Dyslektici ve světě rozsypané rýže

- Když britská pedagožka Liz Brooksová přijela před lety do Číny a zjistila, že nerozumí jedinému symbolu, začalo jí být úzko. Vstoupila do metra, ale nedokázala přečíst názvy stanic ani ukazatele, které by ji dovedly k východu. Nerozuměla vývěsním štítům obchodů, nerozluštila jídelní lístek v restauraci, netušila, před čím ji varují nápisy podél silnic. Tehdy pochopila, jak se cítí její manžel a oba synové, těžcí dyslektici. Až do té chvíle je ve skrytu duše podezírala, že své problémy přehánějí. Došlo jí, že ti tři celý život tápou ve světě, jehož symboly jim nepřipomínají nic víc než pověstnou rozsypanou rýži.

Liz Brooksová pracuje pro britský Institut dyslexie. Podobné společnosti existují v mnoha světových zemích, jedna z nich se v těchto týdnech rodí i u nás. Dyslektiků, tedy lidí, kteří se jen s obtížemi učí rozeznávat písmena a čísla, totiž v poslední době přibývá. Procento postižených šplhá z někdejších čtyř až k osmi procentům. Někteří odborníci začínají s nadsázkou hovořit o epidemii. Neznamená to však, že by v porodnicích začala přibývat nemluvňata, jejichž úhlavním nepřítelem bude abeceda. Starosti dnes potkávají i děti s lehčími formami dyslexie, a navíc se o odbornou pomoc zpětně hlásí dospělí, kteří mají trápení s písankou dávno za sebou. Propasírovat se totiž školním systémem je v době informační exploze málo.

Zrcadlo pravdy
Luboš Schneider si během pracovního dne píše poznámky. Má to však háček - občas si nemůže vzpomenout, jak vypadá K nebo D. Obvykle je raději vynechá. Jeho zápisky se podobají zápiskům žáka druhé třídy - včetně gramatických chyb. Nejhůře píše v okamžicích, kdy se maximálně soustředí na některého z klientů. Gramatickými přehmaty pak baví své kolegy v pedagogicko-psychologické poradně. "Tak tohle jste ještě neviděli," předhazuje jim největší perly. Se svou dyslexií se už vyrovnal, díky vysoké inteligenci a vůli zvládl gymnázium i pedagogickou fakultu. Dnes působí v Olomouci jako speciální pedagog. Poruchy učení jsou jeho osudem a zároveň náplní práce.
"Chcete-li s dyslexií něco dělat, musíte ji především přiznat - sám sobě i svému okolí," tvrdí.
O tom, že to není jednoduché, svědčí případ absolventky českobudějovické pedagogické fakulty, která se před časem v Táboře snažila zpracovat studii o dospělých dyslekticích. Pohořela, neboť většina postižených jí razantně odmítla na otázky odpovědět. Figurovat ve studii o poruchách učení jim připadalo ponižující. Je to paradox: v zahraničí se k řadám bojovníků s písmeny naopak ochotně hlásí mnoho úspěšných lidí, namátkou John Major, Whoopi Goldbergová, Tom Cruise. Překonat handicap tam totiž znamená být dvakrát tak silný.

Hadači slov
Petr M. si denně kupuje troje noviny a dva, tři časopisy. Čte ovšem pouze titulky a perexy, celé články jen výjimečně. O to bedlivěji sleduje rozhlasové a televizní zpravodajství, publicistické diskuse a dokumentární filmy. Na stole v kanceláři má kupu nevyřízené korespondence: co nevyjedná telefonicky nebo osobně, to zpravidla nevyjedná vůbec.
"Když mi doktor Schneider před pár lety řekl, že tohle chování je pro dyslektika typické, bylo mi, jako bych vyšel z tunelu," popisuje své pocity osmadvacetiletý obchodník. "Došlo mi, proč jsem ve čtyřech letech znal většinu abecedy, ale ještě v osmi jsem neuměl spojit písmena do slov, a proč dostávala matka nad mými sešity hysterické záchvaty. Proč celá moje korespondence z letního tábora obsahovala jediný pohled s lakonickým sdělením: Zdar, tati!"
Podle olomouckého pedagoga má každý, kdo se podívá dyslexii do očí, dvě možnosti: buď ji obejít, nebo přemoci.
"Záleží na tom," upozorňuje, "nakolik kdo v praktickém životě potřebuje písemné informace, i na tom, jak je kdo schopen využívat jiných informačních kanálů, především sluchové paměti."
Pokud se rozhodnete pro válku, měli byste nejprve navštívit neurologa. Ten zjistí, jak rozsáhlé jsou změny v činnosti mozku a zda je na místě uvažovat o podpůrné neurologické léčbě. Druhým v pořadí je pedagog, který se může pokusit naučit postiženého znovu číst. Čím je člověk starší, tím to ovšem jde hůř, protože za svůj čtenářský život získá mnoho zlozvyků. Obtížná slova nečte, ale hádá, některé výrazy přeskakuje, nerozlišuje gramatické vidy a časy.
"Mám špatnou pravolevou orientaci, a tak si pletu takové cifry jako 82 a 28 nebo 39 a 93, což je v mém oboru nebezpečné," dodává klient doktora Schneidera, který si zvolil druhou cestu - střetům s písmeny a čísly předchází. "Obchodní partnery vždycky žádám o to, abychom si všechny písemné podklady pro jednání vyměnili předem. Text, na který jinému stačí deset minut, mi zabere celý večer. Paradoxně jsem si tím vysloužil pověst profesionála. Kromě toho žádné jednání nevedu déle než pětačtyřicet minut, neboť déle se jako dyslektik nedokážu soustředit. Ani tohle nikoho neuráží. Naučil jsem se totiž říkat větu: 'Dovolte mi, abych šetřil váš čas.'"

