Přesné příčiny tohoto onemocnění skutečně nejsou doposud úplně jasné.
"Výzkumné studie obviňují genetické predispozice, poruchy imunity, psychologické a psychosociální faktory, především působení chronického stresu. Často se popisují také abnormity osy hypotalamus-hypofýza-nadledviny. Není však zřejmé, které faktory jsou příčinou a které následkem," říká lékař Jaromír Kabát z Psychosomatické kliniky v Praze.
Začíná to obyčejnou chřipkou
Chronický únavový syndrom se častěji objevuje u žen. U obou pohlaví je ale nejčastější ve čtvrtém a pátém desetiletí života. Vyskytuje se rovněž více u lidí s určitými osobnostními rysy, mezi něž patří úsilí podávat maximální výkon a vysoký smysl pro odpovědnost.
Bývá poměrně časté, že spouštěčem onemocnění je infekce, většinou obyčejná chřipka.
Příznaky tohoto onemocnění jsou u každého jiné a projevují se s různou intenzitou. Chronická únava může trvat i několik let, někdo se s ní potýká celý život, u jiných zmizí spontánně.
Jak se léčit?
Protože nebyl doposud identifikován konkrétní původce nemoci, ani léčba není jednoznačná. Chronická únava se přesto léčit dá. Doktor Kabát zdůrazňuje, že léčbu musí být komplexní.
"Velmi důležitou složkou léčebné strategie je nějaká forma psychoterapie, také je vhodné zahrnout i alternativní způsoby léčby, například akupunkturu. Rozhodně je důležité, aby lékař člověku s chronickým únavovým syndromem uměl naslouchat a bral vážně všechny jeho potíže," vysvětluje terapeut.
Dalším významným léčebným opatřením je úprava životosprávy. Doporučuje se jíst zdravě a pestře. A přiměřeně se hýbat. Prospívá především chůze, plavání nebo jízda na kole. Důležité je však nepřepínat síly.
Psychika, imunita, únava
V poslední době se ukazuje stále více důkazů o vztazích mezi imunitou a neurony.
"Psychika a imunitní systém jsou vzájemně velmi těsně propojené a je velmi pravděpodobné, že brzy se v nově vznikající oblasti psychoneuroimunologie objeví řada nových pozoruhodných nálezů," upozorňuje odborník.
Jaká je vůbec hranice mezi "normální" únavou a chronickým únavovým syndromem? "Ke stanovení diagnózy můžeme přistoupit až po vyloučení somatické příčiny únavy, včetně maligního, autoimunitního, psychiatrického nebo endokrinního onemocnění, infekční příčiny, onemocnění na lécích či drogách a podobně," uvádí Jaromír Kabát z Psychosomatické kliniky v Praze.
Na základě pečlivé anamnézy a lékařského vyšetření je nutné prokázat existenci alespoň dvou kritérií.
PříběhSimona S. (40): Moje potíže začaly loni na jaře. Přičítala jsem je jarní únavě, ale pocity totálního vyčerpání, ztráty energie a zájmu o všechno, co mě předtím bavilo, neustávaly. Někdy to bylo lepší a někdy horší, ale rozhodně jsem nebyla ve své kůži. Většinou jsem měla zvýšenou teplotu a často zvětšené uzliny na krku. Často se mi motala hlava a připadala jsem si tak slabá, že jsem nejradši seděla nebo ležela. Stačilo, že jsem ustlala dětem postel, a úplně jsem padla vyčerpáním. Nechala jsem se vyšetřit a udělat krevní testy, ale všechno bylo v pořádku. Mám dojem, že moje doktorka se na mě už dívala trochu jako na hypochondra. Naštěstí jsem natrefila na skvělého psychologa, který sice původně předpokládal, že mám depresi, ale postupně se přiklonil k diagnóze chronický únavový syndrom. Moje potíže jsou teď mírnější. Beru hodně vitamínů na posílení imunity, třikrát týdně chodím plavat a doma cvičím jógu. A doufám, že všechno se postupně vrátí do normálu. |
