A to i přesto, že vás to mnohdy stojí hodně sil. Protože jakmile důvěru ztratíte, přijdete tím i o možnost, že se vám dítě příště svěří a vy budete mít přehled, s kým se schází a kam chodí.
Počkejte, až si bude chtít povídat
Pozor však na to, jakým způsobem s pubertálními dětmi mluvíte. Nesmíte je ponižovat, ztrapňovat, kázat jim a jednat z pozice síly. Hodně záleží na tom, jak s nimi mluvíte. U dětí třináctiletých a starších nemůžete nastoupit s metodou "a teď si tě vyslechnu". Počkejte, až si dítě bude chtít povídat. V tu chvíli ho však nemůžete odbýt se slovy, že máte rozkoukaný seriál.
Pěstujte zodpovědnost odmala
Komunikace s dětmi je přesně to, co psychologové doporučují. Stejně jako to, abyste pravidla chování nastavovali postupně. Důležité přitom je, zda má dítě natrénováno z mladších let. Pokud například od devíti jezdí samo po městě a od jedenácti mu svěříte peníze na tramvajenku, budete ho ve třinácti nejspíš moci pouštět po škole ke kamarádům s návratem v podvečer a v patnácti na chalupu bez dozoru dospělých.
"Pokládám za klíčové, jestli při předcházejících pokusech o samostatnost dítě splnilo, co slíbilo. Jestli třeba zavolalo, když nastala nenadálá situace, jestli je na ně přiměřené spolehnutí i v běžných situacích," upřesňuje psycholog Václav Mertin.
Změňte režim, když je třeba
Během života s puberťákem nastávají situace, kdy už si rodič s důvěrou nevystačí. Nejde však ani tak o to nasadit drakonické tresty, jako spíš mu dát najevo, že tentokrát vaší důvěru zklamalo a znovu nastolit režim jako u dítěte výrazně mladšího. Třeba v tom, že dítě bude muset chodit ze školy hned domů - což je také svého druhu trest, byť jinak podaný.
Pátrejte, co se děje
Zkuste zároveň vypátrat, proč se dítě daného přešlapu dopustilo. Přichází to v situacích, kdy má váš potomek tak špatný prospěch, že mu hrozí vyhazov ze školy. Kdy má vážné kázeňské přestupky třeba proto, že je agresivní. Když chodí za školu, ukradne vám peníze, opakovaně se opil - výjimečný exces v tomto případě promiňte, další už ne.