Péče je lepší než diagnóza
Slovní slepota, jak se dyslexii někdy říká, je dědičná. Teoreticky ji lze poznat už v předškolním věku. Rizikové děti začínají pozdě mluvit, obtížně se vyjadřují, mají malou slovní zásobu, nedokáží vytleskat slovo po slabikách...
"Nic z toho však nemusí znamenat, že dítě bude skutečně dyslektické - mnohdy jde jen o vývojové opoždění, které se za pár měsíců srovná," soudí Olga Zelinková, jedna ze zakladatelek společnosti Dyslexie a autorka několika odborných publikací. Právě proto není příliš nadšena myšlenkou mateřských školek pro dyslektiky. Nelíbí se jí, že by děti měly mít nálepku poruchy učení dřív, než se pokusí rozeznat první písmena. Podle jejího názoru to zneklidňuje děti i rodiče - ty o to víc, že s ní zpravidla mívají smutnou osobní zkušenost.
"Rozumné mateřské školy a rozumní otcové a matky by měli o vývoj řeči pečovat co nejlépe, ať už se jedná o dyslektika, nebo ne," soudí. "Měli by s malými mluvit, denně jim ukazovat obrázky a číst. Důležité jsou básničky a říkadla, které rozvíjejí rytmus řeči. Smysl pro rytmus totiž bez stálé péče zakrní podobně jako třeba schopnost novorozenců plavat. Bez něj se jen těžko naučíte číst."
Rodiče, kteří podezírají své děti z dyslexie, dělávají obvykle tutéž chybu: snaží se je naučit číst co nejrychleji, často dříve, než jdou do školy. Jestliže se opravdu jedná o dyslektiky, pak se jim to nejenom nepovede, ale dětem ještě sníží sebevědomí a chuť do učení.
Příprava na čtení by měla mít formu hry: slovní kopané, vyjmenování co největšího počtu slov začínajících na totéž písmeno, hledání písmenek schovaných v obrázcích... Čím delší a hravější bude, tím lépe.

Zbraně profesionálů
Většina rodičů ví, že jakmile začne mít dítě ve škole těžkosti, měli by co nejrychleji navštívit pedagoga zabývajícího se poruchami učení (zpravidla ho najdou v pedagogicko-psychologické poradně). Někdy se však mylně domnívají, že od něj dítě dostane jakýsi generální pardon - potvrzení, které je zprostí nutnosti naučit se číst a psát. Opak je ovšem pravdou. Úkolem pedagoga je najít způsob, jak se to či ono dítě nejlépe číst a psát naučí. Tento recept se samozřejmě může lišit od školních osnov - pak je o něm třeba s učitelem diskutovat.
"Poradně jsem vděčná především za to, že na sebe vzala úlohu prostředníka mezi námi a školou," přiznává Jiřina Suchánková, jejíž syn chodí do 4. třídy základní školy na předměstí Prahy. "Martinova porucha učení a nedůvěra učitelky vůči existenci takových poruch způsobily, že jsem s ní nakonec nedokázala jednat jinak než zvýšeným hlasem. Dnes zajdu do poradny, oni zavolají do školy a s učitelkou se v klidu domluví."
Martin využívá kromě toho i služeb tamějšího psychologa. První tři roky školního trápení, kdy jeho inteligence a snaha neodpovídaly výsledkům, aniž ovšem věděl proč, zanechaly své stopy. Zvykl si působit jako třídní klaun a učení začal nenávidět. Podle mínění psychologa budou mít tyto psychické následky na jeho školní budoucnost horší dopad než samotná dyslexie.
Ta je jako dvouhlavá saň. Naštěstí však existují meče.

