Stejnopohlavní páry, které si pořídí, či spolu vychovávají děti, čelí neustálé nejistotě a legislativním překážkám. Jako zákonný zástupce dítěte může být na rozdíl od heterosexuálních početí uveden jen jeden z partnerů. Ten z dvojice, který není v rodném listu zapsán jako rodič, například bez plné moci nemůže vyzvedávat děti ze školy, lékaři mu nemohou poskytovat informace o jejich zdravotním stavu. Kdyby se zákonnému zástupci něco stalo, nemůže mít druhý rodič jistotu, že děti nepřipadnou jinému příbuznému, či neskončí v dětském domově.
Náhradním matkám se v Česku narodí až stovka dětí. Zákony na ně nemyslí |
Problematické je i samotné početí. Asistovaná reprodukce by pro páry dvou žen mohla být nejsnazší cesta. V Česku ji však ošetřuje zákon o specifických zdravotních službách, který říká, že „umělé oplodnění lze provést ženě v jejím plodném věku, (...) a to na základě písemné žádosti ženy a muže, kteří tuto zdravotní službu hodlají podstoupit společně“.
Zákon tak v současnosti vylučuje nejen lesbické páry, ale i single ženy. Lépe je legislativa nastavená v části evropských zemích, například ve Španělsku, Nizozemsku, Švédsku, Belgii nebo Velké Británii, kde muž není podmínkou zákroku.
Co se týče osvojení dítěte, nemohou tak učinit lidé žijící v registrovaném partnerství, ačkoli jednotlivec ano. Legislativa není nastavena vstřícně vůči stejnopohlavním párům ani v případě pěstounské péče. Velkou část problémů by pomohlo vyřešit uzákonění manželství pro všechny, které ve Sněmovně leží od léta 2018.
Vidíme okolo sebe alkoholiky, narkomany... Ti všichni mohou jít na kliniku, vyplnit papíry a oficiálně v souladu se zákonem projít celou procedurou. Proč ne my, když jsme, myslím si, dostatečně zodpovědné a děti si tak moc přejeme?
maminka Andrea
Jak podotýká Petra Kutálková v publikaci Duhové rodiny ve stínu státu, nerovné postavení vytváří situace, které ohrožují nejen rodiče, ale především zájmy dětí. Že duhové rodiny poskytují normální, láskyplné a naprosto dostačující prostředí pro výchovu dětí, dokládají nejrůznější výzkumy.
Výchova dětí v homoparentálních rodinách (termín zahrnuje takové rodinné modely nebo domácnosti, v nichž se nacházejí dospělé osoby stejného pohlaví, jež mají homosexuální orientaci, a obvykle nezletilé děti - pozn. red.) má ve světě již více než 20 let podporu předních pediatrických, psychologických a dalších profesních asociací. Zahraniční průzkumy potvrzují, že děti z duhových rodin jsou tolerantnější a nemají problémy se svou sexuální identitou.