Ekzém posloužil naší malé dceři, aby námi manipulovala

Naší malé dceři se ekzém rozlezl po celém těle, a tak mě naštvalo, když nás kvůli tomu poslala doktorka k psychologovi. Pak jsme ale poznali, že se nás Lucinka naučila pomocí své choroby manipulovat, napsala paní Jana další příběh do seriálu Můj boj s nemocí.

Atopický ekzém ovlivňuje psychika | foto: Profimedia.cz

Lucinka se narodila v termínu po bezproblémovém těhotenství. Již během prvních čtrnácti dnů se jí objevila na hlavičce a břiše vyrážka. Nijak jsem to neřešila, ale na první prohlídce doktorka vyslovila podezření na atopický ekzém.

Protože jsme nikdy ani já, ani manžel podobnými neduhy netrpěli a nikdy jsem ani pořádně o této chorobě neslyšela, měla jsem tendenci nemoc zlehčovat. Jenže ložiska se stále nenápadně zvětšovala, a co bylo horší, bylo to úporné svědění. V sedmém měsíci prodělala Lucinka první astmatický záchvat. Diagnóza: dermorespirační syndrom.

Zkoušela jsem i babské rady

Onemocnění jsem začala více prožívat a chtěla jsem za každou cenu Lucinku uzdravit. Začala jsem s ní oběhávat alternativní lékaře a zkoušela jsem i babské rady.

Ale ekzém se zhoršoval a zhoršoval. Okolo šestého roku to bylo nejhorší. Celé noci jsme s ní probděli a snažili se různým hlazením, obklady a promazáváním její obtíže zmírnit. Všechno se točilo kolem Lucinky, byla jsem ochotná udělat cokoliv, jen aby se neškrábala.

Atopický ekzém

Atopický ekzém je kožní zánět většinou alergického původu. Je to tedy projev přehnané reakce organismu na dráždivý podnět.

Podnětů, které můžeme označit za alergeny a které tento ekzém vyvolávají, může být celá řada. Tento chronický a svědivý chronický zánět může však být vyvolán i nealergicky, například suchostí a podrážděním kůže.

Začala jsem být nevyspalá, nervózní, plačtivá. Každou chvíli jsem trávila na internetu sháněním informací o atopickém ekzému, a když jsem narazila na jakékoliv další příznaky, které jsem si myslela, že Lucka má, byla jsem ve stále větší depresi, že má určitě ještě něco horšího.

Navštívili jsme psychologa

Když mě v tomto stavu viděla na jedné z návštěv dermatoložka, prohlásila, že bychom já i zbytek rodiny měly navštívit psychologa. Přiznám, že v tu chvíli mě naštvalo, že mě posílá k psychologovi místo toho, aby už konečně nějak řešila nemoc Lucinky.

Ale trošku mě to nahlodalo a začala jsem kritičtěji Lucku pozorovat. Všimla jsem si, že v mnohých případech se začínala škrábat jen proto, že nebylo po jejím. A tak jsem nás přeci jen objednala na psychosomatickou kliniku.

Už na prvním sezení jsme si díky paní doktorce uvědomili, že Lucka velice brzy zjistila, že její ekzém je naší slabostí, a začala nás svou nemocí manipulovat.

Už jí netekla krev, ale mok

V té době se jí už ekzém rozšířil na celé tělo. Trup, nohy, ruce, obličej a dokonce i uši. Stálým škrábáním jí už ani netekla krev, ale jen taková voda - mok. Byla celá červená, napuchlá, prostě k politování. Také začala být apatická, vyhýbala se dětem a ony jí.

Psycholožka nám doporučila, abychom se k ní začali chovat jako ke zdravému dítěti. O ekzému vůbec nemluvili a hlavně ji nelitovali. Ubezpečila nás, že to ze začátku nebude jednoduché, a to ani pro ni, ani pro nás, ale že musíme vydržet a táhnout s manželem za jeden provaz.

Dneska je jí devět let. Kůže je celkově změněná, hrubá, suchá a nepružná. Ale Lucka se výborně včlenila do kolektivu, je veselá, kamarádská a psychicky vyrovnaná. Věřím, že nejhorší máme za sebou a kůže se bude ještě časem zlepšovat.