Jmenuji se Lucie, je mi 51 let a s manželem Jirkou máme dvě děti. Dceři Markétě je 29 let, má dvě děti a bydlí zhruba sto kilometrů od nás. Odešla z rodného hnízda už hodně dávno, nebylo jí ještě ani 19 let. Udělala si maturitu a s přítelem si pronajali malý byt. Pak se vzali a odešli do jiného města, protože její muž tam dostal zajímavou práci.
Dcera se osamostatnila hodně brzy
Napište i vy svůj příběhPříběhy jsou upraveny redakcí. Vycházejí z vašich skutečných problémů, s nimiž se svěřujete v Kavárničce či v partnerské poradně, nebo z dopisů, které posíláte na ona@idnes.cz. Respektují vaši anonymitu. |
Markéta je doma na mateřské, máme od ní dva krásné vnuky, pět a dva roky. Bohužel je nevídáme tak často, jak bychom si přáli, ale o to víc si je pak užíváme. Jezdí za námi občas na víkendy, v létě jsou s námi i delší dobu na chalupě. Markéta je hodně samostatná, takovou klasickou pomoc babiček ani nepotřebuje. Vždycky byla taková, dokázala si už odmala všechno zorganizovat a zařídit. Jsme na ni pyšní.
To se synem Jakubem je to mnohem horší. Je to sice chytrý a šikovný kluk, ale hrozný bordelář. Je mu 26 let a i on se před víc jak rokem od nás odstěhoval. S manželem jsme si tenkrát celkem oddechli, konečně skončily synovy nájezdy na ledničku, rozházené oblečení po celém bytě, neuklizený pokoj a tak podobně. Mnohé matky synů jistě vědí, o čem mluvím.
Jakub je pravým opakem své sestry, přitom jsme děti vychovali naprosto stejně. Oba měli své povinnosti, na oba jsme kladli stejné nároky. Dcera je pořádkumilovná, pečlivá a precizní. Syn miluje chaos, zmatek, je to takový bohém s hlavou v oblacích. Jako správná matka mám pro něj pochopitelně slabost, on dokáže být tak milý a empatický. Což manžel občas nechápe a svým způsobem i žárlí.
Když s námi ještě syn bydlel, už si vydělával, takže jsme si stanovili pravidla, jak bude na společné bydlení přispívat. Plat měl celkem slušný, takže naše požadavky ho nijak neruinovaly, i tak jsme z něj peníze občas museli tahat. Ne, že by nás jeho symbolický příspěvek nějak zachránil od krachu, ale už z principu si syn musel uvědomit, že nic není zadarmo.
Syn se odstěhoval a bydlí s přítelkyní
Už od střední školy měl Jakub přítelkyni. Měli jsme ji s manželem oba celkem rádi. Byla milá, hodná, pocházela ze slušné rodiny a na Jakuba měla dobrý vliv. Před víc jak rokem si našli společně s kamarády velký byt a přestěhovali se. V jednom bytě jich bydlelo pět, dva páry a jeden kamarád. Přišlo nám to s manželem zvláštní, ale prý tímto způsobem žije dnes hodně mladých lidí. Pronájmy jsou drahé a takto se jich na jeden složilo dost, takže to pro ně bylo výhodné.
Bohužel Jakubovi vztah nevydržel. Podrobnosti neznám, nechtěl se svěřovat, ale s přítelkyní už pár měsíců není. Dost nás to s manželem mrzelo, na jeho dívku jsme si zvykli a dokázali jsme si dost dobře představit, že bude patřit do rodiny. Mladí už i mluvili i o svatbě a dětech.
Ale všechno je jinak, Jakub je sám a prý o žádný další vztah nestojí. Zůstal dál žít ve společném bytě s kamarády. I tam nastaly změny, druhý pár se odstěhoval a v bytě dnes bydlí jen čtyři kluci. Podle toho to tam taky vypadá. Nepořádek, věčně prázdná lednice, alespoň, že platí včas nájem a další poplatky.
Od té doby, co žije sám, se Jakub naučil k nám opět chodit velmi často. Pravidelně nám vyjídá lednici, nosí mi prádlo k vyprání a pochopitelně automaticky předpokládá, že mu ho i složím a vyžehlím. Poslední dobou se u nás i sprchuje, protože mají porouchaný bojler a mnohdy tak na něj nevyjde teplá voda. Je to s ním jako dřív, jen s tím rozdílem, že u nás už nespí. A s dalším rozdílem, že vše je pro něj zadarmo, ani ho nenapadne, že by nám sem tam něčím přispěl, nebo i nakoupil, když vyjí naše zásoby.
S manželem se kvůli tomu už i hádáme. Já syna bráním, mám pro něj pochopení, ale už i mně dochází trpělivost. Musíme opět nastavit nějaká pravidla.
Lucie
Názor odbornice: Dejte synovi důvěru
PhDr. Magdalena Dostálová, psycholožka a psychoterapeutka Poradny pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy Praha 12.
Vážená Lucie! Popisujete vašeho syna jako bohéma milujícího chaos a zmatek. Jakubovi je 26, již si sám vydělává. Vnímám pozitivně mantinely, které jste si s Jakubem nastavili, když s vámi ještě bydlel. Byly pro něj velmi důležité a výchovné. Aktuálně však stojíte v situaci, kdy s vámi Jakub nebydlí, nikterak nepřispívá, avšak vašeho servisu pravidelně a hojně (a bezplatně) využívá. Bude tak činit i nadále do té míry, kterou mu dovolíte.
Nepředpokládala bych, že dvě děti z jedné rodiny budou stejné, i když byly vychovávány podobně. Vždy je dobré přistupovat ke každému členovi z rodiny individuálně.
Hranice, které jste si možná s dcerou nastavovat nemuseli, budou muset být vůči synovi velmi jasné, srozumitelné a zřetelné. Pokuste se nejdříve sami s manželem zamyslet nad tím, jaká pomoc synovi je pro vás přijatelná a jaká již ne. Mějte na paměti, že nejhodnotnější zkušenost pro vašeho syna je ta, kterou si sám odpracuje a prožije. Bude-li mít péči od rodičů naservírovánu na zlatém podnose, nebude si jí vážit, spíše naopak.
Když bydlíme sami, měli bychom být schopni své živobytí nejen ufinancovat, ale i se postupem času učit řešit běžné životní situace typu nefungující pračka či bojler.
Jakmile zde nastoupíme jako přehnaně pečující rodiče, stavíme své dospělé dítě do pozice nesvéprávného. Na druhou stranu dáme-li dospělému dítěti důvěru, že takovou situaci vyřešit zvládne, často mu nic jiného nezbude.
PhDr. Magdalena Dostálová
Co mám podle vás dělat?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 pondělí 4. prosince 2017. Anketa je uzavřena.
