Ty tam jsou časy, kdy jsem zhusta používala větu "To je cvok. Fakt nechápu, jak to mohl říct (udělat apod.)." Místo toho se ze mě stal doslova zastánce kravin, které mí přátelé a známí páchají. Je to asi dílem proto, že já sama jich mám na svém kontě požehnaně (těch kravin), a dílem proto, že se s léty měním v pacifistu, který je extraktem tolerance, bohorovnosti, empatie, svobodomyslnosti, až anarchie.
V extrémních případech obhajuji před otřesenými pohledy pléna krkavčí rodiče, zlotřilé tuneláře i kapesní zloděje. Museli mít pro své činy nějaké velice dobré důvody, jinak by přece neodkládali děti nebo nerozkrádali cizí majetek, to dá rozum, ne? V tomto případě je "dobrost" důvodu skutečně sporná - to nepopírám - ale já jsem dogmatik, takže když si pořádně polámu hlavu, většinou na nějaký přijdu. Ještě že jsem nešla na práva, to bych měla u své stolice (soudcovské) frontu podvratných živlů a vrahounů, kteří by věděli, že když mi předloží svůj "dobrý důvod", tak jim to snad vážně, ale vážně prominu.
Ovšem tou úplně hlavní příčinou, proč je ze mě krystalický chápavec, jsou muži. Ano - byla to silnější a inteligentnější půlka lidstva, která mě inspirovala k tomu bohulibému přístupu.
Muži mě obohatili a posunuli na téměř Buddhovu úroveň lásky a pochopení k lidským hříšníkům. Proč? Protože jsou na dobré důvody specialisté. Profesionálové. Skoro se mi chce věřit, že od puberty potají dálkově studují jakousi "důvodovou vysokou". Někteří jsou jen bakaláři, jiní inženýři a mnozí to dotáhli až na docenty a kandidáty věd. Nebo spíš vět. Typu "V práci mám strašnou honičku, takže po mně logicky nemůžeš chtít, abych ti pomáhal doma." Nebo "Strašně jsem se spálil v předchozím vztahu, takže jistě chápeš, že se do naší lásky nebudu nějakou dobu angažovat naplno a nechám si zadní vrátka, kdybys mi náhodou chtěla zlomit srdce i ty." Nebo "Mám děti se svou bývalou ženou, takže jistě rozumíš tomu, že už žádné nechci." A nebo třeba "Mé manželství je naprosto formální záležitost, takže to ber, jako že jsem svobodný a rozvádět se nebudu, to určitě pochopíš, když miluji jen tebe, beruško."
Ano. Všechny tyto důvody jsou nezpochybnitelné, logické, maximálně racionální, a tudíž v mých očích neoddiskutovatelně spadají do kategorie Dobré. Však se pánové také při jejich předkládání ani nezachvějí a sdělují je pevným a rozhodným hlasem, který nepřipouští debat. Jsou to přece jejich důvody, to znamená ty jediné správné.
Proto fakt nechápu - a tento obrat zde používám jako skutečnou raritu - že existují případy žen (sice velmi zřídkavé, ale existují), kterým dobré nepřipadají vůbec. Považte! Ženy, které těmto důvodům nerozumějí a odmítají je akceptovat. Proč proboha? Proč dámy opouštíte muže, kteří s vámi nechtějí mít děti, nechtějí si vás vzít, kteří vám nepomáhají a neberou váš vztah vážně? Možná jste mezi ženami divnou anomálií, ale existuje také varianta, že i vy máte své dobré důvody.
Teď ale přichází ta kardinální otázka! Čí důvody jsou lepší? Kdo je má pádnější a je tudíž víc v právu? Asi vás nepotěším - zřejmě budou skórovat znovu ti sympatičtí rošťáci, protože my ženy (až na uvedené abnormální ženské mutanty) naše vlastní důvody neumíme obhájit a často dokonce ani ventilovat jejich směrem.
Stále chápeme, čekáme, tolerujeme, nalháváme si, sníme, přizpůsobujeme se, děláme kompromisy a neumíme opáčit větou "Já jsem taky zaměstnaná a nedloubu se v práci v nose." Nebo "Já děti s bývalým manželem nemám, takže chápej, že je chci." Nebo "Opustím tě právě proto, že si necháváš zadní vrátka." Případně "Když je tvé manželství jen formální a tak moc mě miluješ, proč se tedy jednoduše nerozvedeš?"
Každý den máme možnost to říct, ale stejně přijímáme mužské stanovisko, takže asi bude to jediné platné. Ne asi - určitě! Musí to tak být, proč bychom to jinak dělaly? Rada na závěr pro všechny chápající partnerky: do té doby, než váš drahý na oplátku uzná vaše dobré důvody (určitě to přijde, protože svět je spravedlivý), pilně studujte knihy o mužské duši, bude z vás ještě dokonalejší a chápavější partnerka.
 Autorka Lucie Röslerová už několik let přispívá svými fejetony a články do nejprodávanějších českých magazínů pro ženy. Pracuje v oblasti public relations. Momentálně se kromě své práce a psaní věnuje také mateřským povinnostem - v dubnu se jí narodil syn Vojtěch. |
