Jsem spokojená, když nemusím propouštět, říká podnikatelka Dolores

  4:39aktualizováno  4:39
Málokdo by tušil, že se za vzhledem pohledné blondýnky s exotickým jménem tanečnice flamenka skrývá ostřílená manažerka. Dolores Czudková řídí v Třinci menší chráněnou dílnu a dává práci více než stovce lidem s různým postižením. Nedávno získala titul Sociálně prospěšný podnikatel roku 2011.

Podnikatelka Dolores Czudková | foto: Alexandr Satinský, MAFRA

Dolores Czudková

  • Narodila se v roce 1968 v Třinci
  • Je vdaná a má dvě děti, dceru Klaudii a syna Szymona
  • Vystudovala polské gymnázium v Českém Těšíně, pak pokračovala ve studiu v Bratislavě, obor všeobecná zdravotní sestra
  • Dálkově si doplnila vysokoškolské vzdělání v Polsku, obor sociální pedagogika. Jako sestra pracovala devět let v nemocnici v Českém Těšíně
  • V roce 1997 nastupuje do Slezské diakonie a po povodních buduje v Petrovicích středisko Sára, kde našli bydlení staří lidé, kterým voda vzala domy
  • Do roku 2009 jako manažerka uvádí v Diakonii do života různé sociální projekty
  • V roce 2001 zakládá Diakodílny pro osoby s handicapem
  • O tři roky později vzniká samostatné občanské sdružení Ergon 
  • V roce 2006 realizuje evropský projekt a otvírá nově postavené dílny v třinecké průmyslové zóně
  • Před dvěma lety přistavuje novou sociální budovu a sklady
  • Loni ve spolupráci s třineckou radnicí zakládá občanskou poradnu pro ty, kdo řeší svou nepříznivou ekonomickou či jinou životní situaci
  • Letos získala titul Sociálně prospěšný podnikatel roku 2011

Pod pojmem podnikatel si lidé představí někoho, kdo hromadí miliony na kontě. Co dělá sociálně prospěšná podnikatelka?
Naším cílem není vydělávat miliony, ale dávat práci lidem se zdravotním znevýhodněním. Jsem spokojená, když jako nezisková organizace přežijeme s vyrovnaným rozpočtem na nule a nemusíme propouštět. Jsem šťastná, že jsme v době, kdy ostatní propouštěli, získali zakázky a mohli přijmout dalších třicet lidí.

Pomáhá vám získávat zakázky i to, že jste pohledná žena? 
To, že jsem žena, mi při jednání ani moc nepomáhá. Spíš si někteří myslí, že to nezvládnu.

Pro lidi s handicapem, kteří strávili roky na úřadu práce, musí být práce u vás velkým povzbuzením.
To je to, co mě naplňuje, a proto tu práci dělám. My těmto lidem dáváme něco víc než zaměstnání. Vracíme je znovu do života a do společnosti. Těší mě, že někteří navázali nové vztahy, budují nová přátelství a mění své životy k lepšímu.

Jak vypadá váš pracovní den?
Ráno v půl sedmé se obvykle scházím s mým zástupcem a řešíme problémy týkající se výroby. Jestli máme dost zakázek, kolik lidí přišlo ten den do práce. Jedním z největších problémů u našich pracovníků je totiž nemocnost. Ze sto padesáti pracovníků je měsíčně tak třicet na nemocenské. Mají různá postižení, a tak musíme počítat s tím, že se práci učí déle a nemohou pracovat celých osm hodin. Denně mám běžné porady, běhám po úřadech a sháním nové zakázky. Jednou končím odpoledne, jindy večer. Nedá se to vše popsat. Žádný den nevypadá úplně stejně, a to mě na tom baví.

Jste workoholik?
Těší mě, když za sebou vidím výsledky. Jsem obětavá, ale rodina je u mě na prvním místě.

Jenže když přijdete domů večer, rodina si vás už moc neužije. Co na to říká manžel?
Za manžela jsem vděčná. Sám taky podniká a hodně mi fandí a pomáhá. Děti už jsou samostatné. Dceři je jednadvacet a synovi šestnáct, takže rodinný a pracovní život se mi daří velmi dobře sladit.

