|
Střední délka života |
|
Od starověku až do 18. století zůstávala délka života okolo třiceti let. Během 20. století se prodloužila více než za celou historii lidstva. V roce 1920 činila střední délka života u nás 47 let u mužů a takřka 50 let u žen. I když se mnozí lidé dožívali vyššího věku, tuto statistiku výrazně ovlivňoval velký počet dětí, které zemřely v útlém věku. Skutečným ukazatelem úrovně jednotlivých zemí už nejsou tuny vyrobeného železa jako za komunistického režimu, nýbrž střední délka života. V roce 1999 bylo u žen na špičce Švýcarsko (82,5 roku), následovaly Francie (82,2) a Švédsko (81,8), u mužů Island (76,9), potom Švýcarsko (76,5) a Norsko (75,5). |
Pětina seniorů změní pravidla života
„K rychlému stárnutí nejvíc přispívá malá aktivita člověka,“ konstatuje docent Jiří Neuwirth, přednosta geriatrické kliniky Všeobecné fakultní nemocnice v Praze. „Tedy pohodlný způsob života doma za pecí. K tomu musíme přidat ještě další vlivy - přejídání, kouření, nadměrnou konzumaci alkoholu, pobyt ve znečištěném prostředí... Vlastně všechno, co napomáhá ke vzniku nemocí. Naproti tomu sexualitu do vysokého věku nepovažujeme za škodlivou či nenormální, naopak přispívá k životní pohodě člověka. V poslední době se stále víc ukazuje, že dlouhověkost podporuje nejen aktivita fyzická, nýbrž i psychická, zvláště pak různé druhy učení. Proto považujeme za důležité, aby se staří lidé - pokud je to pro ně dostupné - účastňovali univerzit třetího věku, ve kterých získávají nové poznatky podle svého výběru.“
Avšak ve vyspělých zemích se rodí méně dětí, proto se tam zvyšuje podíl seniorů. To je i případ České republiky. Nyní zde žije 13,5 procenta lidí nad 65 let - ti spotřebovávají třetinu výdajů na zdravotnictví. Moderní metody jim usnadňují život, přitom náklady na jejich diagnostiku a léčbu jejich chorob a úrazů jsou vysoké.
Medicína se snaží prodlužovat věk tak, aby lidé mohli být i nadále aktivní - aby se dokázali o sebe sami postarat. Senioři sami však musí nacházet smysl tohoto života. Kdyby měly v roce 2020 sedět přes dva miliony mužů a žen doma bez práce a jenom konzumovat zdravotní a sociální služby, bylo by škoda tento potenciál nevyužít. Ovšem k tomu musí vytvořit vláda nezbytné podmínky. Část lidí může dál pokračovat ve svých povoláních, ale pro mnohé bude třeba zřídit rekvalifikační programy - někteří mohou pracovat na plný úvazek, jiní zase jenom několik hodin týdně. A větší podniky by měly mít zákonnou povinnost seniory zaměstnávat, stejně jako dnes invalidy.
|
Jak by měla vypadat skladba obyvatelstva |
|
v roce 2010 |
|
v roce 2020 |
|
v roce 2030 |
Situace, kdy pětina až čtvrtina národa bude mít přes 65 let, změní celou atmosféru - povede k vytváření nových pravidel života, nových služeb i nových druhů zboží.
Drahé zvládnutí největších zabijáků
V České republice umírá nejvíc lidí na choroby srdce a cév, na druhém místě jsou zhoubné nádory. Zato ve světě vedou infekce.
