Vyrůstala v Bratislavě, její děda měl vinice, tak se u nich pilo víno. Občas se k tomu přidala třešňovice a meruňkovice, což byl spíš lék než pití. K pivu si ale Drahomíra Mandíková našla cestu velmi brzo.
„Když jsem přišla do Plzně, sládek Vašek Berka mě vzal do sklepa, pověděl mi příběh piva, ochutnala jsem ho z dřevěných sudů, k tomu ta atmosféra a už se to se mnou vezlo,“ směje se Drahomíra Mandíková, která dnes působí jako ředitelka korporátní komunikace japonské společnosti Asahi Breweries Europe Ltd, jež Plzeňský Prazdroj od loňska vlastní.
S láskou k pivu se svezla i její váha. Nabrala deset kilo, což nebylo ani tak pivem, jako spíš českým jídlem. Přes den nic moc nejedla, večer svíčkovou, knedlo vepřo zelo a další těžká jídla. Bylo jasné, že takový styl života se musí někde projevit.
„Problém byl, že jsem si svoji rostoucí váhu neuvědomovala. Sem tam jsem si koupila něco většího na sebe, až maminka mi nastavila zrcadlo, když jednou řekla: „Poslechni, Drahuško, ty jsi strašně přibrala!“ Hubnout začala za pomoci odborných rad tím, že začala pravidelně pětkrát denně jíst.
Drahomíra Mandíková
|
Když před osmnácti roky nastoupila do pivovarského byznysu, byl to obor, ve kterém pracovali hlavně muži a jejich cílovou skupinou byli také muži.
„Trh si v té době neuvědomoval, jak důležitá je role ženy. Že je to spotřebitelka, že dělá nákupy, je to manažerka rodinných financí. A tehdy jsem se ze strany mužů střetla s řadou stereotypů. A měla jsem je i já,“ přiznává Drahomíra Mandíková. Aby v oboru uspěla, některé věci na sobě musela změnit.
„Musela jsem se začít chovat jinak. Bývalá ředitelka mi v tom pomáhala. Učila mě, jak být při jednání s kolegy partnerem v diskusích. Nešlo o to, že by mi dávali najevo, že jsem méněcenná, ale ženské chování je jiné než mužské. Ženy jsou spíš kooperující, bereme ohled na druhé, vyslechneme je, zároveň můj hlas není tak silný, takže když jsem něco říkala, zapadlo to, zatímco když stejnou věc řekl muž, mluvilo se o tom. Nedokázala jsem se přirozeně prosadit. To jsem musela změnit, ale stejně důležité bylo zůstat ženou, protože smysl diverzity je v tom, že v týmu máte různé lidi. Jedině tak se firma posouvá dopředu,“ hodnotí začátky svého působení v pivovarském oboru.
Od mužů získala chuť vítězit, ale taky si přestala brát věci osobně. „My ženy jsme vztahovačné, což je jedna z věcí, která nám nepomáhá. A stejně tak svazující je naše přehnaná zodpovědnost za všechny a za všechno. Je důležité naučit se nechat odpovědnost na druhých, podpořit je, ukázat, že jim věříte,“ říká manažerka.