Zbývá vám volný čas na nějaké záliby nebo koníčky?  
Čas na záliby je důležitý. Ráda tančím, baví mě jízda autem, často vyrazíme s rodinou a přáteli na výlet. Jsem společenský člověk, takže mezi blízkými se cítím nejlíp.

Co móda? Stačíte sledovat, co je právě in? 
Líbí se mi různé módní trendy, ale naštěstí mám doma zrcadlo. Proto nosím především to, v čem se dobře cítím.

Žijete na Těšínsku a přitom máte španělské jméno. Jak jste k němu přišla?
Přál si ho tatínek. Jeho idolem byla španělská revolucionářka Dolores Ibárruri (španělská revolucionářka a politička dělnického hnutí - pozn. redakce). Odmalička jsem měla se jménem problémy. Každý hned vyzvídal, kdo mi ho dal. Jedinou výhodu jsem měla v hodinách češtiny, když nás paní učitelka nechala skloňovat jména. Je pořád stejné, proto jsem vždycky měla jedničku. Jinak Dolores znamená bolest, takže bych ho nikomu nedávala.

Očima autorky: Rozhovor málem nebyl

V moderní, příjemně vytopené hale lidé montovali zahradní nářadí a balili vitaminy do krabic. Na takový provoz tam byl klid. V kanceláři na jejím stole stála skleněná soška. Připomínala andělská křídla a byl na ní nápis Sociálně prospěšný podnikatel. Pak jsme se usadily do pohodlných křesílek a u kávy si povídaly, jako bychom byly dvě známé, které se léta neviděly. Jenže pár dnů na to se zdálo, že žádný rozhovor nebude. "Chci ten rozhovor zrušit. Vyšlo pár článků v novinách a dostávám samé nechutné anonymy," ozvalo se z telefonu. Nakonec se nechala přesvědčit. Rozhovor vyšel, i když pozměněný.

Jak jste se k práci v sociální sféře vlastně dostala?
Jsem původně zdravotní sestra, a když jsem po mateřské hledala práci, přišly povodně. Ve Slezské diakonii právě zdravotní sestru hledali a já si řekla, proč to nezkusit v sociální oblasti. Byla to škola života a získala jsem spoustu zkušeností. Ve Slezské diakonii jsem pracovala na různých manažerských funkcích jedenáct let.

Takže chráněná dílna fungovala už ve Slezské diakonii? 
Ano, začali jsme s drcením PET lahví, což fungovalo rok, ale pak byly náklady vyšší než to, co jsme vydělali. Proto jsme začali hledat něco jiného.

Jak je vidět, tak jste našli.
Měli jsme šťastnou ruku. Našli jsme silného partnera z regionu, firmu Steeltec, a začali jsme spolupracovat s jejím jednatelem Rostislavem Zabystrzanem. Naši lidé začali pro ně kompletovat různé součástky. Jenže pak se změnila legislativa, a tak jsme se v roce 2004 osamostatnili. Založili jsme občanské sdružení Ergon - Chráněná dílna. Ten rok jsme měli tolik zakázek, že nám ani nestačily prostory, které jsme si od Slezské diakonie pronajímali.

Tehdy jste začali uvažovat o stavbě nové haly v třinecké průmyslové zóně?
Ano, na stavbu nové montážní a expediční haly se nám podařilo získat dotace z Evropské unie. Už za dva roky začal provoz a místo dvaadvaceti lidí jsme mohli zaměstnat třiačtyřicet. Dnes můžeme firmám nabízet montážně kompletační práce, praní a opravy prádla a úklidové práce.

Lidé s jakým postižením si u vás najdou práci?    
S různým, ale podmínkou je, že musí mít dobré oči a zdravé ruce.

