potřebu to říct, protože je to pravda. Chtěla jsem tu nespravedlnost vykřičet do světa, aby se o tom vědělo a aby se s tím něco dělalo. Chtěly jsme zamezit, aby se to stalo našim dcerám, vnučkám. Kdybychom se neukázaly, nevím, jak by to vypadalo dál,“ říká aktivistka, které se soustavnou prací a seznamováním veřejnosti s těmito případy podařilo přimět českou vládu, aby se celou záležitostí zabývala. Společně ženy dosáhly veřejné omluvy a změny legislativy.
„Žena má čas se doma v klidu rozhodnout s rodinou, jestli to chce, nebo ne, nikdo ji do toho netlačí. Musí k tomu dát informovaný souhlas,“ poukazuje na mnohá vítězství. Odškodnění se však postižené ženy stále nedočkaly a její boj měl i odvrácenou stranu.
Elena Gorolová (50)
|
„I když se o tom mluvilo, nakonec se to vždycky obrátilo proti nám. Majorita, ale i naši, Romové, měli pocit, že nám jde jen o peníze, a začali na naše ženy vytahovat špínu. Říkali, že některé Romky za sterilizaci braly za komunismu peníze a že teď najednou chtějí zase odškodnění, i když už si jednou peníze vzaly a věděly, co dělají. Jenže ony to nevěděly. Nebyl tam informovaný souhlas, což potvrdilo i Evropské centrum. Doktor třeba ženě řekl, že jde o dočasnou antikoncepci a navíc, když si to nechá udělat, dostane příspěvek nebo pračku. Jiné ženy zase sociálka zastrašovala, že jim odeberou děti. Na to ženy hodně slyšely,“ upozorňuje Gorolová na běžnou praxi.
Fyzicky i psychicky náročné období se podepsalo na jejím zdraví. Manžel i rodiče jí v té době byli velkou podporou. Ve svém boji proti diskriminaci Romů pokračuje nadále. Zároveň pracuje jako terénní pracovnice v týmu Hnízdo, navštěvuje problematické rodiny a pomáhá jim zlepšit jejich situaci, by se jejich děti nedostávaly do dětských domovů nebo byly vráceny zpět.
Svými názory, vzděláním i zkušenostmi se vymyká všeobecně zažité představě o Romech. Mezi svými lidmi ji však proto leckdy označují za gádžovku, bílou, i když bojuje především za ně.
