Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Dyslektici ve světě rozsypané rýže

aktualizováno 
- Když britská pedagožka Liz Brooksová přijela před lety do Číny a zjistila, že nerozumí jedinému symbolu, začalo jí být úzko. Vstoupila do metra, ale nedokázala přečíst názvy stanic ani ukazatele, které by ji dovedly k východu. Nerozuměla vývěsním štítům obchodů, nerozluštila jídelní lístek v restauraci, netušila, před čím ji varují nápisy podél silnic. Tehdy pochopila, jak se cítí její manžel a oba synové, těžcí dyslektici. Až do té chvíle je ve skrytu duše podezírala, že své problémy přehánějí. Došlo jí, že ti tři celý život tápou ve světě, jehož symboly jim nepřipomínají nic víc než pověstnou rozsypanou rýži.

Liz Brooksová pracuje pro britský Institut dyslexie. Podobné společnosti existují v mnoha světových zemích, jedna z nich se v těchto týdnech rodí i u nás. Dyslektiků, tedy lidí, kteří se jen s obtížemi učí rozeznávat písmena a čísla, totiž v poslední době přibývá. Procento postižených šplhá z někdejších čtyř až k osmi procentům. Někteří odborníci začínají s nadsázkou hovořit o epidemii. Neznamená to však, že by v porodnicích začala přibývat nemluvňata, jejichž úhlavním nepřítelem bude abeceda. Starosti dnes potkávají i děti s lehčími formami dyslexie, a navíc se o odbornou pomoc zpětně hlásí dospělí, kteří mají trápení s písankou dávno za sebou. Propasírovat se totiž školním systémem je v době informační exploze málo.

Zrcadlo pravdy
Luboš Schneider si během pracovního dne píše poznámky. Má to však háček - občas si nemůže vzpomenout, jak vypadá K nebo D. Obvykle je raději vynechá. Jeho zápisky se podobají zápiskům žáka druhé třídy - včetně gramatických chyb. Nejhůře píše v okamžicích, kdy se maximálně soustředí na některého z klientů. Gramatickými přehmaty pak baví své kolegy v pedagogicko-psychologické poradně. "Tak tohle jste ještě neviděli," předhazuje jim největší perly. Se svou dyslexií se už vyrovnal, díky vysoké inteligenci a vůli zvládl gymnázium i pedagogickou fakultu. Dnes působí v Olomouci jako speciální pedagog. Poruchy učení jsou jeho osudem a zároveň náplní práce.
"Chcete-li s dyslexií něco dělat, musíte ji především přiznat - sám sobě i svému okolí," tvrdí.
O tom, že to není jednoduché, svědčí případ absolventky českobudějovické pedagogické fakulty, která se před časem v Táboře snažila zpracovat studii o dospělých dyslekticích. Pohořela, neboť většina postižených jí razantně odmítla na otázky odpovědět. Figurovat ve studii o poruchách učení jim připadalo ponižující. Je to paradox: v zahraničí se k řadám bojovníků s písmeny naopak ochotně hlásí mnoho úspěšných lidí, namátkou John Major, Whoopi Goldbergová, Tom Cruise. Překonat handicap tam totiž znamená být dvakrát tak silný.

Hadači slov
Petr M. si denně kupuje troje noviny a dva, tři časopisy. Čte ovšem pouze titulky a perexy, celé články jen výjimečně. O to bedlivěji sleduje rozhlasové a televizní zpravodajství, publicistické diskuse a dokumentární filmy. Na stole v kanceláři má kupu nevyřízené korespondence: co nevyjedná telefonicky nebo osobně, to zpravidla nevyjedná vůbec.
"Když mi doktor Schneider před pár lety řekl, že tohle chování je pro dyslektika typické, bylo mi, jako bych vyšel z tunelu," popisuje své pocity osmadvacetiletý obchodník. "Došlo mi, proč jsem ve čtyřech letech znal většinu abecedy, ale ještě v osmi jsem neuměl spojit písmena do slov, a proč dostávala matka nad mými sešity hysterické záchvaty. Proč celá moje korespondence z letního tábora obsahovala jediný pohled s lakonickým sdělením: Zdar, tati!"
Podle olomouckého pedagoga má každý, kdo se podívá dyslexii do očí, dvě možnosti: buď ji obejít, nebo přemoci.
"Záleží na tom," upozorňuje, "nakolik kdo v praktickém životě potřebuje písemné informace, i na tom, jak je kdo schopen využívat jiných informačních kanálů, především sluchové paměti."
Pokud se rozhodnete pro válku, měli byste nejprve navštívit neurologa. Ten zjistí, jak rozsáhlé jsou změny v činnosti mozku a zda je na místě uvažovat o podpůrné neurologické léčbě. Druhým v pořadí je pedagog, který se může pokusit naučit postiženého znovu číst. Čím je člověk starší, tím to ovšem jde hůř, protože za svůj čtenářský život získá mnoho zlozvyků. Obtížná slova nečte, ale hádá, některé výrazy přeskakuje, nerozlišuje gramatické vidy a časy.
"Mám špatnou pravolevou orientaci, a tak si pletu takové cifry jako 82 a 28 nebo 39 a 93, což je v mém oboru nebezpečné," dodává klient doktora Schneidera, který si zvolil druhou cestu - střetům s písmeny a čísly předchází. "Obchodní partnery vždycky žádám o to, abychom si všechny písemné podklady pro jednání vyměnili předem. Text, na který jinému stačí deset minut, mi zabere celý večer. Paradoxně jsem si tím vysloužil pověst profesionála. Kromě toho žádné jednání nevedu déle než pětačtyřicet minut, neboť déle se jako dyslektik nedokážu soustředit. Ani tohle nikoho neuráží. Naučil jsem se totiž říkat větu: 'Dovolte mi, abych šetřil váš čas.'"

