Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Hypochondrie je duševní porucha. Léčba může trvat i rok

aktualizováno 
Jsou opravdu nemocní, ale jinak, než si představují. S domnělými problémy chodí i půl roku k doktorům a nenechají se odradit. Libují si v tom. Hypochondři. O tom, jak se projevuje a léčí duševní porucha hypochondrie, píše týdeník 5plus2.

Ilustrační snímek | foto: Profimedia.cz

V ordinaci sedí muž středních let. Vystřídal už čtyři lékaře, naposledy si dokonce nechal do trávicího traktu zavést sondu. Nikdo z doktorů mu však poškozenou stěnu tenkého střeva neobjevil. Přesto tam je, ví to, vždyť ta bolest je jasný důkaz.

„Snad tento pátý doktor mou nemoc konečně potvrdí,“ povzdechne si v duchu sklíčená a nešťastná postava v rohu čekárny. Ale lékař nic nenajde ani tentokrát. Zdroje obtíží nešťastníka nesídlí totiž ve střevech, ale v jeho hlavě.

Domácí lékař

Diagnóza hypochondrie – poměrně vážná, nikoliv vzácná, duševní porucha. Jméno dostala z řeckého slova hypochondrium, tedy podžebří. V tomto místě totiž řečtí lékaři tušili sídlo hypochondrie, přesně tam si totiž pacienti na bolest často stěžovali.

Hypochondr není simulant

Jako nemoc moderní doby ji už v roce 1885 popsal i věhlasný lékař Josef Thomayer, podle nějž se dnes jmenuje velká pražská nemocnice. „Jsou na jisto lidé, kteří každé zakašlání za projev souchotin považují – každé zrychlení tepny srdeční vadou si vykládají, každého zavanutí větru smrtelně se obávají, před každým jídlem úzkostlivě se tážou, zdali jim neuškodí a podobně. Lidé tací obávají se jíti za nepohody na ulici, utíkají před pouhým přístrachem nemocí nakažlivých, obléhají lékárny, kupují švindléřské v insertech vyhlašované prostředky,“ otiskl za Rakouska-Uherska lékařovu úvahu „Hypochondři“ časopis Lumír. 

Thomayer už tehdy popisoval, jak se v českém prostředí dobře vžilo až posměšné označení hypochondr, tedy něco jako simulant.

„Běžný hypochondr je člověk, který má pocit, že by mohl onemocnět nějakou chorobou, ale v zásadě je to snadno rozptýlitelné a nenarušuje to jeho fungování, například v zaměstnání,“ vysvětluje Marek Preiss, klinický psycholog z Národního ústavu duševního zdraví, k němuž ale chodí ty nejtěžší případy hypochondrie.

Týdeník 5plus2

Každý pátek zdarma

5plus2

Čtení o zajímavých lidech, historických událostech, nevšedních akcích.

„Ta se obecně diagnostikuje tehdy, pokud pacient navštěvuje s domnělým problémem různé ordinace více než šest měsíců a nenechá se odradit novými a novými vyšetřeními,“ podotýká psycholog Preiss. Jeden z nejtěžších případů, který za svou pětadvacetiletou praxi poznal, byla jistá pacientka se zafixovaným poškozením mozku.

„Měla pocit a vysvětlovala mi, že u ní došlo k jistému běžně nedetekovatelnému poškození, pro které nemá medicína názvosloví,“ vzpomíná Preiss. 

„Paní cítila, že jí poškození mozku mění myšlení, zejména city a emoce. Samozřejmě nedbala rad lékařů, že mozek je v pořádku. Bylo to až na hranici bludů,“ vysvětluje psycholog s tím, že případ byl složitější přítomností i jiných psychiatrických onemocnění.

Chorý z nedostatku lásky

Odhadem trpí hypochondrií kolem tří procent populace, určité sklony mívá dalších sedm procent. „Není to nijak vzácná porucha, z mé zkušenosti jí trpí více žen než mužů. Myslím, že souvisí s úzkostí. Jedna z variant, kam úzkost jaksi uložit, je přeměnit ji v obavu o své zdraví,“ říká Preiss.

Lehčí varianty nemoci se zase mohou vyskytnout z jiných příčin, například z „prostého“ nedostatku lásky. „Někteří pacienti si nedostatek lásky, například v partnerském vztahu, vynucují právě hypochondrií. Začnou se stavět nemocnými, čímž jakoby vzpomínají na dětství a péči maminek. A třeba si myslí, když budou více nemocní, že o ně bude více pečováno,“ popisuje lékař.

Potíže se nevyhnuly ani slavným

Z obavy z nemoci se bojí zpotit nebo si pečlivě zapisují vlastní zdravotní údaje. To vše dělali hypochondři z řad slavných osobností. Tak třeba Charles Darwin, známý tvůrce evoluční teorie, si denně zapisoval postřehy o svém nadýmání. Jeho obranou proti možným nemocem pak byly tzv. „vodní léky“, tedy studené koupele, v nichž ležel zabalen do listí, které mnul mezi prsty a roztíral si je po pokožce. Německý filozof Immanuel Kant si zase neustále prohlížel své výkaly. Značné obavy o své zdraví měl i Vlastimil Brodský. Pravidelně si stěžoval na různé choroby, až se dožil takřka 82 let a ze světa nakonec dobrovolně odešel sám. Vyhlášeným hypochondrem byl i král komiků Vlasta Burian.

