Naše první dítě se narodilo pár měsíců po svatbě. Byla jsem těhotná, i když jsem o to tenkrát moc nestála. Udělala jsem maturitu a chystala se na vysokou školu.
Bavilo mě to a těšila se na nové kamarády a přátele. Ale těhotenství všechno překazilo. Narození krásné a zdravé dcerky mi ovšem vše vynahradilo.
Neměli jsme moc peněz, protože mateřská tenkrát byla jen pět měsíců a pak jsem s dítětem byla doma zadarmo. Manžel nás živil a oboje rodiče podporovali, jak se dalo. Všechno bylo v pořádku. Ve třech letech šla Janka do školky a já do zaměstnání, abychom trochu vylepšili náš rozpočet.
Po roce zaměstnání jsme chtěli mít druhé dítě, abych, až půjde dcerka do první třídy, s ní mohla být doma a věnovat se i druhému dítěti. Plány ale nevyšly.
Dva roky snažení. A nic
Snažili jsme se o dítě asi dva roky, ale bohužel nic. A tak jsem zašla za svým lékařem, který mi napsal nějaké prášky a po měsíci jsme zase zkoušeli mít dítě. Vyšlo to, byla jsem těhotná, měli jsme oba dva obrovskou radost, která ale netrvala dlouho. Po měsíci jsem samovolně potratila, aniž by mi lékaři řekli příčinu. Jen pokrčili rameny, to prý se někdy stává.
Po potratu mi doktoři nařídili nějaký čas klid, a pak zase začalo to samé snažení, které bylo k ničemu. Následovala léčba a pobyt v nemocnici, různá vyšetření, někdy bolestivá a nepříjemná. Také manžel byl na vyšetření, byl v pořádku, já byla také v pořádku - a nic se nedělo.
Zase jsem dostala nějaké prášky a po měsíci jsem byla opět těhotná. Zase velká radost, a opět zklamání. Bylo to mimoděložní těhotenství. Vajíčko se uhnízdilo ve vaječníku a tam rostlo. Přišlo se na to až po dlouhé době, musela jsem na operaci, kde mi vzali vejcovod i s vaječníkem. Při propuštění mi řekli, že druhé dítě mít už nikdy nebudu. Ať se s tím smířím.
Bojovala jsem dál
Ale já se s tím smířit nechtěla. Hledala jsem v různých časopisech články, názory, odkazy...
Náhodou mi padl do oka jeden zajímavý text o šikovné primářce, která dokáže dělat zázraky a hodně maminek díky ní přišlo do jiného stavu. Tak jsme se za ní s manželem vydali.
Objednala mě na vyšetření. Ležela jsem v nemocnici a zase nastaly vyšetření, různé profuky, prášky a podobně. Pak mě propustili, ale měla jsem brát zase nějaké prášky, měřit bazální teplotu a zkoušet to. No, vyšlo to, ale zase to bylo mimoděložní těhotenství.
Následovala operace. Naštěstí včas, takže mi tentokrát nic nebrali.
Pomoc od zázračné primářky
Pak mi paní primářka řekla, že musím do lázní, jestli chci mít druhé dítě. Moc se mi nechtělo, měli jsme rozestavěný domek, dceři bylo osm a já měla na měsíc odjet. Ale nakonec jsme přece jen jela a docela si to užívala: klid, pohodu, různé léčebné kúry, masáže a podobně.
Po příjezdu mě primářka prohlédla a řekla, že jsem naprosto zdravá a že bych měla otěhotnět. A měla pravdu. Do půl roku po lázních jsem byla v jiném stavu. A všechno bylo v pořádku. Sice jsem skoro pět měsíců proležela v nemocnici, protože si mě primářka chtěla ohlídat, když jsem byla takový vzácný případ, ale náš syn, který se narodil zdravý a krásný, mi všechno vrátil. Byl hodný, neplakal, papal, jako kdyby si říkal: Maminko, už jsi dost prožila, musím být hodný, nesmím tě trápit.
Dcera oproti němu byla čertovo kvítko, všude jí bylo plno a dovedla zaměstnat všechny členy rodiny. Ale syn si stačil sám, hrál si, nikoho nepotřeboval. Když chtěl spát, vzal si deku a polštář a lehl si v kuchyni do koutku a usnul. A já vařila a uklízela a dávala na něj pozor.
Dvacetiletý statný chlap
Dnes mu je už 20 let, je z něho statný chlap, ale někdy je stále tím hravým dítětem, jako když byl malý.
Jsme moc rádi, že ho máme a že vše dobře dopadlo. K paní primářce jezdím dodnes na kontrolu a ona se pořád ptá na toho chlapečka. Směju se, že je z něj dvoumetrový chlap. Moc jí za to děkuju, že nám tak pomohla.
Tak snad čtenářky poznají, že občas se dějí i zázraky. Ale musí se jim trochu pomoct, nesmí se sedět doma a jen vzdychat.
|
Vážení čtenáři, článek je součástí cyklu Můj boj s nemocí. Seriál píšete vy, naši čtenáři. Chtěli bychom pravidelně přinášet vaše příběhy o tom, jak se vyrovnáváte nebo jste se vyrovnávali s různými onemocněními u vás či vašich blízkých. Své příběhy posílejte na adresu zdravi@idnes.cz. Nejzajímavější zveřejníme a odměníme částkou 500 Kč. Myslíme si, že vaše příběhy mohou pomoci lidem v podobné situaci. |