Desatero pro rodiče
- ubezpečte své dítě o tom, že je milujete bez ohledu na jeho potíže
- vysvětlete mu, že tyto problémy nenastaly jeho vinou
- dělejte vše pro to, abyste vylepšili jeho pošramocené sebevědomí a sebehodnocení
- podporujte je v rozvíjení ostatních schopností a nešetřete při tom chválou
- podporujte je zvláště v těch zájmech, s nimiž souvisejí bohaté sociální kontakty (kluby, oddíly)
- dbejte na to, aby ve vaší domácnosti panovalo ve chvílích, kdy se dítě učí, ticho
- neustále oceňujte pokrok, který dítě ve čtení či psaní dělá
- pomozte mu s domácími úkoly, ale nedělejte je za ně
- pomozte mu organizovat si nejen učení, ale i volný čas
- nešetřete humorem a smysl pro něj pěstujte i v dítěti


Problémy dyslektiků
- bezmoc v učení
- malá motivace
- kumulace neúspěchů
- nesplnění rodičovských očekávání
- nízké sebevědomí
- deprese

Pro dnešní předškoláky bývá kalkulačka zábavná hračka, pro ty, u nichž se později projeví dyslexie a zvláště dyskalkulie, se ale mění v pomocníka, kterého generace jejich rodičů postrádala, ačkoli mnozí z nich by jej bezpochyby potřebovali. Vývojová dyslexie, o níž jako první informoval v roce 1896 časopis British Medical Journal, je totiž prokazatelně dědičná. Světové výzkumy ukázaly, že 35 až 40 procent dyslektických chlapců a 18 procent dyslektických dívek má dyslektického jednoho rodiče.

Autor:
  • Nejčtenější

Stále víc hráčů dobrovolně opouští Survivor. Je znamením doby zhýčkanost?

26. března 2024,  aktualizováno  8:54

Letošní ročník reality show Survivor je zatím nejkritizovanějším v celé historii soutěže. Může za...

Obří melouny už nejsou in, i muži mohou kojit a další zajímavosti o prsou

24. března 2024

Ňadra obvykle poutají pozornost mužských očí, jsou ovšem také částí lidského těla, která je...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Dvaadvacetinásobná matka přiznala závislost na těhotenství

22. března 2024  8:15

Sue Radfordová z Velké Británie má dvaadvacet potomků. Třiadvacetkrát byla těhotná a nevylučuje, že...

Sex se zajíčkem je super, ale... Sedm důvodů, proč nechodit s mladším mužem

28. března 2024

Vztahy s výrazným věkovým rozdílem jsou stále častější a už dávno nepatří do kolonky „podivné“....

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Žena si vysnila plastiku prsou v Turecku, život se jí změnil v horor

25. března 2024  7:59

Třiatřicetiletá Stephanie Briggsová z Velké Británie roky šetřila na operaci, po které měla mít...

Kate podstupuje chemoterapii, aby se jí rakovina nevrátila, vysvětluje lékařka

29. března 2024

Když princezna Kate oznámila, že má rakovinu, uvedla, že jí bylo doporučeno, aby podstoupila...

Zrušte rande. Tyto typy mužů své špatné stránky odhalují už v začátku

29. března 2024

Po schůzce s nimi se cítíte nejistá, po vztahu s nimi z vás zbytečně zůstane vyprahlá poušť....

OBRAZEM: Jarní detoxy, které doporučují slavné tváře

29. března 2024

Tělo si po zimě žádá úplně jiné zacházení, proto i slavné osobnosti na jaře volí trochu jiný režim,...

Osa střevo-mozek. Mikrobiolog o léčbě vlastní stolicí i vlivu na duševní zdraví

28. března 2024

Premium „Dejte svoji stolici do banky, bude se vám hodit,“ vyzývá molekulární biolog Petr Ryšávka, který...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...

Stále víc hráčů dobrovolně opouští Survivor. Je znamením doby zhýčkanost?

Letošní ročník reality show Survivor je zatím nejkritizovanějším v celé historii soutěže. Může za to fakt, že už...