Těžké případy svými problémy ale silně trpí, snad i proto, že ve skrytu duše si „vymyšlené“ nemoci částečně uvědomují. „Je to opravdu těžký boj. Ti lidé se velmi trápí. Často totiž nahlížejí, že jejich chování není v pořádku, ale je pro ně strašně těžké ho změnit, jejich život není šťastný,“ dodává.

Léčba dva měsíce i rok

Těžké případy dříve či později končí v ordinacích klinických psychiatrů na terapiích. „Léčba hypochondrie, zejména těch lehčích případů, bývá úspěšná. Na jedné straně se ordinuje medikace, léky ovlivňující náladu a úzkost. Další cesta je psychoterapie, kdy má lékař za úkol měnit pacientovo myšlení a chování,“ popisuje Preiss metody, kterými se sám snaží pacienty hypochondrie zbavit. Samotné vymlouvání prý nefunguje.

„Při terapii je snaha detekovat jejich podivné myšlenky, jako třeba ‚jsem k ničemu‘ nebo ‚jsem pořád nemocný‘, a pomocí takového ‚sokratovského dialogu‘, tedy přesvědčováním, že pacientovy skálopevné závěry jsou vlastně mylné, je nutím bojovat s jejich vlastním nitrem. Nutím je vlastní myšlenky a přesvědčení zpochybňovat a dále je nahrazovat jinými,“ popisuje léčbu.

Myšlenku „jsem pořád nemocný“ pacient postupně nahrazuje „celý den jsem schopen pracovat a dělám, co potřebuji“ nebo „přestože se někdy cítím nemocen, můžu si zajít do posilovny“.

Terapie v rámci hospitalizace trvá minimálně 7 týdnů, těžké případy musí docházet dlouhodobě, třeba 6 až 12 měsíců. „Projevy i četnost hypochondrie se z mé zkušenosti za posledních 25 let nezměnily. Dřív si nemocní lidé více prohlíželi lékařské knihy v knihovnách, dnes hledají ‚domnělé‘ nemoci na internetu,“ doplňuje Preiss. Pro lehčí hypochondry tak i dnes platí Thomayerův citát: „O nemocech buď vědomosti řádné, anebo raději žádné“.

Autor:



Nejčtenější

Máma neví, že mě baví zabíjení, řekla dvanáctiletá dcera ve Výměně manželek

Blanka s přítelem Valentýnem a jejich nejmladší dcerka Saša.

Mia žije s přítelem a dvěma dětmi v Kladně. I když je jí teprve 25 let, o jejich výchově má docela přesnou představu....

VIDEO: Jak se ze služky Gottwaldové stala první dáma. A lidé se jí smáli

Marta Gottwaldová (Na snímku z roku 1948)

Toužila být obdivována jako její předchůdkyně Hana Benešová. Jenže Martě Gottwaldové, která začínala jako služka a...



Doktorka mi řekla, ať „to“ dám radši pryč, řekla matka zdravé holčičky

Tchyně Martina a zeť Ján se v porodnici, kam doprovázeli Marii k porodu, hodně...

Některá maminka porod císařským řezem nechce, ale stejně to tak nakonec skončí. Jiná o něj žadoní, ale nakonec porodí...

Devadesátkový trend znovu na scéně. Čtyři tipy, jak nosit džíny do pasu

Jak nosit džíny čtyřikrát jinak?

Džíny patří k základním kouskům šatníku. Stačí jen najít střih, který si bude rozumět s naším typem postavy, a máme...

Pětkrát o očekávání: Submisivní muž ženě neimponuje, říká psycholožka

Ilustrační snímek

„Bez ohledu na proměnu společnosti a generační rozdíly očekává stále žena většinou muže, který bude vůdčí osobností,...

Další z rubriky

Nedávejte dětem boty po sourozencích, ničíte jim nohy, varuje odbornice

Ilustrační fotografie

Je to paradox. Přestože se většina dětí rodí se zdravými nožičkami, třetina prvňáků má ploché nohy. Potíže se pak...

Šest příznaků rakoviny slinivky, které byste neměli ignorovat

Rakovina slinivky (ilustrační fotografie)

Rakovina slinivky patří mezi nejzákeřnější a nejagresivnější typy nádorů. Často je hlavně kvůli anatomickému uložení...

Může tetování ovlivnit zdraví? Barvy často obsahují nebezpečné chemikálie

Ilustrační fotografie

Tetování má dnes každý pátý Američan a každý devátý Evropan. U mladých lidí jsou pak čísla ještě vyšší. Stále se však...



Najdete na iDNES.cz