„Ovšem podle dlouhodobé prognózy Světové zdravotnické organizace se brzy dostanou na první místo ve světě kardiovaskulární nemoci,“ říká profesor Aschermann. „Tyto choroby bych zúžil na aterosklerózu čili kornatění věnčitých tepen a cév v oblasti mozku i dolních končetin. Myslím, že na její vznik mají naprosto zásadní vliv dědičné předpoklady. Zatím je nedokážeme ovlivnit. Avšak doufám, že za deset to budeme umět. K rozvoji aterosklerózy přispívají hypertenze čili vysoký tlak a cukrovka - obojí jsou rovněž geneticky podmíněné. A potom máme působení samotných lidí. Vhodnou dietou můžeme aterosklerózu poněkud zabrzdit, nikoliv však zastavit anebo vymýtit. Také obezita není dobrá, i když se podle posledních výzkumů zdá, že se na jejím vzniku do určité míry podílí dědičnost. Pravou zhoubou je kouření. To si nejvíc uvědomuji při vizitách, když vidím ležet na pokojích naší kliniky mladé kuřáky se zničenýma nohama - kromě jiného působí nikotin na cévy v dolních končetinách víc než jinde. Určitý vliv má i stres, byť nepřímý.“
|
Sedm rad, jak předcházet stárnutí |
| 1. Zůstat trvale psychicky aktivní -nejlepší je něco se učit, zvláště cizí jazyky. |
| 2. Nepřestat se pohybovat - chodit na procházky, provozovat rekreační sporty. |
| 3. Dbát zásad správné výživy, přestat kouřit (i ve vyšším věku), omezit alkohol. |
| 4. Kontrolovat stav krevního tlaku, případně léčit hypertenzi. |
| 5. Brát od 50 let pravidelně aspirin, který obsahuje látku ředící krev, takže v cévách nevznikají chuchvalce čili tromby, jež by je mohly ucpat a způsobit embolii srdce, plic či mozku. |
| 6. Konzumovat dostatek vitamínů C (zelenina, šípky, citrusy, špenát, kysané zelí a podobně) a E (listová zelenina, rostlinné oleje, ořechy), které zpomalují stárnutí buněk a tím i celého organismu. |
| 7. Pravidelně chodit na preventivní lékařské prohlídky. |
„Američtí odborníci se proto nedokázali shodnout, jak se tímto způsobem podaří prodlužovat lidský věk,“ dodává Michael Aschermann. „Pesimisté dokonce hovoří, že střední věku zůstane na dnešních 75 letech, optimisté počítají s 90 lety. Nesmíme totiž zapomenout na to, že každé prodloužení medicínskými prostředky přijde velice draho - například v osmdesátých letech stoupl příjem amerického zdravotnictví o 173 procent ve srovnání s dekádou předcházející, samotných nemocnic dokonce o 273 procent.“
Uměle prodloužené stáří rizikem
Známe rodiny, u kterých se prarodiče, rodiče, děti a vnuci dožívají vysokého věku. Mají k tomu určité rodinné dispozice, které se dědí, ale také nesmíme zapomínat na to, že se tam z generace na generaci předává určitý životní styl.
Pravda, moderní genetika nám postupně nabízí metody umožňující předcházet anebo vyléčit některé těžké dědičné choroby, chirurgie zase odstraňuje mnohé vrozené vady. Tím vším se zlepšuje život dětí, které by byly po celý život poznamenány, případně by předčasně zemřely.
Ovšem zatím to umějí pouze u nemocí monogenních - způsobených jedním vadným genem. S poruchami, které jsou vyvolány několika geny, to bude mnohem složitější. Nicméně tento problém by mohli vědci vyřešit během několik desítek let.
Mezitím se podaří prodlužovat aktivní věk lidí jinými prostředky: prosazením zásad zdravého způsobu života, monitorováním zdravotního stavu miniaturními prostředky v těle, později i automatickým udržováním organismu v rovnováze, transplantováním náhradních orgánů atd.