Péče je lepší než diagnóza
Slovní slepota, jak se dyslexii někdy říká, je dědičná. Teoreticky ji lze poznat už v předškolním věku. Rizikové děti začínají pozdě mluvit, obtížně se vyjadřují, mají malou slovní zásobu, nedokáží vytleskat slovo po slabikách...
"Nic z toho však nemusí znamenat, že dítě bude skutečně dyslektické - mnohdy jde jen o vývojové opoždění, které se za pár měsíců srovná," soudí Olga Zelinková, jedna ze zakladatelek společnosti Dyslexie a autorka několika odborných publikací. Právě proto není příliš nadšena myšlenkou mateřských školek pro dyslektiky. Nelíbí se jí, že by děti měly mít nálepku poruchy učení dřív, než se pokusí rozeznat první písmena. Podle jejího názoru to zneklidňuje děti i rodiče - ty o to víc, že s ní zpravidla mívají smutnou osobní zkušenost.
"Rozumné mateřské školy a rozumní otcové a matky by měli o vývoj řeči pečovat co nejlépe, ať už se jedná o dyslektika, nebo ne," soudí. "Měli by s malými mluvit, denně jim ukazovat obrázky a číst. Důležité jsou básničky a říkadla, které rozvíjejí rytmus řeči. Smysl pro rytmus totiž bez stálé péče zakrní podobně jako třeba schopnost novorozenců plavat. Bez něj se jen těžko naučíte číst."
Rodiče, kteří podezírají své děti z dyslexie, dělávají obvykle tutéž chybu: snaží se je naučit číst co nejrychleji, často dříve, než jdou do školy. Jestliže se opravdu jedná o dyslektiky, pak se jim to nejenom nepovede, ale dětem ještě sníží sebevědomí a chuť do učení.
Příprava na čtení by měla mít formu hry: slovní kopané, vyjmenování co největšího počtu slov začínajících na totéž písmeno, hledání písmenek schovaných v obrázcích... Čím delší a hravější bude, tím lépe.

Zbraně profesionálů
Většina rodičů ví, že jakmile začne mít dítě ve škole těžkosti, měli by co nejrychleji navštívit pedagoga zabývajícího se poruchami učení (zpravidla ho najdou v pedagogicko-psychologické poradně). Někdy se však mylně domnívají, že od něj dítě dostane jakýsi generální pardon - potvrzení, které je zprostí nutnosti naučit se číst a psát. Opak je ovšem pravdou. Úkolem pedagoga je najít způsob, jak se to či ono dítě nejlépe číst a psát naučí. Tento recept se samozřejmě může lišit od školních osnov - pak je o něm třeba s učitelem diskutovat.
"Poradně jsem vděčná především za to, že na sebe vzala úlohu prostředníka mezi námi a školou," přiznává Jiřina Suchánková, jejíž syn chodí do 4. třídy základní školy na předměstí Prahy. "Martinova porucha učení a nedůvěra učitelky vůči existenci takových poruch způsobily, že jsem s ní nakonec nedokázala jednat jinak než zvýšeným hlasem. Dnes zajdu do poradny, oni zavolají do školy a s učitelkou se v klidu domluví."
Martin využívá kromě toho i služeb tamějšího psychologa. První tři roky školního trápení, kdy jeho inteligence a snaha neodpovídaly výsledkům, aniž ovšem věděl proč, zanechaly své stopy. Zvykl si působit jako třídní klaun a učení začal nenávidět. Podle mínění psychologa budou mít tyto psychické následky na jeho školní budoucnost horší dopad než samotná dyslexie.
Ta je jako dvouhlavá saň. Naštěstí však existují meče.

