"V devatenácti letech jsem byla historicky nejmladší Carmen na pódiu českého divadla. Tu šanci mi tehdy dal šéf opery Divadla J. K. Tyla v Plzni a já, protože jsem byla ,ucho‘, jsem ji přijala, přestože jsem na nastudování měla jen tři měsíce. To bych si dneska tedy vážně netroufla," říká Edita Adlerová. Od té doby uběhlo 17 let, během nichž Carmen zpívala snad tisíckrát - ať už v různých recitálech nebo rovnou v opeře.
Edita nikdy neměla stálé angažmá a koncertovala metodou nabídka-poptávka. Jenže pak se se dvěma malými dětmi ocitla v domku na malém městě v Lázních Bělohrad.
"Rozešli jsme se s manželem, zůstala jsem trčet mimo Prahu, tím pádem jsem se ztratila z branže a najednou jsem se ocitla bez peněz. K tomu dvě malé děti, prostě horor," vzpomíná dnes. Její kamarádka se tehdy právě chystala nastoupit do místní pekárny, a tak šla Edita s ní. Prostě potřebovala nějaký příjem.
"V pekárně mi to připomnělo atmosféru Carmen, dvě soupeřící ženské skupiny, vzájemná nevraživost, prostě to, co Carmen zažívala v továrně na tabák, jsem si já prožila mezi preclíkama," vypráví.
Nakonec se s kolegyněmi i spřátelila, protože "tyhle ženy nejvíc ocení, když makáš," říká Edita. Mezzosopranistka, které se prorokovala velká budoucnost, tak nějakou dobu oblékala bílý plášť a brala 37 korun za hodinu. Občas se sbalila a odjela někam na koncert. "Svlékla jsem plášť, umyla se, nalíčila, vzala si velké večerní a jela jsem třeba do Prahy, kde jsem pak plivala mouku na lidi v Rudolfinu," s nadsázkou líčí.
Vzhledem k tomu, že práce v prostředí plném mouky má na tělo podobný vliv jako prostředí prašné, nakonec s tím musela ze zdravotních důvodů přestat. Pak se ještě nějakou dobu "plácala" mezi Lázněmi Bělohrad a Hořicemi, starala se o děti a vyjížděla za prací. K tomu všemu probíhal ještě hodně ošklivý rozvod, o kterém mluví dodnes nerada a který se táhl dlouho.
V roce 2005 se rozhodla, že se prostě musí vrátit do Prahy, nebo si už taky nemusí pořádně zazpívat. "Kamarádka mě tehdy zachránila, půjčila mi v Praze byt. Nabídky na koncerty totiž byly, ale bydlela jsem strašně daleko, takže se to prostě nedalo zvládat," říká. A novou příležitost se rozhodla využít naplno, přestala se spoléhat jen na to, co jí kdo nabídne, a vytvořila si pár vlastních projektů.
"Jeden z nich, jak jinak, úzce souvisí právě s Carmen. Jmenuje se Carmen a flamenco a propojuje v sobě árie z opery s tradičním španělským tancem, kastanětami a kytarami. Několikrát se během představení s tanečnicí Janou Drdáckou převlékáme do kostýmu, aby atmosféra byla dokonalá," vysvětluje Edita Adlerová.
Premiéru mělo představení 26. června v pražském Divadle Na Prádle a Edita se v něm zjevně našla, na pódiu z ní energie sálá. "Karta se v životě zase obrátila, dost zpívám, mám několik svých projektů a od září navíc budu učit, jednak na konzervatoři v Pardubicích a také na pedagogické fakultě v Praze. A na to se taky dost těším, protože práce s hlasem je prostě alchymie v praxi," dodává Edita.
Edita Adlerová
|
Operní pěvkyně Edita Adlerová se narodila 27. 8. 1971 v Pardubicích, kde vystudovala konzervatoř. V roce 1990 se v Divadle J. K. Tyla v Plzni stala nejmladší českou Carmen. Má za sebou vystupování na mnoha scénách a festivalech. V současnosti se věnuje svým projektům - Carmen a flamenco a Two Voices, ve kterém prolíná svůj školený hlas se zpěvem šansoniérky Jany Rychterové. Edita je matkou dvou synů, Kajetána (14) a Kryštofa (13).
