Podle odborníků je velký rozdíl mezi úkoly pro žáčky na prvním stupni a pro starší děti na druhém stupni, případně na střední škole. U menších dětí se v často citované metaanalýze Harrise Coopera a jeho kolegů z roku 2006 přínos domácích úkolů na studijní úspěchy nepotvrdil.
Knížka a brzy na kutě
Některé americké školy se proto poslední dobou vydávají novou cestou a vymýšlejí alternativy k domácím úkolům. Mark Trifilio, ředitel školy v americkém Vermontu, navrhl svému učitelskému sboru nahradit domácí úkoly doporučením pro rodiny, jak trávit odpoledne a večery. To zahrnuje alespoň dvacet minut čtení libovolné knížky (menším dětem čtou rodiče, starší si mohou číst samy), více času stráveného venku a méně před obrazovkami, společné rodinné večeře, u kterých děti pomáhají rodičům s přípravou a sklizením ze stolu, a dostatek spánku, tedy brzký odchod dětí na kutě. Všech čtyřicet učitelů s jeho návrhem souhlasilo a experiment se škole podle jeho slov povedl, píše Washington Post. Podle ředitele studenti nezůstávají pozadu, ale naopak jsou kreativnější a podle rodičů mají více času na své koníčky a mnozí si navykli více si číst. Jiní rodiče se ale obávají, že jejich děti nebudu dostatečně připraveny na nástup na druhý a další stupně vzdělávání.
Přístupy a názory na domácí úkoly se liší i u nás - a to nejenom napříč jednotlivými školami, ale také napříč učitelskými sbory. „Máte na psaní úkolů dobré vzpomínky? Myslíte si, že jste se při psaní úkolů něco naučila?“ ptá se mě Dominika Macková, zástupkyně ředitele ScioŠkoly na Praze 6. „Stále se něco učíme a rozdělování vzdělávání na učení ve škole a doma mi připadá trochu umělé, protože svět okolo nás, vše, co nás obklopuje, nás nějakým způsobem formuje a obohacuje. Podle mého názoru je největším úskalím domácích úkolů to, že jsou mnohdy nepřiměřené a děti zahlcují. Obírají je o nestrukturovaný čas, který nutně potřebují pro svůj správný psychický vývoj. Škoda je také to, že dětem smysl domácích úkolů často uniká,“ dodává pedagožka Macková.
Bez domácích úkolů také letos zahájí svůj školní rok na dvacet tisíc studentů prvního stupně ve floridském okrese Marion County. Výjimku budou tvořit pouze zvláštní úkoly a projekty. Rozhodnutí vydala nová superintendantka pro vzdělávání, podle které jsou výsledky vědeckých prací jednoznačné, argumentuje také tím, že děti nechápou smysl úkolů a často pro ně nejsou ani přínosné, protože jsou zadávány nekoncepčně a nevhodně. I zde je namísto domácích úkolů rodičům doporučeno, aby s dětmi strávili čas nad knihou a u společného jídla, což jsou aktivity, jejichž prospěšnost pro děti psychologové naopak jednoznačně potvrzují.
„Já toto rozhodnutí podporuji,“ říká učitelka matematiky Lisa Fontaine-Dorsey ze základní školy Wyomina Park. „Já jsem jim stejně úkoly nedávala. Musí jít domů, hrát si a dělat něco zdravého, jako je sport. Celý den ve škole je na ně vyvíjen nátlak prostředím testování a zkoušení. Doma si od toho musí odpočinou. Myslím, že to dětem prospěje,“ dodává učitelka, která se věnuje hlavně třeťákům.
Druhý stupeň
Na druhém stupni to ale vypadá s přínosností úkolů (k nelibosti dětí) trochu jinak. Podle výše zmíněné metaanalýzy Harrise Coopera má sice malý, ale přesto pozitivní vliv na školní prospěch dětí na druhém stupni. Pozitivní vliv potvrdil třeba i výzkum vědců z Oxfordu, Birbecku a Institutu pro vzdělávání. „Nejlepší výsledky byly zaznamenány u těch studentů, kteří strávili nad úkoly každý den dvě až tři hodiny,“ uvedli vědci pro BBC. Děti, které se pravidelně doma připravovaly, podle nich měly desetkrát větší šanci uspět závěrečných zkoušek GCSC než děti, co nedělaly nic.
Najdou se ale školy, které se snaží přistupovat kreativněji i k úkolům na druhém stupni. V britském Colchesteru třeba zrušili na střední škole klasické úkoly a namísto toho rozeslali studentům a rodičům seznam aktivit a úkolů, ze kterého si mohou vybrat to, co jim bude vyhovovat nejlépe. Mezi doporučované aktivity patří třeba zapojení se do místního komunitního života nebo charitativní organizaci. Učitelé se pak namísto opravování domácích úkolů mohou soustředit na preciznější přípravu na hodiny. Škola se na nový systém připravovala více než rok a rodičům poskytuje k novému systému konzultační období, během kterého se zúčastní asi třicetiminutového workshopu.
Podobný náhled na proces učení mají i některé druhé stupně základních a středních škol v Česku, jedná se však spíše o výjimku. V již zmiňovaných ScioŠkolách se s klasickými úkoly nepotkáte, neznamená to ale, že by se děti doma do školy nepřipravovaly. „V našich školách se díváme na proces učení jinak. Celou dobu, od probuzení do momentu, kdy usnete, vnímáme jako čas, kdy se něco učíme. Snažíme se, aby bylo dítě odpovědné za svůj proces učení. Aby bylo schopno říci, zda se potřebuje věnovat nějakému tématu doma a jakým způsobem. Zároveň nechceme zadusit touhu dětí dozvídat se nové věci a věnovat se tématům, která je zajímají, jak ve škole, tak doma,“ dodává Macková s tím, že vnitřní motivaci dětí vnímají jako základní předpoklad úspěšného a radostného učení.
Pomáhat s úkoly, nebo ne?
Miroslav Šoukal, ředitel pražské základní školy náměstí Jiřího z Poděbrad, si zase myslí, že domácí příprava i u mladších žáků smysl má. „Pokud je zadává učitel promyšleně, tak smysl mají v procvičení a upevňování látky nebo samostatné práci.“ Pokud domácí úkoly zadávány nejsou, podle jeho zkušeností se děti přípravě do školy příliš nevěnují. Domácí úkoly lze podle něj zadávat i diferenciovaně a samozřejmě s přihlédnutím k věku žáků, ale třeba i jejich mimoškolním aktivitám. „Třeba kvůli akcím naší školní družiny se na prvním stupni nezadávají žákům úkoly ze středy na čtvrtek,“ uvádí příklad ze své školy.
Názory na zadávání domácích úkolů se podle Šoukalových zkušeností mezi rodiči značně liší. Přesto by měli kontrolovat, jak dítě k domácí přípravě přistupuje. „V první fázi by se určitě měl žák „poprat“ s domácím krátkodobým úkolem většinou sám. Rodiče by pak měli úkol zkontrolovat a upozornit na chyby a nedostatky. Při dlouhodobějším úkolu není na škodu, když rodič nejdřív vyslechne představy svého dítěte a případně ho navede k lepšímu řešení či zpracování. Ale ne že mu ho nadiktuje či řekne, jak ho zpracovat,“ dodává zkušený pedagog.