Desatero pro rodiče
- ubezpečte své dítě o tom, že je milujete bez ohledu na jeho potíže
- vysvětlete mu, že tyto problémy nenastaly jeho vinou
- dělejte vše pro to, abyste vylepšili jeho pošramocené sebevědomí a sebehodnocení
- podporujte je v rozvíjení ostatních schopností a nešetřete při tom chválou
- podporujte je zvláště v těch zájmech, s nimiž souvisejí bohaté sociální kontakty (kluby, oddíly)
- dbejte na to, aby ve vaší domácnosti panovalo ve chvílích, kdy se dítě učí, ticho
- neustále oceňujte pokrok, který dítě ve čtení či psaní dělá
- pomozte mu s domácími úkoly, ale nedělejte je za ně
- pomozte mu organizovat si nejen učení, ale i volný čas
- nešetřete humorem a smysl pro něj pěstujte i v dítěti


Problémy dyslektiků
- bezmoc v učení
- malá motivace
- kumulace neúspěchů
- nesplnění rodičovských očekávání
- nízké sebevědomí
- deprese

Pro dnešní předškoláky bývá kalkulačka zábavná hračka, pro ty, u nichž se později projeví dyslexie a zvláště dyskalkulie, se ale mění v pomocníka, kterého generace jejich rodičů postrádala, ačkoli mnozí z nich by jej bezpochyby potřebovali. Vývojová dyslexie, o níž jako první informoval v roce 1896 časopis British Medical Journal, je totiž prokazatelně dědičná. Světové výzkumy ukázaly, že 35 až 40 procent dyslektických chlapců a 18 procent dyslektických dívek má dyslektického jednoho rodiče.

Autor:






Nejčtenější

Z Kary Robertsové se stala mořská víla, která má vlastní show, při které...
Z Američanky je profesionální mořská víla. Zbavila se tak mindráků

Američanka strávila přes 400 hodin výrobou kostýmu mořské víly. Díky rybímu ocasu může předvádět speciální podvodní show a splnit si sen. Jako podmořská bytost...  celý článek

Ilustrační snímek
Naše pocity se promítají na našem zdraví, říká psycholožka Janáčková

Veselá mysl - půl zdraví. Platí to ovšem i naopak. Splíny a smutek na nás působí také. Emoce prostě mají na náš organismus větší vliv, než jsme si ochotni...  celý článek

Gabrielle Unionová (Beverly Hills, 26. února 2017)
Devětkrát jsem potratila. Dítě pořád chci, říká herečka Unionová

Americká herečka Gabrielle Unionová (44) se s manželem Dwaynem Wadem (36) snaží delší dobu o potomka. Devětkrát podstoupila umělé oplodnění, ale pokaždé...  celý článek

Vínová rtěnka na přehlídce Marca De Vincenza.
Tmavá rtěnka je i pro vás. Zkuste extra lesk i sametově matný vzhled

Rtěnky v tmavých odstínech byly ještě nedávno na přehlídkách i v obchodech spíš výjimka, natož abychom je běžně potkávali na ulici. Během pár let se z nich...  celý článek

Muži tanga milují, ženy jim příliš nefandí. Důvodem je to, že nejsou úplně...
Tanga přestala být sexy. Ženy dávají přednost rafinovanějším střihům

Už žádný diskomfort a „ypsilon“ vykukující zpod lemu džín. Místo toho pohodlí a elegance. Šňůrková tanga nahradily střihy, jenž zadek alespoň trochu zahalují....  celý článek

Další z rubriky

Ilustrační fotografie
Plodnost mužů se stále zhoršuje. Na vině může být i umělé oplodnění

Mužům mizí spermie. Za posledních pětadvacet let jejich počet klesl o šedesát procent. „A plodnost se bude dál zhoršovat,“ předpovídá v rozhovoru pro páteční...  celý článek

Ilustrační fotografie
Lékařka: Za nárůst očních vad může zírání do počítače a málo aktivit venku

Nejčastější oční vadou na světě je podle průzkumů krátkozrakost. Jen v Česku trápí zhruba pětinu populace. "Za nárůstem této oční vady stojí hlavně fakt, že...  celý článek

Ilustrační fotografie
Přejídání jako zabiják. Skrytě ničí i vaše játra

Znalec gastronomie Pavel Maurer radí: „Nejezte blbě!“ Lékaři by dodali: „A když už, tak se aspoň nepřejídejte.“ Obezita totiž ničí nejen klouby a srdce, ale...  celý článek

Další nabídka

Arome.cz

11 makeup podvodů: Líčení, ve kterém vás jen tak někdo nepozná
11 makeup podvodů: Líčení, ve kterém vás jen tak někdo nepozná

Trocha řasenky, rtěnky, pudru a najednou si říkáte, že vypadáte i jako člověk. Tak toho zkuste někdy nanést trochu víc, ... celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.