Stáří jako etapa vývoje života Světová zdravotnické organizace (WHO) vytvořila patnáctiletou periodizaci věku, podle níž se nazývá
Nejasná úloha genů dlouhověkosti
věk 60-74 let
ranné stáří
věk 75-89 let
stáří
od 90 let
začíná dlouhověkost
Úkolem, který si vyžádá padesát možná i více let, je bezprostřední ovlivňování genů dlouhověkosti. Genetici jich zatím identifikovali přes šedesát. Jenže i kdyby je všechny poznali a naučili se je ovlivňovat, nevědí, jestli v rozsáhlém genetickém orchestru nemají ještě další úkoly. Co když změna jednoho genu dlouhověkosti člověka poškodí anebo dokonce usmrtí?
Před více než rokem vyřízla skupina biologů v italském Milánu jeden gen, jehož funkci neznala, z laboratorní myši. A ejhle - myška žila o třetinu života déle, mechanicky převedeno na člověka by to znamenalo sto let. Později Piere Guiseppe Pelicci zjistil, že vyřazený gen bránil enzymům v úklidu buňky od nebezpečných zplodin ze živin, když se mu zdálo, že znečištění je ještě slabé.
Loni našli vědci ze Severní Karolíny v USA sérii genů, které umožnily muškám octomilkám delší život. Nicméně jednou to neplatilo pro samečky a jindy zase pro kolonii žijící ve stabilní teplotě. Nějaká jednoduchá zákonitost se neprojevila.
Další cestou by mohlo být klonování. Koncem minulého roku ohlásili odborníci z Havajské univerzity a Rockefellerovy univerzity v New Yorku, že získali už šest generací myší klonováním. Přitom zvláště sledovali délku telomer, což jsou zakončení chromozomů patrně spjatá se stárnutím. Čím má zvíře delší telomery, tím déle žije. Zatímco naklonovaná ovce Dolly měla telomery kratší, u těchto myší byly kupodivu delší.
Tyto pokusy byly velmi náročné - z 3920 pokusů se přišlo na svět jenom 35 myší. Bohužel už v nich nelze pokračovat. Jediný exemplář šesté generace totiž pozřela „náhradní matka“.
Tuto neznámou pevninu tedy genetici začali teprve objevovat. Navíc jsou v předpovědích náramně opatrní, protože mají zkušenost, že převod poznatků ze hmyzu a myší na vyšší savce včetně člověka vždycky přesně nefunguje.
Dnešní novorozeňata 130 let?
Až do 22. února 1995 neexistovalo spolehlivé svědectví, že by se některý člověk dožil 120 let. Lidé, kteří dosud tvrdili, že dosáhli metuzalémského věku, se nemohli vykázat důkazy o svém narození. Teprve Francouzka Jeanne Louis Calmentová měla nevyvratitelné doklady. Když zemřela, bylo jí takřka 122 let.
Jaké je maximální stáří druhu Homo sapiens? Zatímco profesor Aschermann se obává, že není ani sto let, docent Neuwirth hovoří o 120 letech. Mičio Kaku z Newyorské univerzity se domnívá, že dnešní děti se mohou dožít až 130 let.
Podle Kakuova tvrzení by v průměru 15 let života mohly přidat nové způsoby léčby kardiovaskulárních chorob a rakoviny, které se budou opírat o poznatky z rozluštění lidského genomu. Dalších deset let se dá čekat z postupů, které omladí schopnosti hormonů. Rovněž deset let by bylo možno získat díky neomezené zásobě lidských orgánů, vytvářené klonováním, takže by nahrazovaly staré a opotřebované. Další prodloužení života, které nelze přesně určit, vyplyne z objevů a využití genů stárnutí či z genů mladosti. Ovšem jisté to není - záleží na dalších výsledcích vědeckého bádání.
V pondělí 12. února budou na stanici Českého rozhlasu 2-Praha v pořadu Studio 2010 od 20:04 hodin debatovat o stárnutí s redaktorem MF DNES Karlem Pacnerem profesoři Václav Pačes a Cyril Höschl. Posluchači mají možnost jim pokládat v průběhu vysílání dotazy.