To vypadá, že jednu dobu jste zároveň pracovala pro Slezskou diakonii i řídila výrobu v Ergonu? Jak jste to zvládala?
Bylo to těžké a pak se začaly kupit problémy, které vyžadovaly okamžitá rozhodnutí, a já byla postavena před dilema: buď Diakonie s jistotou, nebo Ergon s rizikem. Vzala jsem to jako výzvu a šla do toho.

Úspěch znamená i spoustu závistivců...
Takoví se najdou vždycky. Můj supervizor mi říkal: buď se s tím dokážeš vyrovnat, nebo odejdi. Já sama jsem kamarádská a nezávidím. Naopak přeji úspěch druhým a prožívám s nimi radost, když ho dosáhnou. 

Kolik nejbližších spolupracovníků v Ergonu máte?
Celkem nás je pět. Kromě mě a mého zástupce ještě ekonomka, mzdová účetní a sekretářka. A pak je tady samozřejmě téměř sto padesát lidí ve výrobě a tým mistrů.

Scházíte se i mimo práci?
Máme skvělý kolektiv. Na "Vilijovku" (vánoční večírek – pozn. redakce ) přišlo devadesát lidí a všichni se skvěle bavili. Jen sehnat tak velké prostory a navíc bezbariérové je někdy problém.

Podnikatelka Dolores Czudková
Podnikatelka Dolores Czudková

Věříte v boha?
Ano. Když se ohlédnu zpátky, věřím, že našim odvážným krokům Pán Bůh požehnal. Nejasnosti jsme řešili často za pochodu, někdy jsme i improvizovali. Neexistuje žádný manuál nebo příručka, jak založit bez problémů sociální podnik. Museli jsme se učit z vlastních chyb. 

Jste spokojená?
Mám skvělého manžela, děti, práci i kamarádku. Od života jsem dostala víc, než jsem čekala, a jsem za to bohu vděčná.

Autoři:

Nejčtenější

Žena se po porodu dva týdny mazlila s předčasně narozenou mrtvou dcerou

Emma s manželem v porodnici s dcerkami

Emma Woodhouseová musela podstoupit akutní císařský řez kvůli poškozené pupeční šňůře, když byla v devětadvacátém týdnu...

Vážila skoro metrák a nevěděla, co na sebe. Po proměně se málem nepoznala

Jako dvě různé ženy. Tak vedle sebe vypadají fotky Aleny před a po hubnutí. Na...

Velký váhový skok během těhotenství se podepsal na vizáži sympatické Aleny (35). Zašlo to tak daleko, že se její váha...

Polohy pro zdravý spánek: nejlepší je na zádech, na klubíčko zapomeňte

Ilustrační fotografie

Člověk stráví v posteli až dvě pětiny svého života. I proto je podle odborníků důležité se dobře vyspat. Dlouhodobě...

Odbornice: Neslaďte, omezte bílou mouku. Cukry mohou za většinu nemocí

Ilustrační snímek

Sacharidů jíme v nejrůznější podobě moc, tvrdí Margit Slimáková. „Není třeba nic doslazovat,“ nabádá specialistka na...

Sexting provozuje každé desáté dítě, varuje odborník

Ilustrační snímek

Lidská sexualita není věcí veřejnou. To říká docent Kamil Kopecký z Centra prevence rizikové virtuální komunikace...

Další z rubriky

Na plastiku jsem šla kvůli šikaně, říká kdysi obézní žena

Annie McManisová

Annie McManisová (25) z Nového Zélandu od mala zažívala kvůli obezitě šikanu. Paradoxně ji posměšky vyprovokovaly jen k...

13. prosince: Lucie noci upije a dne nepřidá

ZPĚV PRO SVATOU LUCII. Během svátku svaté Lucie děti z dánské Královské hudební...

Dnes slaví svátek všechny Lucie, a to znamená, že dnes Slunce zapadne o něco málo později - „noci upije“, ale „dne...

18. prosince: Tipy na dárky na poslední chvíli

Vánoce - ilustrační fotografie

Ne všechno je nutné objednat a koupit. Vlastnoručně vyrobené dárky přitom často potěší víc než dárkový set z drogerie...

Najdete na iDNES.cz